.Jen si to vezměte. Začnu třeba od občanských demokratů. Jeden problém za druhým. Jen v Brně: Žabovřesky, Brno­sever, nedávno krajský úřad, ještě předtím i vedení města. Samé průšvihy a problémy. Nemluvě o jejich zaslepeném snu o ideálním liberalismu, který je stejně utopistický jako třeba komunismus. Mezi soukromými podnikateli nikdy nebude většina se sociálním cítěním, aby takový systém fungoval. Není tomu tak ani ve státě, který nejvíc obdivují – v USA.

Sociální demokraté sice tolik aférek nemají, ale jejich populismus je místy nechutný a nesmyslný. Stačí se podívat na nesmyslné setrvávání na některých bodech jejich programu (jako například třicetikorunové poplatky ve zdravotnictví), i když už sami vědí, že nemají smysl a naopak mnohé změny (včetně těch poplatků) byly užitečné. Nemá smysl tedy volit ani je.

Dále tu máme křesťanské demokraty: stranu uzavřenou samu do sebe, která za křesťanskými ideály a zájmem rodiny skrývá svou homofobii a xenofobii. Jak jinak si lze vysvětlit jejich neschopnost přiznat, že homosexualita je normální nebo připustit, že mešita v Brně není o nic horší než kostel.
O komunistech, národních stranách, moravistech a recesistech a spol. nebudu psát vůbec. To nemá smysl.

Pak tu máme „nové“ strany. Věci veřejné se svými komiksovými postavičkami a kandidáty bez špetky přirozené inteligence neustále opakujícími jako stroj stejné věty o transparentnosti. Ve vládě navíc druhé housle a ještě se zesměšňují ultimáty, z nichž pak ustupují.
A TOP 09? Strana lobbistů bez sociální inteligence, která stát dovede ještě do hlubší krize, protože odmítá investovat peníze a škrtá tam, kde nemá? Ne, ti také nedostanou můj hlas.

Kdo zbývá? Zelení. Jenže tady je taky problém: nízké preference. A pochybnost, jestli existence strany má smysl. Vždyť například filozof a sociolog Václav Bělohradský tvrdí, že zelená témata budou hlavní nití politiky tohoto století, stejně jako byla sociální témata nití politiky století dvacátého. Ale že nejsou dosud natolik silná pro samostatnou stranu.

Taky tak uvažujete? Tak a DOST! Přemýšlet takto a nejít k volbám je strašně jednoduché. I když většina z toho, co říkáte, může být pravda a všemu (tak jako já tomu, co jsem tady napsal) věříte.

Každý si totiž musí přiznat několik věcí:Jednak: Není to jen výmluva? Všichni ti zkorumpovaní politici? Není to tak, že se mi nechce zvednout zadek a jít odvolit?Pak: Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe: Nevzal bych si ty peníze taky?

A nakonec to nejdůležitější: Kolikrát za poslední dobu jste na politiky nadávali? Určitě nejednou. A byli jste minule volit? Nebyli? Tak mlčte.
A nebo pojďte volit. Dnes a zítra můžete něco změnit. Nebo alespoň získat právo na ty tak časté a tak oblíbené nadávky.