Válka v letošním mistrovství světa silničních motocyklů nově vypsané třídy Moto 2 nabývá na intenzitě. Její bitva ve Velké ceně Španělska v Jerezu zvedala temperamentní publikum permanentně ze sedadel: ve druhém kole musel být závod kvůli hromadné havárii na oleji vyteklém ze stroje Japonce Tomizawy zastavený.

Po restartu se až pod šachovnici přetahovalo o vítězství sedm jezdců. Z dramatických okamžiků nevyvázl bez šrámů ani Brňan Karel Abraham, který ve druhém podniku šampionátu nakonec dojel na nebodovaném osmadvacátém místě.

S novými stroji poháněnými čtyřtaktními motory Honda 600 si většina jezdců třídy Moto 2 ještě stále netyká. Jak probíhaly v Jerezu vaše přípravy na závod?
Od prvního dne tréninků jsme řešili problémy s předkem motocyklu, který při jízdě nadskakoval a uklouzával. Nedařilo se nám najít správné nastavení, v závodě už to bylo relativně dobré.

Dá se tedy říct, že hlavní příčinou vaší nepříliš povzbudivé pětadvacáté pozice na startovním roštu byly právě potíže s podvozkem?
Podíl viny mám také já. V tréninku nebo kvalifikaci zajedu dvacetkrát po sobě rychlé kolo, ale nedokáži se přes tuto hranici dostat. Zatímco ostatní udělají v kvalifikaci jedno brutální superkolo, mně se takhle jednorázově zrychlit nedaří. Přitom v závodě pak soupeři jezdí třeba o dvě tři vteřiny pomaleji, kdežto já opakuji stále stejné časy. To samé se dělo předtím v Kataru, kde jsem v závodě stabilně jezdil dobré časy z kvalifikace.

V čem asi vězí chyba?
To kdybych věděl… Přesné důvody jsem zatím nenašel. Ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím.

Přesto jste se v Jerezu po startu probíjel nadějně dopředu.
Odstartoval jsem docela dobře, jenže po druhém kole komisaři závod přerušili. Někteří jezdci na vylitém oleji spadli přede mnou, další popadali za mnou. Měl jsem štěstí, že tou nešťastnou zatáčkou jsem projel normálně.

Jak se vám dařilo po opakovaném startu?
To už bylo špatné. Start jsem měl sice znovu dobrý, ale přehřátá spojka nefungovala. Nemohl jsem přeřadit z dvojky dál nahoru. Kde ostatní jeli na čtyřku, já měl dvojku, čímž jsem hrozně moc ztratil. Pak se motorka rozjela a začal jsem si vylepšovat pozici. Když jsem se ještě v prvním kole chystal na Lukáše Peška, začal mě zničehonic předjíždět jiný borec. Do zatáčky však vletěl moc rychle, vystřelil mne ven a já spadl. Když do vás někdo tak strčí, nemáte šanci to ustát.

Vy však nemáte ve zvyku závod předčasně zabalit…
Zvedl jsem motorku, s velkou ztrátou jsem jel dál a postupně se dostával do tempa. Pár soupeřů jsem předjel, nebylo jich málo, ale ani bůhvíjak moc. Například na Lukáše jsem v každém kole najížděl zhruba vteřinu, takže v cíli mezi námi až tak velký rozdíl nebyl.

Aby vás snad někdo nepodezíral z výmluv, většinou o svém stroji kriticky nemluvíte. Přesto se ví, že váš italský motocykl RSV zatím zaostává v maximální rychlosti a oproti konkurenčním strojům trpí i nadváhou. Co byste k tomu dodal?
Je fakt, že má o takových osm kilo víc než třeba motorka FTR. Takový rozdíl považuji za dost velký hendikep. V Jerezu jsem měl nové kapotáže od pana Šembery a osvědčily se. Co se týká top speedu, ten je stále v háji. Zdá se, že s eresvéčkem zatím není moc spokojený ani loňský mistr světa stopětadvacítek Julian Simon.

Co čekáte od dalšího závodu, který se pojede ve francouzském Le Mans?
Tam jsem bohužel štěstí zatím neměl. Pokusíme se prostě některé věci na motorce udělat lépe. V Le Mans se budou znovu losovat motory, takže uvidíme. Musím ale říct, že jsou opravdu vyrovnané tak, jak třída Moto 2 slibovala.

AMOS KREJČÍ