VYBERTE SI REGION

Abraham: Já a zpychnout? Na to mi vůbec nezbývá čas

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský motocyklový závodník Karel Abraham díky vydařené sezoně přestupuje do královské třídy MotoGP.

13.11.2010
SDÍLEJ:

Brněnský motocyklový závodník Karel Abraham.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Přestože mu v lednu bude teprve jedenadvacet, má za sebou už šestou sezonu v seriálu mistrovství světa silničních motocyklů. Dva roky jezdil třídu 125 ccm a tři roky bojoval v silnějších dvěstěpadesátkách. Ze stínu outsidera se brněnský jezdec Karel Abraham alias Abaja postupně propracoval do předních pozic nové třídy Moto2. V Japonsku si třetí příčkou poprvé vychutnal pocit závodníka na dekorovaných stupíncích a minulou neděli ve Valencii pečetil svůj vzestup senzačním vítězstvím.

Letošní bilance pasovala sympatického Brňana do role české silničářské jedničky, navíc mu pomohla k přestupu do královské třídy MotoGP. Díky Abrahamovi bude poprvé v historii světového šampionátu tuzemský jezdec sdílet startovní rošt s hvězdami formátu Valentina Rossiho, Jorge Lorenza, Casey Stonera či Dani Pedrosy. Kvůli testům na stroji Ducati, v jehož sedle závodník brněnského týmu Cardion AB Motoracing vyrazí vstříc příští sezoně, si pobyt ve Valencii prodloužil téměř o čtyři dny.

Vaše oči prozrazují, že španělský program nebyl bezstarostnou promenádou.
Závod ve Valencii nebyl ani tak náročný fyzicky, jako spíš psychicky. Zato následující testy byly náročné po všech stránkách. Potřebuji si teď o víkendu dát absolutní pohov.

S jakými pocity jste do testů nastupoval?
Měl jsem respekt, navíc vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím nejezdil na trati společně s jezdci MotoGP, jsem cítil nervozitu. Netušil jsem, co se bude dít s mojí motorkou při předjíždění nebo při těsných kontaktech. Dopadlo to relativně dobře, ale je mi jasné, že s tak silnou motorkou ještě neumím pořádně jezdit.

Kdybychom situaci aplikovali třeba na první zatáčku Masarykova okruhu po startu: jaký rozdíl mezi stroji třídy Moto2 a MotoGP by se tam projevil?
Džípíčko je strašně rychlé, má i lepší brzdy. Ale protože víc váží, je v nájezdu do zatáčky pomalejší. O to důležitější je pak výjezd ze zatáčky. Právě tam je to o umění správně využít velký výkon motoru.

Čím je motocykl třídy MotoGP specifický?
Motor má neskutečně velký výkon, takže je problém udržet motorku i na rovince. Využívat efektivně výkon motoru bych přirovnal k alchymii. V motorce je strašně moc elektroniky ovlivňující fungování kontroly trakce, síly motoru, brždění motorem a tak dále. Když to špatně nastavíte, nemáte šanci jet rychle.

Na co jste se při testech ve Valencii zaměřili?
První den jsem potřeboval znovu se dostat do ovládání džípíčka. Jako základ jsme použili nastavení motorky, které jsme měli v létě při prvním testu v Mugellu. Pak už mechanici pracovali na elektronice a ladění podvozku podle mých poznatků, což vůbec nebylo jednoduché. Druhý den se mi podařilo zrychlit o 1,3 vteřiny a mechanici pokračovali v poznávání technických fíglů. Práce bylo znovu hodně.

Jezdil jste na stroji Haydena, proč se ke slovu nedostal Stonerův motocykl, který jste měl také k dispozici?
Na Stonerově motorce jsem první den objel tři kola, protože ta Haydenova měla technický problém. Z tratě mě přivezli do boxu na skútru, ale mechanici hned věděli, o co jde, takže jsem zase pokračoval na opravené motorce. Nešlo nám o střídání motorek, ale o to, abych najel co nejvíc kol. Koncem měsíce budu znovu testovat, tentokrát v Jerezu.

S jakým cílem?
V Jerezu budou testovat jen tři týmy MotoGP, takže nebudeme tolik na očích. Musíme si tam důkladně vyzkoušet další věci. Uvidíme, kolik rezervy je ve mně a kolik v nastavení motorky. Moje časy ve Valencii nijak extrémně nezaostávaly za těmi nejlepšími. Lidé od Ducati řekli, že je to dobré, což nás samozřejmě povzbudilo.

V čem tušíte rozdíly mezi stroji Ducati továrního týmu a satelitních stájí?
Ze začátku sezony by neměl být rozdíl velký. Jenže Ducati bude pokračovat ve vývoji, jehož výsledky předá továrnímu týmu. Pak potrvá ještě asi dva závody, než nové díly nabídnou satelitním týmům k odkoupení. Doufám, že naše spolupráce s Ducati bude dobrá, tři její technici už s námi pracují.

S přestupem do MotoGP ze třídy Moto2, v níž se vám dařilo čím dál víc, jste otálel. Co vás přimělo ke změně názoru?
Po testech Mugellu mi všichni od Ducati říkali, že to bylo dobré. Podobně hovořila i Dorna, promotérská společnost mistrovství světa. A bylo toho ještě víc, co mě nakonec o vhodnosti přestupu přesvědčilo.

Tušil jste před pěti lety při svém vstupu do mistrovství světa, že vám jednou zahrají českou hymnu a vašim aktuálním tématem bude třída MotoGP?
Takové věci mě napadly, bylo to ale jenom snění. Věděl jsem, že takové cíle jsou ve skutečnosti daleko. Nebyly nedosažitelné, ale obtížné na splnění. Hodně kluků se výš nedostalo. Proto jsem šťastný, že se mi to teď povedlo.

Kdybyste měl porovnat Abaju z roku 2005 a nynějšího, kde byste našel největší rozdíly?
Tenkrát mi bylo patnáct, teď dvacet, takže k nějakému vývoji došlo. Kdyby ne, bylo by to špatné. Mám o hodně víc zkušeností. Týkají se jezdeckého stylu, soubojů ve skupinách, předjíždění, jízdy na vedoucí pozici, práce s mechaniky. Poznal jsem za tu dobu strašně moc lidí, dokončil jsem střední školu, teď dělám vysokou školu, na které mi hodně záleží. A už půldruhého roku mám svoji slečnu.

Přítelkyně Nikola vás často při závodech doprovází. Její přítomnost vás spíše povzbuzuje, nebo naopak svým způsobem znervózňuje?
Nemyslím, že by mě to znervózňovalo. S Nikčou je sranda a spoustu věcí nám pomáhá vyřídit. Přinese časový rozvrh, něco vyřídí v IRTě, pomůže mi z kombinézy. Dostat se zpocený po tréninku a závodě z rukávů není žádná legrace. Určitě je dobře, že s námi Nikča jezdí.

Zřejmě má také dobré nervy. Jaký postoj zaujímá k závodění vaše rodina?
Nejlepší má taťka, což je u majitele týmu logické. Mamka závody snáší o trochu hůře a byla by asi raději, kdybych se závoděním skončil. Děda mě podporuje, babičky mají hrozný strach, což je v jejich věku asi normální. Myslím, že stejné je to i v rodinách jiných závodníků.

Strach. Ten někdy nemusí být noční můrou jen rodiny. Jak na vás coby závodníka zapůsobila tragédie Japonce Tomizawy v Misanu? Večer před osudným závodem jste se spolu ještě bavili.
Samozřejmě mně to v hlavě šrotovalo. Při incidentu jsem byl na závodišti, viděl jsem tu ponurou náladu. Tím, že jsme spolu předtím mluvili, bylo všechno nepříjemnější. Je hrozné, že se to stalo právě klukovi, který byl fajn a pokaždé v pohodě. Asi to řeknu blbě, ale takové věci k tomuto sportu bohužel patří. Je mi Tomizawy líto, ale už se to nedá vzít zpátky. Je však třeba dělat všechno pro to, aby se takové nehody neopakovaly.

Nikdy vás nenapadlo se závoděním seknout?
Určitě jo. Každý závodník se občas dostane do bodu, kdy ho závody nebaví a chce s nimi skončit. Také jsem si tím prošel. Momentálně se ale nacházím v pohodě a vidím, že toho konce by byla škoda.

Přinejmenším byste se připravil o skvělý triumf ve Valencii. Co vám blesklo hlavou při průjezdu cílem?
Byl to úžasný pocit. Ve druhé půlce posledního kola jsem byl šíleně nervózní, aby mě Iannone nějak nesundal. On se na trati někdy chová jako blázen. Ale pod šachovnicí jsem už měl úplně super pocit. Takový určitě bývá i v jiných sportech. Zvláště když k něčemu takovému dojde po letech dřiny. I vynálezce, když něco vymyslí, je šťastný. Tak to prostě funguje v každém oboru.

Přesto, nemrzí vás trochu, že taková chvíle vás nepotkala před domácím publikem na Masarykově okruhu?
Mrzí mě, že kvůli pádu v tréninku po chybě jiného jezdce jsme ztratili doma možnost bojovat o bednu. Přitom v posledních závodech před Brnem v Barceloně a na Sachsenringu jsem bojoval o pozice blízko bedny. Naděje tedy byla opravdu velká. Štvalo mě, že spousta fanoušků byla zklamaná. Kdyby se nestalo tolik věcí, za které jsem ani moc nemohl, bylo by pro mne konečné pořadí šampionátu mnohem lepší. Jenže teď už nemá cenu to řešit.
Po Brně jste musel dvě Velké ceny vinou zdravotních problémů vynechat. V čem vidíte příčiny vašeho skvělého vzestupu v závěru šampionátu?
Perfektně mi vyšlo Japonsko. Motorka byla výborně nastavená a závod sedl i mně. Třetí místo mě motivovalo k tomu, abych se pokusil tenhle výsledek zopakovat i v dalších závodech.

Považujete bez ohledu na výsledek Valencii za svůj nejlepší závod?
Za Valencii jsem hrozně moc rád, byl to super závod i výsledek. Ale letos se mi podařilo zajet víc dobrých závodů. Třeba v Japonsku to byl brutální boj a nikdo přede mnou nespadl. Toho výsledku si také hodně vážím.

Uvědomujete si, že nyní se kolem vás vyrojí hodně různých kamarádíčků?
Na to jsem připravený. Naštěstí vím, kdo jsou moji dlouholetí kamarádi. S vyčůranými lidmi se sice bavím, ale nepřipouštím si je k tělu. Na dlouholeté kamarády si pozor dávat nemusím.

Neobáváte se, že popularita s vámi nezdravě zamává?
Žádnou větší popularitu jsem zatím nepocítil, zpátky ze Španělska jsem teprve chvilku. Po testech s Ducati vidím, jaké břemeno jsem na sebe vzal. Čeká nás spousta práce a na nějaké kraviny, když to tak mám říct, není čas.

Poslyšte, zbývají vám vůbec nějaké volné chvíle na to, abyste si v zahraničí prohlédl také něco jiného než okruh, motocykl a soupeře?
Určitě ano. Všechny evropské země jsme projeli už mnohokrát, některé závody na sebe navazují, takže po přejezdech nám vychází volné pondělí. V takovém případě si lehce prohlédneme město a okolí. Do zámoří jezdíme v předstihu, abychom si zvykli na časový posun. Většinou je to o přesunech mezi letištěm a okruhem, ale jeden den volna si vyhradíme.

Všímáte si rozdílů v mentalitě různých národů?
U nás je hodně závisti, což není dobré. I když každý člověk takový není. V Japonsku jsou lidé ochotní, nikomu nechtějí říct ne, tak na všechno kývnou. Mají ale zase tisíc jiných nectností, kvůli kterým jsou hrozní.

Kde byste chtěl žít, kdyby vás to v Česku už nebavilo?
Těžko říct. V Evropě je to v podstatě všude stejné, ale líbí se mi Kalifornie a Austrálie. To jsou místa, kde bych mohl žít.

Studujete v Brně na Joštově akademii. Stíháte?
Rozhodně se chci dostat co nejdál. Teď jsem ve třetím semestru, přes zimu naštěstí není škola tak náročná jako v sezoně. Po testech v Jerezu si musím ve škole domluvit, jak to bude dál. Nikde není psáno, jak dlouho budu motorky dělat. Ve škole to chci dotáhnout co nejdál, dokud jsem ještě ve studijním rytmu.

AMOS KREJČÍ

Autor: Redakce

13.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Richard Müller v Brně: nová deska i šansony

Brno – V září vydal nové album a ještě za čerstva s ním vyrazil na koncertní šňůru po českých a moravských městech. V úterý večer se slovenský zpěvák Richard Müller vrací na prkna brněnského Janáčkova divadla, aby zde završil své tříměsíční „To nejlepší" turné.

OBRAZEM: Lucie Bílá a její hosté vystoupili v Brně

Brno – Na poklidnou vánoční atmosféru se mohli lidé naladit v pondělí večer v brněnské hale Vodova. Se svým slavnostním vánočním koncertem tam vystoupila Lucie Bílá. Zpěvačku doprovázela kapela Petra Maláska a nechyběli ani hosté.

Nelze jít na hřiště podělaný, upozorňuje gólman Melichárek

Brno – Zatímco za celou loňskou sezonu vytahoval brněnský gólman Dušan Melichárek míč z branky pouze pětadvacetkrát, za podzimní část nového ročníku nejvyšší fotbalové soutěže se ohnul pro tři balony navíc. V 16 utkáních obdržel 28 branek. „Prohráli jsme tady pouze se Slavií, ale snad ani není možné, kolik bodů máme," nechápal třiatřicetiletý brankář.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies