Nic se nezměnilo ani po nedělní Velké ceně Francie, ze které kvůli technickým problémům s pneumatikou odstoupil sedmnáct kol před cílem.

Čtyři zápasy, žádný bod. Jak moc je to psychicky náročné?
Dost, další závod v Barceloně to bude ještě víc. Když se jednou nezadaří, je to smůla. Podruhé je to divný a když třikrát, je to fakt špatný. A počtvrté? To už je katastrofa.

Vybavíte si v poslední době takovou šňůru neúspěchů?
Asi ne. Když to nejde, tak to nejde. Teď to navíc vypadá, že jsem ve výkonnostním útlumu. Zažívám těžké chvíle, ale snad se vše brzy v dobré obrátí. Když se dívám kolem sebe, někteří jezdci mají obrovské štěstí. Snad se konečně obrátí i ke mně.

Odstoupil jste kvůli klouzajícímu zadnímu kolu. Nechtěl jste i přesto za každou cenu konečně zase dojet do cíle?
Kdybych měl před sebou vidinu alespoň jednoho bodu, tak určitě. Možná jsem to mohl zkusit, ale těžko říct, zda by to vůbec vyšlo.

Nesázel jste na to, že jezdci před vámi popadají, jak tomu bylo v ostatních třídách?
Doufal jsem, že by to třeba mohlo vyjít, proto jsem taky byl na trati tak dlouho. Ale problém se stupňoval. Pak mě předjeli i soupeři s CRT (levnější varianty závodních stojů – pozn. red.) a za jedno kolo mi tak ujeli, že jsem to nepochopil. A když jsem chtěl zrychlit, tak jsem málem spadl.

Čím na nynější nepovedené období chcete zapomenout?
Nemám moc dobré vyhlídky, protože kromě cvičení, trénování a fyzioterapie mě čekají za necelý měsíc státnice na vysoké škole.

Nepramení vaše současná špatná psychická pohoda i ze strachu z bakalářské zkoušky?
Vědomě nad tím nepřemýšlím, ale podvědomě asi z toho trochu mám strach a nervy. Uvidím… Třeba navštívím i psycholožku, u které jsem už hrozně dlouho nebyl.

BODOVÝ PŮST

Brněnský motocyklový jezdec Karel Abraham v letošní sezoně už čtyřikrát za sebou nebodoval, z čehož třikrát ani neprojel cílem. Podobný půst zažil naposledy v roce 2010, kdy ještě ve třídě Moto2 nebodoval ve Velké ceně Španělska, Francie, Itálie a Velké Británie.