Čejka má za úkol pozvednout tým z předposledního místa. Na výzvu se těší. „Trénování mě chytlo už loni, když jsem přispěl k bronzovému úspěchu. Post hlavního kouče je pro mě odměna," hlásí bývalý asistent Andreje Titkova v Brně.

V sobotu v Zubří stál při vaší premiéře na lavičce soupeře váš bývalý kolega Titkov. Jak jste tento souboj vnímal?

Před zápasem jsme se hecovali, protože jsme spolu v pravidelném kontaktu. Při utkání na to člověk už nemyslí. Snažíte se odvést co nejlepší práci pro klub, nehledě na to, že je na druhé straně kamarád. Andrej mě přivedl po iks letech zpět k házené. O to větší byla motivace jej porazit.

Ještě v poločase jste vedli o čtyři branky. Nakonec je z toho zase těsná porážka 28:29, pátá prohra v sezoně o méně jak dva góly…

Neberu to jako nějaké prokletí. K výsledku se dospělo trochu jinak než v předchozích zápasech. Zaváhali jsme proti rizikovější a agresivnější obraně dva čtyři (dva bránící hráči vystoupení – pozn. red.). Zubří se tím snažilo zareagovat na vývoj duelu a vyšlo mu to.

Prozatím nemáte trenérskou A licenci. Plánujete si ji dodělat?

Studium licence začíná vždy v září s tím, jak startuje školní ročník. Na jaře se uvidí. S vedením klubu se musíme poté domluvit, jak dál. Kdoví, třeba bude vedení hledat na post jiného trenéra.

Podle regulí musí vést extraligový tým kouč s A licencí. Jaký je za to postih?

Tuto sezonu asi nezbude nic jiného, než platit pokuty. Klub má však vždy výjimku, zhruba čtyři zápasy, kdy může hrát bez trenéra s A licencí i celkově trenéra, pokud je třeba vážně nemocný. Po vyčerpání této kvóty platíte pokutu pravidelně.

Když jste dostal nabídku na post hlavního kouče, váhal jste?

Už loni před sezonou se mě Andrej ptal, jestli s ním chci trénovat v Brně. Děkuju i manželce, která právě v minulé sezoně měla velký podíl na tom, že jsem na nabídku kývl. Má se mnou nebetyčnou trpělivost. (usmívá se) I to, že jdu nyní trénovat jako hlavní trenér, je krok, který jsem udělal společně s ní. Teď sklízím jen plody z toho, že mě do házené před rokem natlačila.

Nejdřív bez házené, pak asistent a teď hlavní trenér. Je to pro vás rychlý sled událostí. Jste tedy rád za rozhodnutí před rokem?

Rozmýšlel jsem se dlouho loni, mám náročnou i zodpovědnou práci. Házenou mám rád a dlouho jsem ji dělal profesionálně. Hrozně mně to pomohlo. Vrátil jsem se do známého kolotoče kolem lidí v klubu, které jsem znal. Začalo to fungovat. Andrej potřeboval ze začátku jen nějakého oponenta a teď jsem hlavní trenér, což je pro mě odměna.

Uvažujete o dlouhodobějším trénování?

Chytlo mě to už loni, když jsem přispěl k bronzovému úspěchu. Do trénování jsem se dostal. A s Andrejem jsme z toho oba těžili a přenesli si zkušenosti do naší další práce. (usmívá se)