Myslíte film, který měl premiéru teď 20. 10.? Na Bolka nejsem příliš kritický, protože jsem na něj nesmírnej fanda. Natáčení s ním byla obrovská sranda, obrovská pohoda a Bolek je prostě úžasnej profesionál, komik od pána Boha a tvrdím, že je úžasný i jako člověk.

Nemusím dechovku, začínám být fanda na operu, díky Jarkovi Nohavicovi, o kterým jsem točil dokument, kterak přebásnil Mozartovu operu Cossi fan tutte. Díky tomu jsem musel naposlouchat tuhle operu a mě to strašně chytlo ... A hip-hop? tohle je muzika, kterou je těžší dělat, než poslouchat a hip-hop já rád.

Divadlo šansonu věřím, že pujde dvěma směry. Jedním budou dovážené koncerty a pořady, na kterých se budeme spolupodílet i dramaturgicky. Například na příští rok chystáme s Jiřím Suchým pětidílný cyklus koncertů o divadle Semafor, který bude po jednotlivých desetiletích přivádět na naši scénu i umělce, kteří právě v těchto desetiletích v Semaforu účinkovali Druhou větví naší činnosti budou naše vlastní koncerty (Chantal Poullain, Lenka Filipová-Kudelová, Jana Musilová). A v neposlední řadě naše vlastní hudební inscenace. A druhá část otázky: ... Městské divadlo ... to co udělal Standa Moša pro brněnské divadlo je úžasné. Postavit divadlo je vždycky úžasné, ale už nějakou dobu do Městského divadla nechodím, protože mám pocit, že za tu dobu, za těch mnoho let, co jsem byl pravidelným návštěvníkem, jsem viděl všechno už několikrát. Přestože se jedná o stále nové inscenace. Mám pocit, že se z Městkýho divadla stala fabrika na lidovou zábavu, sice vkusnou a profesionální, ale fabrikovou. A já nemám rád pásovou výrobu.

Jarek Nohavica, Jiří Suchý, Richard Krajčo a ze zahraničních Rod Stevard a Beatles.

Zdravám Vás Mario, ač se nezdá Vaše otázka je pro mne dost těžká. Uvědomil jsem si, že jsem nikdy nenatočil žádný film o nikom ke komu bych neměl kladný vztah. Ale mám-li jmenovat, pak stěžejní pro mne byl Bulat Okudžava, Donovan, Jethro Tull a také Jiří Suchý a Jarek Nohavica. Za film Jarek a Amadeus jsem dostal dosud nejvíc mezinárodních ocenění. Ale v této chvhíli si uvědomuji, jak jsem strašně nespravedlivý vůči ostatním, tak ty filmy raděj už nechme. No a písničky nevím, sám se nepovažuji za povedeného písničkáře. Snad přebásnění některých šansonů Gilberta Becauda.

Zdravím Vás Štěpánko, to víte, že rád chdoím do jiných divadel. Někdy sice je delší pauza a pak musím dohánět. Ale má to i své výhody, často vidím představení reprízovaná i několik let. A to pak bývají krásné zážitky. Například jsem až teprve nedávno viděl v divadle Husa na provázku Lásky jedné plavovlásky a to jsem měl asi týden dobrou náladu, protože to je úžasné představení. Stejně tak jsem viděl před časem v Mahenově divadle Královnu Margot a to taky bylo představení naprosto úžasné. Ale protože bývám často v Praze, tak navštěvuji divadla tam. Uchvátilo mne představení Vinohradského divadla Shakespeare v Hollywoodu. A hlavně úžasný výkon Viktora Preise. Nebo v divadýlku Ungelt jsem viděl hru Šest tanečních hodin v šesti týdnech. Na tohle představení jsem šel celekm čytřikrát. Díky úžasnému hereckému koncertu Oldřicha Keisera a Chantal Poullain. No a nemůžu opomenout dvě představení Bolkova divadla. Tím prvním je Graderobiér a tím druhým Mínu dva. V obou inscenacích až Werichovsky excelují Bolek Polívka a Milan Lasica. Doporučuji.

Zdravím Vás Jene, myslím, že jsme stále ještě na počátku. A věřte, je to nesmírně těžké. S tím jsme ostatne počítali. Je pravda, že máme problémy jednak ty očekávatelné, to jest finanční, protože nám téměř nikdo nepomáhá. A pak se vyskytly druhé tipy problémů a to jsou problémy s mezilidskými a profesními vztahy. Protože někteří lidé si představují těžkost jako krásné slovo, ale zapomínají, že o těžkosti se jinak mluví a jinak se prožívá. Je to jako se smradem. Když o smradu mluvíte, tak ho berete jinak než když ho cítíte. A ony nám některé ty mezilidské vztahy trošku zasmrádly. Ale naštestí jsou lidé jako Jiří Suchý, Marta Kubišová nebo Jarek Nohavica či Petr Ulrych, kteří nám nesmírně pomohli a pomáhají. Ale co nám pomáhá naprosto nejvíc, když přijdou lidi a je plný sál.

Zdravím Vás Michaelo, upřímně řečeno nejsem si jistý svou odpovědí. Včera například u nás vystupoval Jiří Suchý se svým bratrem. A tolik srandy, co včera jsem dlouho nezažil. A vzpomněl jsem si jak když mi bylo 15, 20 jsem u gramofonu řval nad divadleními předscénami "starého pána" Jana Wericha. Možná se Vy sama o mnoho ochuzujete, když nechodíte na to, co je základním kamenem dnešního divadla. Ale k odpovědi na Vaši otázku: sobotu 14. 11. má u nás premiéru nového pořadu Lenka Filipová a den poté děláme pořad, ve kterém vystoupí Vlasta Redl, Petr Ulrych, herci z Městského divadla a z divadla Husa na provázku, kteří jsou přesně Vaší věkové kategorie. A pak děláme 12. 12. premiéru Pohádek z Dobráčkova. A to jsou pohádky pro všechny věkové kategorie. Tak přijdte, budete vítána.

Zdravím Petro, a děkuji za otázku. Můj vztah k Janu Skácelovi je veskrze něžný v mírném oblaku červeného vína. Bydlíval jsem koncem 60. let naproti bytu Jana Skácela, který bydlel jak známo ze sbírky básní Odlévání do ztraceného vosku na Kotlářské 35a. Chodívali jsme básníci, herci, muzikanti a různá jiná dobrá společnost za vínem a společností do sex baru Venuše. Tam pod benátským zrcadlem sedávali naproti sobě Jan Skácel a Oldřich Mikulášek. Když jsme se opili, tak já konkrétně jsem recitoval-nahlas-písně Bulata Okudžavy. A satlo se jednou, že jsem šel vyvenčit svého psa, kterého jsem dostal mimochodem od Milana Kundery, na trváník před byt okna Skácelova bytu. Pan Skácel vyšel ven, pohnul svým úžasným huňatým obočím a řekl něco v tomto smysl: "Mě vadí, že mi Váš čokl sere pod oknem, ale za toho Okudžavo Vám to odpouštím." Tak toto byl můj první osobní kontakt s Janem Skácelem a díky bohu, že ne poslední. A mimochodem oba básníci Okudžava i Skácel napsali zhruba ve stejné době báseň Modlitba a obě "Modlitby" jsou si obsahově něhou a pokorou nesmírně podobné.

Markéto, zdravím Vás. Večer poezie tohoto tipu je pro nás takový pokus, protože poezie není to, co by společnost primárně zajímalo. Ale poezie by ze života zmizet v žádném případě neměla. A to jak v přímém, tak přeneseném slova smyslu. Ona nemizí, ačkoli si to spousta lidí neuvědomuje. Třeba některé písně Vlasty Rédla jsou zhudebněnými básněmi, například slavná jeho píseň Vracaja sa domů je zhudebněnou básní právě Jana Skácela. Nebo jedna z nejúžasnějších písní Petra Ulrycha Modlitba je rovněž zhudebněnou básní pana Skácela. Co je pro mne strašně důležití, je to, že když jsem sestavoval obsah vzpomínkového večera, tak jsem zjistil, že třeba studenti muzikálového herectví JAMU se svou profesorkou Dadou Klementovou zhudebnili jeho básní snad dvacet možná i víc. Takže na tomto večeru vystoupí Dada Klementová se svou někdejší žačkou, dnešní herečkou Městského divadla Soňou Janyovou nebo duo Buršová-Král z divadla Husa na provázku.