Zákony rodinu nenahradí

ZDENĚK PAPOUŠEK

Je pravda, že základem pro zdárný vývoj dítěte je vytvoření citových vazeb. Ale je také pravda, že každý citový vztah se vyjadřuje materiální pozorností. Milovaným osobám nosíme květiny, zveme je na oběd, kupujeme auta a šperky.

Tvrdí-li matka pětileté holčičky, kterou vláčela po lesích a hájích, že svoji dcerušku milovala, klame sama sebe. Po materiální stránce nezabezpečila zhola nic, a navíc ji vystavila vážnému ohrožení zdraví, možná i života.

Kdyby projevila snahu, mohla využít nabídky různých azylových domů pro matky s dětmi, kterých je v Brně několik. Nestalo se tak a výsledkem je, že holčička skončila v erárním prostředí dětského domova.

Holčička je bezesporu postižená syndromem CAN (Child Abuse and Neglect), což je označení pro týrané děti. Pod tímto pojmem si obvykle představíme kruté zacházení s dětmi, různé způsoby ubližování dětem po fyzické i psychické stránce, které může vést až k usmrcení.

Ale tento syndrom zahrnuje rovněž zanedbávání dětí. Dítě je traumatizováno nedostatečnou stravou, oblečením, hádkami rodičů, ale i nedostatkem podnětů. Otec, který nechodí se svým synkem na fotbal a do kina, nehraje s ním Člověče, nezlob se a nečte před spaním pohádky, dopouští se týrání.

Jsme ještě vůbec schopni opustit svoje sebestředné světy a představit si, po čem naše děti touží, o čem sní a co je trápí? Nepodotýkejme alibisticky, že naše země patří k pedocentrické západní kultuře, která legislativně ochraňuje děti Úmluvou o právech dítěte. Neříkejme, že u nás jsou na tom děti dobře a jinde hůř. Nepoukazujme na Rusko, kde třicet tisíc dětí ve městech žije na ulici, žebrá, pije vodku a fetuje lepidlo.

Nevymlouvejme se, že v Asii a Pacifiku jednašedesát procent dětí, v Africe dvaatřicet procent dětí a v Jižní Americe sedm procent je nuceno těžce pracovat na čajových a rýžových plantážích, v textilních továrnách a kamenolomech. Ani sebelepší legislativa, systém sociálního zabezpečení nebo školství nenahradí dítěti dobré rodiče. Neboť, jak říká norské přísloví, „jeden otec je lepší než sto učitelů“.

Autor je psycholog brněnského Klokánku