VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Adrenalin stoupá. Jako na Rallye Monte Carlo

Hustopeče, Brno /REPORTÁŽ/ - Redaktor Deníku Rovnost si vyzkoušel jízdu v rallyovém autě. Po zasněžených cestách v okolí Hustopečí ho provezl závodník Martin Rada

4.2.2010
SDÍLEJ:

Sportovní redaktor Brněnského deníku Rovnost Tomáš Valaškovčák jako spolujezdec závodníka rallye Martina Rady.Foto: Miroslav Knedla sen.

Nablýskaná červená kapota. Vedle log týmu a sponzorů svítí oranžová sedmapadesátka. Gumy kol, na kterých jsou stovky malých hřebíčků. Čelu auta dominuje kulatý znak Alfa Romeo. Italský rallyový ďábel mě zve k svezení, či spíše jeho krotitel, hustopečský závodník Martin Rada.

Redaktor Deníku Rovnost měl unikátní šanci vyzkoušet si jízdu na místě spolujezdce. Se zkušeným řidičem, který se před dvěma týdny vrátil z nejprestižnějšího evropského závodu. Rallye Monte Carlo.

Stojím a kochám se. Poprvé v životě budu mít šanci vyzkoušet si, jaké to je sedět v závodním autě. Moje přemítání náhle přeruší zaburácení motoru. Italský hřebec schovaný pod kapotou červeného ďábla vydává rachot podobný motorkám při závodech na Masarykově okruhu. Řidič Rada ještě před jízdou stačí zavtipkovat. „Snad nikde nezapadneme,“ usmívá se a ukazuje na cesty v okolí Hustopečí zasypané kopci sněhu.

Jako obutí do náročných podmínek v okolí tamního zemědělského družstva volí pneumatiky poseté stovkami hřebíků. „Mají lepší záběr. Na sníh ideální,“ stroze vysvětluje. Ještě u přemýšlení nad tím, jak mohou do pneumatik připevnit tolik hřebíků, mi už nasazují helmu. Není tak těžká, jak jsem si myslel. Teď už neslyším téměř nic. Jen tichou melodii hučícího motoru alfa romeo.

Otevírám dveře a přes železnou výztuhu karoserie nasedám do úzké a tvarované sedačky vylité na míru navigátorovi. Chvíli se v ní kroutím, než si ze všech stran vytáhnu popruhy pásu. I když pojedeme jen pár minut, bezpečnost je stejná jako při rallyových závodech.

Levá čtyři, padesát, pak pravá dva, po ní levá pět. Hlavou mí lítá, co všechno musí správný navigátor zvládat. Naštěstí moje úloha nebude tak složitá. Budu se jen kochat. Trocha nervozity. Kolotoče jsem nikdy neměl rád, bude to v autě jiné? „Můžeme?“ zazní mi ze sluchátek v helmě. Netroufám si ani odpovědět. Jen přikývnu.

Levá noha sešlápne pedál. Pravá ruka zařadí jedničku. Odpoutaný motor se radostně roztočí do vysokých otáček a my se s autem odpichujeme. Až zaskřípou gumy. Cokoli jsem slyšel o pocitech jezdců je nyní už minulostí. Parádní zrychlení, burácející motor, bílá krajina uhánějící kolem mě. Vše teď zažívám na vlastní kůži. A je to paráda.

Vyjíždíme první kopec. Rada motor túruje, co to dá. V některých zatáčkách to s náma hází jako na autodráze. Pokouším se raději ani nedýchat, abych pilota něčím nevyrušil. Uvědomuju si, že jediná jeho chybička a my skončíme v polích. V lepším případě zapadení v závějích sněhu, v horším případě v kotrmelcích hlavou dolů.

Hustopečský závodník se ale nenechá ničím rozhodit. Bravurně projíždí zatáčku za zatáčkou, bez sebemenší chybičky. Jako dobře seřízený stroj. Po několika sekundách si začínám jízdu užívat. První nápor stresu opadl, rozhlížím se kolem sebe. Upalujeme asi stovkou, vedle nás ubíhá bílá krajina, zasněžené stromy. Jako v pohádce.

Náhlé cítím ostré škubnutí. Hlava s helmou mi ucukne do boku. Než se stačím vzpamatovat, už zase pádíme přímým směrem. Až po chvíli mi dojde, že jsme projeli jednu ze zatáček smykem pomocí ruční brzdy. Chce se mi zakřičet. „Jo, to byla paráda!“ ale raději mlčím. Pro jistotu. Až později si uvědomím, že na podobné vášnivé reakce svého spolujezdce musí být Rada zvyklý. Vždyť kolik kleteb, nadávek nebo radostných výkřiků si musí oba jezdci mezi sebou vyměnit v každém závodě.

Po okolní krajině mě nejvíce uchvátila precizní práce řidičových rukou. Točit volantem, řadit, zatahovat ruční brzdu v zatáčkách. To vše zvládá Rada bez problémů. A to ještě nepršelo. Letíme po poli a čas ubíhá. Vyměřená doba mé projížďky se pomalu blíží ke konci. Přijíždíme k poslednímu sešupu a do poslední zatáčky.

Začínám si sundávat helmu. Náhle opět trhnutí a my se otočíme o sto osmdesát stupňů. Ruční brzda byla opět v záběru. „Tak co, jaký to bylo?“ zazní mi do sluchátek. Podívám se doleva na Radu. „Paráda,“ jenom vydechnu. Vysoukám se z helmy a z pásů, vystpuji z auta. Trochu se protáhnu, vydechnu a… už bych jel znova.

CO MĚ PŘEKVAPILO

BEZPEČÍ auto je zevnitř vyztužené, helma a čtyřbodový pás chrání jezdce dostatečně. Se zkušeným řidičem za volantem jsem se cítil bezpečně.

ADRENALIN
kdo nezažije, neví. Až teprve vlastní zkušenost mně ukázala, jak adrenaliové je závodit v rallye.

HLUK
. motor auta burácí překvapivě nahlas. S helmou na hlavě je to už ale jen pobroukávání. Řidič s navigátorem se v autě dorozumívají pomocí mikrofonu a sluchátek v helmě, takže se slyší bez problémů.

Autor: Tomáš Valaškovčák

4.2.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hráz Brněnské přehrady drží vodu, kterou využívají lidé ke koupání a energetici k výrobě elektřiny.
AKTUALIZOVÁNO
65

Hráz dokáže vypustit celou Brněnskou přehradu za tři dny

Miloš Kratochvíl.

Zbrojovka zvládla generálku, střelecky jí vyšel úvod duelu s Kayserisporem

AKTUALIZOVÁNO

Dálnice D1 na Vyškov je průjezdná. Hromadnou nehodu už odklidili

Podolí – Úsek dálnice, který v pátek odpoledne zablokovala hromadná nehoda čtyř osobních aut se dvěma nákladními auty a jednou dodávkou, je opět průjezdný. Nehoda se stala kolem třetí hodiny odpoledne na 205. kilometru dálnice D1 u Podolí na Brněnsku ve směru na Vyškov.

Brno chystá výstavu k výročí 100 let od vzniku první republiky

Brno – Století od vzniku samostatného československého státu a devadesát let od první výstavy na brněnském výstavišti. Dvě velká výročí, která se příští rok v květnu dočkají oslav. Představitelé Brna v pátek  schválili první přibližný návrh, jak by expozice mohla vypadat.

AUTOMIX.CZ

Toužíte po klasické škodovce? Na prodej jich je řada. Tyhle jsou nejzajímavější

Aut mladoboleslavské značky se na české inzerci povalují přímo hordy, v drtivé většině případů jde ale o běžné modely moderní éry. Co když ale sháníte škodováckou klasiku? I v tomhle případě je bohatý výběr.

Víc než na vojenské misi se bojím na D1, říká armádní lékař

Brno – Vidět mladé americké kluky, jak přichází třeba i o obě nohy, je těžké, říká armádní lékař Radek Uher. Pětatřicetiletý rodák z Břeclavi se v červnu po více než šesti měsících vrátil se svým týmem z polní nemocnice v Iráku. „Člověk musí být srdcař, aby tam jezdil,“ říká lékař.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení