VYBERTE SI REGION

Atletika mi splnila spoustu snů, říká oštěpař Veselý

Hodonín /ROZHOVOR/ – Patří mezi nejlepší světové oštěpaře. Jeho cesta na výsluní, která začínala před několika lety v rodném Hodoníně, však byla hodně dlouhá a plná nástrah. K atletice se Vítězslav Veselý dostal ve sportovních třídách při Základní škole U Červených domků, v barvách slováckého celku sbíral první úspěchy.

12.4.2012
SDÍLEJ:

Oštěpař Vítězslav Veselý.Foto: DENÍK/Pavel Sonnek

Náročná pouť vedla přes Zlín až k nejlepšímu oštěpaři všech dob, držiteli světového rekordu Janu Železnému, který hodonínského rodáka přivedl do pražské Dukly. „Dělám to, o čem jsem si jako kluk možná ani neodvažoval snít,“ říká v rozhovoru, který zprostředkoval hodonínský atlet Lukáš Lípa, známý český reprezentant Vítězslav Veselý. Ten je po loňském čtvrtém místě na mistrovství světa plný očekávání. Devětadvacetiletý závodník se momentálně připravuje pod Železného dohledem v Jihoafrické republice. Cíl je jasný. Na Olympijských hrách v Londýně vylepšit dvanácté místo z Pekingu a pokusit se urvat pro Česko cennou medaili.

Jak jste se vůbec k atletice dostal?

Poprvé jsem vstoupil na atletickou dráhu při přijímačkách do sportovní třídy na Základní školy U Červených domků. Ve sportovních třídách jsme pak měli atletiku jako hlavní sport.

Jak na působení ve sportovních třídách U Červených domků vzpomínáte? Kolik vašich kamarádů nebo spolužáků u atletiky zůstalo?

Ze začátku se mi tam kvůli škole moc nechtělo, ale jak jsem si zvykl, tak už to bylo fajn. Postupem času se vytříbilo jádro, které se sportu více věnovalo. Dnes z naší třídy aktivně závodím jen já a Lukáš Lípa.

Když jste na základní škole začínal, dělal jste zřejmě všechny disciplíny. Vzpomínáte si na nějaké osobní rekordy?

Já jsem docela rád běhal. Snad jsem byl v mladším žactvu přeborníkem okresu v přespolním běhu. Na výkony už si moc nevzpomínám, některé disciplíny jsme si vyzkoušeli. Ale moc často to nebylo. Na závodech jsem v té době dělal hodně hod míčkem, kouli a také delší tratě, jako byl kilometr nebo patnáct set metrů. V pozdějším věku se přidala čtyřstovka, ale to už bylo na střední škole. Nevím, jestli je to teď jiné, ale tehdy se na trénincích hlavně běhalo. Chyběla tam pestrost a zábava, která je u tréninků mládeže moc důležitá. Myslím si, že to bylo hlavním důvodem toho, proč nás na tréninky chodilo každým rokem méně. U atletiky pak po základní škole zůstalo úplné minimum lidí. Možná i kvůli středoškolskému a vysokoškolskému životu. Lidé se mění, jejich zájmy a priority také. Ne každý zůstane u sportu, jakým atletika je, do dospělosti.

Tréninková skupina Jana Železného, která se v současnosti připravuje v Jihoafrické republice. Zleva jsou Jakub Vadlejch, Petr Frydrych, Vítězslav Veselý (v kšiltovce), Tero Pitkämäki a dole leží Nikol Ogrodníková.

Každopádně vy asi nelitujete, že jste u královny sportu, zůstal? Co vám všechno atletika dala?

Nelituji. Dělám to, o čem jsem si jako kluk možná ani neodvažoval snít. Ale vše má své pro a proti. Vrcholový sport ale není zase až taková pohádka. Každopádně atletika mi splnila spoustu snů. Sport mě naučil cílevědomosti a zodpovědnosti. Sport hodně formuje osobnost a mnohému vás naučí.

Dodnes jste jediný, kdo v Mikulčicích přehodil míčkem tamní stadion… Vybavíte si i tento zážitek z dětství?

Na to bych si asi vzpomněl (úsměv). Bylo tam tehdy kolo mladších žáků. Docela mě mrzelo, že se vlastně nevědělo, kam ten míček dopadl. Tak to tam nějak zapíchli do meze a změřil se nějaký výkon (smích).

A na svůj první závod oštěpem si vzpomínáte?

Bylo to ve starších žácích. Myslím že to bylo taky v Mikulčicích. Nebo na stadionu v Hodoníně na okresním přeboru. Nevzpomínám si přesně. Ale bylo to asi šestatřicet metrů. Na to si ještě pamatuji.

Je to určitě již dávno, ale vzpomínáte si i na první medaili z republikového šampionátu?

To bylo na konci deváté třídy. V Plzni se konalo Mistrovství České republiky. Byla tam i naše spolužačka ze třídy Veronika Medusová, která tehdy vyhrála také hod oštěpem. Dnes mi to přijde docela zajímavé, že jsme byli dva nejlepší oštěpaři v České republice, kteří seděli přes uličku v jedné třídě a na oštěp jsme v podstatě vůbec netrénovali.

Oštěpař Vítězslav Veselý.Co si myslíte o trenérech na Základní škole U Červených domků? Práce s mládeží není v současnosti o moc jednodušší než před lety…

Trénoval jsem u Zdeňka Lípy a často s námi byl také Antonín Slezák. Nemají to lehké, v dnešní době pracovat s mládeží asi není žádný med. Navíc se po nich určitě chtějí nějaké dobré výsledky, což také není vždy dobře. Ale bez výsledků to také nejde. Rád vzpomínám i na tradiční soustředění. Čertovy kameny si pamatuje asi každý. Je to pěkné místo kousek od Jeseníku. Vybavím si hlavně ty kopce a dřinu.

Co bylo po základní škole?

Zůstal jsem v Hodoníně na obchodní akademii. Trénoval jsem u Zdeňka Lípy, kde byla fajn parta. Zvlášť s jeho synem Lukášem jsem si rozuměl. Ale nebyl to vrhačský trenér, tak jsme hledali, kde bych se mohl připravovat na oštěp. Po druhém ročníku jsem se rozhodl přestoupit na Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně. Bylo to zásadní rozhodnutí. Už delší dobu jsem věděl, že se musí něco změnit, aby mělo vůbec celé to atletické trénování smysl. Taťka tenkrát jezdil často pracovně do Zlína, a na stadionu tam potkal trenéra Jaroslava Halvu. S ním jsme se domluvili na spolupráci. On mi pak zařídil internát a pomohl s přestupem na školu.

Jaká byla spolupráce s úspěšným trenérem oštěpu Halvou?

Byl jsem nadšený. Bylo to, jako bych začal nanovo a s úplně jiným sportem. Spousta nových informací. Jaroslav Halva byl pojem, dovedl Jana Železného k prvním medailím i světovému rekordu. Tenkrát nebylo v České republice ani na Slovensku lepšího trenéra. Myslím si ale, že jsem toto rozhodnutí měl udělat minimálně o dva roky dříve. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se trénovalo v Hodoníně. Přece jen v Hodoníně specialista trenér pro hody a vrhy chyběl, a to se na mé připravenosti k oštěpu projevilo. Moje tělo nebylo na širší a specializovanější přípravu připraveno, protože jsme v Hodoníně hodně běhali, což byla vlastně taky taková předčasná specializace. Ve Zlíně jsme při tréninku na tuto situaci také dostatečně nereagovali. To se pak projevilo zraněními.

Poté přišel přechod do Prahy. Jak se vůbec kluk z Hodonína dostane do rukou nejlepšího oštěpaře všech dob?

To je trochu skok až do mých třiadvaceti let. Mezitím se stala ještě spousta věcí. Zranil jsem si opakovaně loket a s atletikou jsem přestal úplně. V roce 2005 jsem se dostal na Fakultu tělesné výchovy a sportu univerzity Karlovy v Praze. Při studiu bylo docela hodně času, tak jsem si řekl, že to zkusím znovu. I když loket ještě hodně bolel, přesto jsem šel v sezoně 2006 asi na tři závody. Povedlo se mi Mistrovství České republiky, kde jsem hodil osobní rekord a skončil na druhém místě. Honza Železný pak na podzim skončil s kariérou a přes Remigia Machuru, u kterého jsem ten rok trénoval, jsme se domluvili na spolupráci. Honza mi zařídil místo v Dukle. Já přešel ve škole na dálkové studium a kariéra začala nanovo.

Jaké je spolupráce s Jane Železným? Je stejně dobrým trenérem, jako byl závodníkem?

Hodně bývalých špičkových závodníků zkusilo trénovat, ale ne každý měl tu schopnost předat zkušenosti, trpělivost a povahu na trénování. To asi ale neplatí o Janu Železném. Nejlépe je to asi vidět na tom, jak to bylo s oštěpem v České republice předtím a teď. Honza je obrovský profesionál a když se něco rozhodne dělat, tak je to na sto procent. Jsem rád, že nám tak věří. Často nám něco ukazuje, ale v závodě už by nás asi moc nepotrápil. Roky přibývají a my už jsme se taky dostali na docela dobrou úroveň.

Nyní má pod svými křídly to nejlepší, co český oštěp má. Nejen vás, ale také Frydrycha, Vadlejcha, Špotákovou či Klimešovou. Jaká je příprava v takto nabyté skupině?

Hlavní je, že dokážeme spolu takto fungovat a ve spoustě věcí si pomáhat a podporovat se. A sportovní rivalitu si snažíme nechávat až na závod.

Zleva Petr Frydrych, Jan Železný, Vítězslav Veselý.

Kromě Jana Železného vás pomáhá i další bývalý skvělý závodník Tomáš Dřímal, který pro atletiku v Hodoníně dokázal získat devětadvacet medailí z národních šampionátů. Jeho otec působil v hodonínském klubu jako trenér. Jaká je jeho role ve vaší skupině?

Tomáš má v naší skupině na starosti rychlostní přípravu. Rychlost, a to nejen ta běžecká, je v oštěpu velmi důležitá. Vnesl nám do přípravy hodně nových prvků, které se pozitivně promítly na výkonnosti. Kromě toho se nám stará o zdraví, co se týká fyzioterapie a regenerace.

Jak nyní probíhá příprava? Loni jste skončil na mistrovství světa čtvrtý. S jakými ambicemi poletíte na olympijské hry do Londýna? Pomýšlíte v koutku duše i na medaili?

Jsme nyní na dvouměsíčním soustředění v Jihoafrické republice. Každý sportovec vždycky musí myslet výše, než se zatím dosáhl. Takže po čtvrtém místě nechtít medaili snad ani nemohu. Ale určitě to nebude jednoduché. Často totiž rozhodují náhody a štěstí. A to jaká byla minulá sezona, v následující neplatí. Všichni začínají nanovo a od nuly. To platí i před každým závodem.

Jaký výkon byste si přál? Výkon 81,72 metru, kterým jste potvrdil svoji účast na olympiádě, je určitě dobrým vstupem do sezony…

V přípravě jde zatím všechno dobře. Až na nějaké krátkodobé maličkosti jsem zdravý. Hlavní je, aby tělo vydrželo. Zdraví je základ.

Za předpokladu, že vám zdraví vydrží, kam si myslíte, že jste schopen své osm set gramů vážící náčiní hodit?

Každý hledá a snaží se o to, aby se mu povedl ideální pokus, kdy se to všechno spojí dohromady. Čísla říkat nebudu, ale myslím si, že mám ještě dost velké rezervy v technice. Také jsem byl v tréninku hodně omezován zraněními, takže pořád věřím ve výkonnostní růst.

Je vůbec v současnosti někdo, kdo by mohl ohrozit světový rekord vašeho trenéra Železného?

V současné době se vynořila spousta mladých talentů, která mění historické tabulky. Myslím si, že kvalita mužského oštěpu bude postupně stoupat, ale do světového rekordu je ještě hodně daleko.

Oštěpaři určitě mají velkou sílu. Jaké máte osobní rekordy v posilovně. Jaké hodnoty má vaše maximum v bench pressu, dřepu, přemístění či trhu?

V síle mám oproti konkurentům docela značné rezervy, rekord na bench – press mám asi sto čtyřicet kilogramů, dřep jsem na maximum kvůli problémům s nohami nikdy nešel, ale myslím že bych letos sto padesát kilogramů dal. Přemístění sto třicet a trh sto kilo.

Kterých závodů se v letošní sezoně zúčastníte? Uvidí vás fanoušci i v České republice?

Vše se bude odvíjet od toho, jak to bude vypadat se zdravím a momentální formou. Je možné že si zazávodím 8. května v Olomouci. Ostrý start sezony mě čeká 19. května v Šanghaji. Pak následuje Zlatá tretra v Ostravě a Diamantová liga v Eugene. Pak se uvidí. Rozhodující bude zdravotní stav a předvedené výkony. Jestli budeme závodit na mistrovství Evropy se ještě uvidí. Start na evropském šampionátu ale zatím v plánu máme.

V letošní sezoně dostal váš mateřský klub AK Hodonín přiděleno Mezistátní utkání mužů a žen do dvaadvaceti let. Přijedete podpořit organizátory a jako hodonínský odchovanec předat talentovaným závodníkům medaile?

Pokud bude čas a chuť, tak přijedu rád.

Zástupce hodonínského atletického klubu vás nominoval do ankety O nejlepšího sportovce roku v kategorii Krajánek. Podmínkou ovšem byla účast na akci a to byl hlavní důvod toho, proč jste ocenění nedostal. Mrzí vás to, nebo jste naopak rád, že nás hodonínští atleti stále myslí?

Osobně mě to moc nemrzí. Jen škoda, že hodonínská atletika přišla o pomyslné umístění v oblíbené anketě. Jsem rád, že mi místní drží palce. Bývalému trenérovi Lípovi vozím do sbírky startovní čísla. Má je vystaveny společně s dalšími na nástěnce v kabinetě. Už má pěknou sbírku.

Před sebou máte ještě několik let házení. Už plánuje svoji budoucnost? Vrátíte se po skončení kariéry do rodného města, nebo spíše uvažujete o budoucnosti v Praze, kde je přece jen více možností?

Je pravda, že v Praze je více možností, ale raději bych se v budoucnosti vrátil na Moravu. Ale to se všechno uvidí. Často se člověk musí podřídit tomu, co život přinese.

V Hodoníně je momentálně spousta atletických talentů. Ať už je to rekordmanka na šedesát metrů Veronika Paličková nebo úspěšný běžec Filip Sasínek. Co byste jim vzkázal a popřál?

Přál bych jim, aby atletiku nebrali smrtelně vážně, aby se jí bavili. Přál bych jim také dobré trenéry, kteří budou dbát na jejich všeobecný všestranný rozvoj, který je připraví na to, aby vydrželi zdraví, mohli sportovat co nejdéle a mohli své nejlepší výkony předvést až v mužských nebo ženských kategoriích.

Vítězslav Veselý

Oštěpař Vítězslav Veselý.Odchovanec AK Hodonín se narodil 27. února 1983. Veselý je český atlet, reprezentant v hodu oštěpem. Jeho trenérem je světový rekordman a trojnásobný olympijský vítěz v téže disciplíně Jan Železný.

12. června 2008 zvítězil na Zlaté tretře hodem ze druhé série dlouhým rovných 78 metrů. Tím zároveň splnil B limit pro účast na olympijských hrách v Pekingu. Na olympiádě obsadil výkonem 76,76 m ve finále poslední, dvanácté místo.

V sezoně 2009 měřil jeho nejdelší hod 80,35 metru. Tohoto výkonu dosáhl na mítinku v Sušici. Na světovém šampionátu v Berlíně však do finále nepostoupil, když v kvalifikaci obsadil celkové 28. místo.

8. května 2010 si na mítinku v Olomouci výrazně vylepšil osobní rekord na 86,45 metru a až do 27. května byl tento výkon nejlepší v sezoně. V českých tabulkách mu momentálně patří třetí místo, dál hodili oštěp jen Jan Železný a Petr Frydrych. Na evropském šampionátu v Barceloně však jeho nejdelší hod měřil jen 77,83 metru a skončil na devátém místě.

Na Mistrovství světa v korejském Tegu postoupil jako jediný český oštěpař do finále. Tam obsadil 3. září 2011 výborným výkonem 84,11 metru čtvrtou příčku, když ho od bronzové medaile dělilo pouhých devatenáct centimetrů.

Autor: Libor Kopl

12.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies