A své klienty lákali na to stejné jako ona Anička z Kuřimi své ctitele – a to na touhu věřit. Chcete věřit, že vám někdo za tři měsíce vyřídí stavební povolení, vybaví vše potřebné včetně šikovných stavitelů a postaví dům na klíč? Pokud ano, pak jste na dobré cestě zůstat čumět na svět jak ona pověstná Anička z Klokánku, když ji tam, děvu třiatřicetiletou, zavřeli mezi zneužívané děti. Nezbylo jí pak než utéct do Norska a stát se pro změnu třináctiletým Adamem. Co nakonec zbude oněm zjevně podvedeným velesliby kuřimské realitky z Lipé? Těžko říct, dost možná jenom fíkový list. Touha sice prý hory přenáší, ale bydlení většinou v tak krátké lhůtě nezajistí.

Inzeráty typu zajistíme, peníze ihned, vykoupíme, máme již kupce, prodejce, parcelu, pozemek, balkón s vodotryskem, pobočky v celé republice, prodáváme (stavíme) nejvíce nemovitostí na celém světě (nebo aspoň v Evropě), přijedeme za vámi, do 24 hodin uzavřeme apod. se inzerce jenom hemží.
Výsledkem je pak spíše to, že se zájemce po složení zálohy dozví něco ve smyslu, že mu vypršel termín k tomu či onomu právnímu úkonu a jeho složená záloha propadá v prospěch realitní či dokonce developerské (považte!) firmy. A pokud se vzbouří, čeká ho dlouhý právní spor se všemi odvoláními do Olomouce a k soudu Nejvyššímu na Botanické a k Ústavnímu na Joštově a život plyne a čas letí. Jenom platit se musí. Jak včera jedna ze svědkyň na soudě uvedla: „Šestnáct let budeme splácet 16 tisíc měsíčně. To je celý můj plat. A Reality z Lipé s námi nekomunikují.“ Namísto slíbeného domu na klíč přitom realitka zařídila jen betonovou základovou desku.

Podle státního zástupce připravili podvodnými sliby zástupci kuřimské realitky „z Lipé“ od roku 2006 sedmadvacet rodin o částku převyšující dvacet milionů korun. Slíbené stavby však nedokončovali a dodavatelům neplatili. Inu, je krize. A ani slovutní ekonomové se nemohou shodnout, jestli hospodářská, nebo finanční. Každopádně má dopady. A touhy na krize nevěří, bydlet se totiž musí, lidé po něm touží snad ještě více než po smilstvu, a tudíž se s bydlením odjakživa skvěle kšeftovalo.

Před bydlením totiž (až na rezignovavší profesionální nebydliče) nikdo neuteče. A přitom, jak říkají ekonomové, jedná se o statek vysoce omezený. A pak se divme, že se v někom vzedme touha stát se z člověka v Kristových letech třináctiletou žačkou či chlapcem… někam se nastěhovat a bydlet. Když už i ty reality jsou tak nereálné

ROMAN KRIŠTOF