VYBERTE SI REGION

Abraham: Cítil jsem se jako ve hře Člověče nezlob se

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský motocyklový závodník Karel Abraham zajel ve světovém šampionátu silničních motocyklů životní sezonu. Ke zlepšení mu pomohl také pohovor spsycholožkou.

24.11.2009
SDÍLEJ:

Karel Abraham.Foto: DENÍK/Attila Racek

Od dubna do listopadu zuřila bitva o tři tituly mistrů světa v závodech silničních motocyklů. Vedle pražského Lukáše Peška nastupoval ve třídě do 250 kubických centimetrů na startovní rošt také brněnský jezdec Karel Abraham. Na Aprilii si dojel pro životní výsledek. Celkové čtrnácté místo. „S dojetými závody jsem spokojený. Škoda několika hloupých výpadků. Chtěl jsem stabilnější výsledky,“ říká Abraham.

Vybojoval jste celkem 74 bodů, o čtyřiatřicet víc než loni. V celkovém pořadí jste se ale posunul pouze o dvě příčky výš. Není to paradox?
Trochu ano, ale nic si z toho nedělám. Spíš mě mrzí, že jsem pár závodů zbytečně podělal. Někdy do toho zasáhla taky smůla. V Kataru mě srazil Gábor Talmácsi, na Sachsenringu nám nevyšla volba pneumatik. Vrcholem byla Velká cena v Brně, kde se mi při kolizi ohnula brzdová páčka a kvůli tomu jsem spadl v první zatáčce. A tak bych mohl pokračovat.

Loni se vaše jméno objevilo mezi deseti nejlepšími třikrát, letos pouze v sedmi Velkých cenách. Přidat ještě další umístění v top desítce bylo nad vaše možnosti?
To určitě ne. Ve většině nedokončených závodů jsem měl na první desítku, nebo alespoň na pozice kolem ní. Těžko říct, jak by skutečně dopadly, ale každopádně jsem mohl mít o fůru bodů víc.

Kterého zaváhání litujete nejvíce?
Těžko říct. V závodě na Sachsenringu jsme se rozhodli pro vabank a nechali mokré pneumatiky. Všichni ostatní se báli riskovat a přezuli na slicky (pneumatiky bez vzorku na suchou trať – pozn. autora). Měli kliku, protože po odstartování nespadla ani kapka. Kolize v Brně mě hodně naštvala, protože jsem spadl před domácím publikem.

Ještě na to myslíte?
Ne, už jsem to hodil za hlavu. Byl to zkažený závod a nedá se to už vrátit. Nechci to svádět na někoho jiného než na sebe, ale měl jsem smůlu.

Za nešťastným Brnem následovaly závody v Indianapolis, Misanu a Estorilu. Po nich jste se rozhodl změnit způsob boje.
Misano a Estoril jsou moje dost neoblíbené tratě, takže jsem je zuby nehty nějak zvládl. Od Austrálie jsem chtěl zkusit jezdit na hraně limitu, tedy víc razantně. Hned tam se mi to vyplatilo, když jsem dojel šestý.

Proč jste se o změnu nepokusil dřív?
Po nepovedených závodech na Sachsenringu, v Doningtonu a Brně jsem chtěl spíš dojíždět. Potřeboval jsem nutně body.

Zanechal na vás nepovedený závod na Masarykově okruhu nějaké stopy, třeba v psychice?
Cítil jsem se svázaný. Chtěl jsem jezdit rychle a zároveň i bodovat. Jenže… nešlo to skloubit.

Vyhledal jste odbornou radu?
Po Brnu jsem zašel k psycholožce. Pravidelně jsem k ní ale nechodil. V sezoně na to nebyl čas.

Konzultaci s psychology volí čím dál víc vrcholových sportovců. Vám se tento druh terapie nezamlouvá?
Věřím tomu, ale trochu jinak. Psycholožka mi hodně pomáhá v soustředění a komunikaci s lidmi. Také mi radí, abych se nerozčiloval a díval se na věci jiným pohledem.

Jak byste po konzultacích charakterizoval změnu svého jezdeckého stylu?
Byl jsem si jistější, závodil jsem plynuleji. Když chci jezdit rychle, je pocit jistoty důležitý. A čím lépe jsem jezdil, tím více jsem se těšil. Cítil jsem se jako ve hře Člověče nezlob se. Když máte všechny figurky ve svém domečku a ostatní ještě stále hrají, tak se na to dobře dívá. (směje se)

Který svůj letošní závod považujete za nejlepší?
Určitě Austrálii. Bojoval jsem o čtvrté místo, pořád jsme se s ostatními jezdci předjížděli. Takový závod mě baví, protože nejezdím sám, pořád byl někdo přede mnou a za mnou.

A na který byste nejraději zapomněl?
Nejnepříjemnější byla pro mne asi domácí Velká cena. Ale bylo víc závodů, ke kterým bych se nechtěl vracet. Raději si je ani nepamatuju.

Bývá po nezdaru ve vašem týmu velké dusno?
Výtky jsem slyšel pořád, až v těch posledních třech závodech nebylo co kritizovat. Vadí mi to, ale už jsem si tak nějak zvykl. Už to není tak strašné. Za špatné výsledky nejvíc schytávám od taťky, který je dost impulzivní. Klidnější řešení by bylo někdy užitečnější.

Dlouho se před vámi držel v průběžném pořadí Lukáš Pešek. Byla to silueta, jejíž dostižení vás přitahovalo magnetickou silou?
Na Lukáše jsem se snažil moc nekoukat. V jedné fázi šampionátu mi bodově dost odskočil. Dohnat ho za každou cenu jsem nechtěl, vnímal jsem ho spíš jako všechny ostatní soupeře. Ale musím přiznat, že mě štvalo, jak moc je přede mnou. Jeho předstižení jsem už chvíli neviděl jako reálné. Když jsem v posledním závodě ve Valencii skončil šestý, mechanici mi řekli, že celkovém pořadí postoupím. V té chvíli jsem si uvědomil, že jediný, před kterého poskočím, může být Pešek. Podíval jsem se do výsledků a fakt to byla pravda. Samozřejmě mi to udělalo radost. Jsem rád, že jsem se nakonec před něj posunul. Potěší to.

Vy i Pešek se často bráníte, že jste velkými rivaly.Tak jak to je?
Kdyby neexistovala rivalita, nedokážeme se posouvat dopředu a budeme jezdit pomalu bez předjíždění. To by bylo proti všem principům závodění. Konkurence je hrozně důležitá.Není jen mezi mnou a Lukášem, ale také mezi ostatními jezdci.

V nové třídě Moto2, která od nové sezony nahradí dvěstěpadesátky, budou motocykly různých výrobců pohánět identické čtyřtaktní motory Honda 600. Máte už jasno o svém budoucím stroji?
Náš tým měl už podepsanou smlouvu s aprilií. Na prosinec jsme měli naplánované testy ve Vallelunze. Jenže Aprilia před pár dny z ničeho nic oznámila, že kvůli vývoji motocyklu třídy MotoGP, do které chce vstoupit v roce 2012, od projektu podvozku Moto2 odstupuje. Je to nečekaná kudla do zad, čímž nemíním jen náš tým. Teď musíme pořádně promyslet co dál. Sranda to rozhodně nebude.

Letošní sezona byla už vaše pátá v seriálu mistrovství světa. Dva roky jste jezdil třídu do 125 ccm, poté tři roky dvěstěpadesátky. Považujete se už za zkušeného jezdce?
Myslím, že jsem o hromadu zkušenější, než když jsem v šampionátu začínal. Jezdecky na tom určitě nejsem špatně, ale zkušenosti budu dál nabírat. Každým tréninkem a závodem.

Míváte ještě trému?
Vždy před zahajovacím závodem sezóny nebo při závodě doma na Masarykově okruhu. Nervózní jsem i při startu z hodně dobré pozice. Ale už to není tak hrozné jako dřív.

Kalendář mistrovství světa silničních motocyklů roztahuje seriál do osmi měsíců. Je těžké udržet během tak dlouhé doby potřebnou kondici?
Přes zimu se musím dostat do formy, pak se v ní udržovat a ke konci seriálu spoléhat, že vydrží. Postupem sezony na fyzický trénink už trochu bodám. Když tři závody po sobě poděláte, je těžké udržet zájem. Všechno mě v takových chvílích štve, trénink mě netěší a beru ho spíš jako nutnost. To není dobré pro výsledky.

Teď si od závodnického mumraje odpočinete?
Moc ne. Budu chodit každý den se svým trenérem, který mě pěkně buzeruje, do posilovny cvičit a běhat. Chodím i na spining, squash a jezdím na motokrosových motorkách.

A co váš premiérový vysokoškolský rok? Jak se zatím daří?
Prostě klasika. Začíná mi zkouškové období na právech na Joštově akademii. V žádném případě nemá nic společného s právnickou fakultou v Plzni. (usmívá se) O právech jsem uvažoval už dřív. V dnešní době se hodí. Když nebudu dělat právníka, dá se najít uplatnění ve spoustě jiných odvětví. Studium bude určitě těžké. Uvidíme, jak to půjde.

V uplynulé sezoně jste skončil čtrnáctý. Co očekáváte od nové?
Přeji si, aby byla lepší než všechny dosavadní. Pokusím se prolomit smůlu, která mě zatím provázela skoro pořád. O jaké pozice budu bojovat zatím vůbec nevím. Nedá se určit, jak mi nová motorka sedne. Uvidí se až podle zimních testů.

AMOS KREJČÍ
TOMÁŠ VALAŠKOVČÁK

24.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Trať mezi Brnem a Prahou? V zisku budeme do dvou měsíců, říká Jančura

Brno /ROZHOVOR/ – Pět let uplynulo od doby, kdy žluté vlaky společnosti RegioJet podnikatele Radima Jančury začaly dělat konkurenci Českým drahám na trati mezi Prahou a Ostravou. Nyní vyjedou i mezi Prahou a Brnem. „Než rozhodnutí Správy železniční dopravní cesty o našem začátku přišlo, trnuli jsme, protože politická moc Českých drah je velká. Ale právo bylo na naší straně," říká o svém vítězství nad státním dopravcem Jančura.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies