Abraham: Vypínám mobil. Jinak bych skončil v nemocnici

Loni se v tréninku zranil a brněnskému závodu mistrovství světa silničních motocyklů na Masarykově okruhu pak jen přihlížel. Letošní Grand Prix České republiky v něm našla propagační symbol. Karel Abraham po přestupu do královské třídy MotoGP poutá pozornost zarytých motoristických fanoušků i médií.

Jedenadvacetiletý Brňan za řídítky italského stroje Ducati nechce o víkendu příznivce zklamat. „Věřím, že tentokrát dopadnu lépe než v minulých letech,“ naráží Abaja na smolnou sérii, kvůli níž si na domácí trati pouze jednou vychutnal rozkmitanou šachovnicovou vlajku v cíli.

Volné chvíle před Velkou cenou jste vyplnil také návštěvou motokrosového mistrovství světa v Lokti. Co vás k pozorování uskákaných motocyklů přivedlo?
Baví mě všechny závody a motokros se mi líbí opravdu hodně. V Lokti jsem se cítil suprově, navíc při sobotní kvalifikaci začalo pršet, takže to bylo takové divoké. Akorát škoda, že jsem tam nemohl zůstat i na závod.

Dovedete si představit, že byste se místo silničních závodů věnoval motokrosu?
Původně jsem chtěl začínat s motokrosem, ale nakonec jsme s otcem vybrali minibiky. K tomuto sportu mám přesto pořád blízko, na motokrosové motorce trénuji, je super na fyzičku.

S příchodem do třídy MotoGP jste přiznal, že ve fyzické přípravě musíte přidat. Jak se vám předsevzetí daří plnit?
Průběžně na fyzičce pracuji. Trénuji hlavně v posilovně, když mi vyjde čas, chodím na squash. Ale na horolezecké stěně už jsem dlouho nebyl.

Nedávno třída MotoGP pokračovala v americké Laguna Seca. Jak na vás tamní trať napoprvé zapůsobila?
Ten okruh se mi strašně moc líbí, jelo se mi tam dobře. Závodit na něm je ale hrozně těžké, spousta zatáček je slepých, není do nich vidět.

A co pověstné esíčko na horizontu zvané vývrtka?
Je fakt brutální. Když jedete pod plynem, má motorka tendenci vás vykopnout. Když plyn nemáte, vypadá to, jakoby byste měl přeletět motorku. Přetížení tam není, spíš je to takový volný pád z kopce. Při překlopení ze zatáčky do zatáčky je pérování prý na nule, takže vývrtka připomíná motokros.

V Laguna Seca jste coby nováček okruhu vybojoval jedenácté místo. Jak jste se za slušný výsledek odměnil?
V Americe jsme ještě týden zůstali. Podívali jsme se do Los Angeles a Las Vegas, které není od Laguny Seca daleko. Chtěli jsme jako ostatní návštěvníci Las Vegas hodit do automatu dolar a zabavit se. Automaty mě normálně vůbec neberou, člověk si nemůže být ničím jistý. Pokud nevím něco stoprocentně, neuzavírám ani sázky. Byli jsme také v Grand Canyon, což je město v poušti. Bylo to všechno super, poprvé od zimy jsem měl nějakou dovolenou.

Víkendové Brno roztočí druhou polovinu šampionátu. S jakými ambicemi nasedáte zpátky do světového kolotoče?
Teď mám za sebou pár takových zvláštních závodů. V Assenu mě naštvalo, že motorka podklouzla, v Mugellu jsme měli technické problémy, na Sachsenringu mi nevyšel start a v Laguna Seca jsem závod dojížděl s prasklým zadním pérováním. Takže doufám, že v nádcházejících Velkých cenách se budu ještě zlepšovat, ale nemyslím si, že je to o jednom závodě. Pokroky závisí na práci v celé sezoně.

Zmínil jste nevydařené starty. Ty vám nedávají spát?
Pomalé začátky mi všichni hodně vyčítají. Možná je to tím, že když v prvních kole pneumatiky chladnou, nevím, co motorka v zatáčce udělá. Musím něco udělat, hrozně moc tím ztrácím.

Nevězí za potížemi psychika?
Částečně možná ano, záleží ale také na citu pro danou situaci. Ale opravdu nevím přesně, co za tím je, u své psycholožky jsem už dlouho nebyl, nestíhám.

V minulých letech jste před Grand Prix České republiky moc klidu neměl. Jak teď čelíte vnějším tlakům?
Snažím se různé aktivity utlumit. Všelijaké dotazy a žádosti teď chodí přes okruh, ne přímo na mě. Akcí i tak zůstává dost, ale snažíme se, aby všechno bylo o trochu klidnější než dřív. Dokonce jsem musel na Masarykově okruhu odevzdat i svůj mobil, který mi vrátí až po Velké ceně.

Naučil jste se už atakům zájmu o vaši osobu lépe odolávat?
Svým způsobem jo, jinak bych asi brzy skončil v nemocnici. Neklid je nepříjemný, ale člověk ho musí brát pokud možno s nadhledem.

Honda, Ducati, Yamaha, Suzuki. Kterým z těchto značek motocyklů třídy MotoGP může brněnská trať nejlépe vyhovovat?
Myslím, že Ducati může Brno sedět. Nevím samozřejmě, jak na tom budou ostatní. Například honda letos fakt jede a rychlá bude určitě i tady.

A vy osobně se před víkendem cítíte jak?
Docela fajn. Na závod se těším a věřím, že letos už pro mne dopadne dobře.

Počasí při většině dosavadních závodů mistrovství světa nebylo zrovna ideální. Přesto ještě ani jednou při závodu nedošlo na výměnu „suchého“ motocyklu za „mokrý“, kterou reglementy třídy MotoGP povolují…
Výměnu jsme si jednou nebo dvakrát vyzkoušeli při warm upu, abychom věděli, jak chceme mít motorky poskládané. Naštěstí zatím nebyly extrémní povětrnostní rozdíly, takže se motorky v závodě neměnily. Když prší, musí mechanici narychlo změnit některé věci, elektroniku, pneumatiky a tak dále. Skočit při závodu honem na jinou motorku není pro jezdce příjemné, protože ji nemá odzkoušenou. Letos to bylo s počasím už párkrát tak nahnuté, že jsme o této variantě vážně uvažovali.

V zákulisí světového šampionátu vzrůstá neklid kolem Velké ceny Japonska, přesunuté po neštěstí v tamní atomové elektrárně z dubna na říjen. Před několika dny naměřené hodnoty radiace spíš hovoří proti konání závodu. Myslíte, že skutečně dojde k avizovanému bojkotu jezdců a Japonsko se letos nepojede?
V Laguna Seca jsme měli kvůli Japonsku schůzku jezdců, další mítink teď bude v Brně. Všichni byli proti, jenom Ayoama se nevyjádřil. Slyšel jsem ale, že startovat v Motegi chce. Myslím, že některé týmy donutí své jezdce tam jet. V našem týmu budeme o Japonsku ještě debatovat.

Solidarita je zajisté hezká věc. Zůstává však otázkou, zda závod nedaleko silně zamořeného území nemůže znamneta jen laciné gesto s dalekosáhlými následky. Jaký je váš soukromý názor?
Myslím, že lidem v Japonsku závod ničím nepomůže. Hodně jejich známých zemřelo nebo se zranilo, kus Japonska spadlo. Pochybuji, že v takové situaci by lidi Grand Prix bavila. Japonsku samozřejmě přeji, aby se dostalo zpátky tam, kde bylo před katastrofou. Tentokrát ale nejde o zemětřesení, ale o smrtelně nebezpečnou radiaci. A to je hodně velký rozdíl.

AMOS KREJČÍ