„Obdržel jsem e-mail z Japonska. Sledovali mě a pozvali díky tomu, že jsem vyhrál Světový pohár. Byl můj sen jednou se tam dostat a mám strašnou radost,“ uvedl Bábek.

Vedoucí muž světového žebříčku v keirinu je také úřadující evropský šampion. Nyní se v italském Montichiari chystá na dubnové mistrovství světa, které hostí Hongkong. Do Japonska vyrazí v květnu. „Minimálně tam budu tři měsíce, maximálně šest,“ informoval devětadvacetiletý Bábek.

Mezi vybranou smetánkou se v Japonsku před ním představili pouze dva čeští sprinteři. Také z Brna. Čtyřikrát Pavel Buráň a naposledy před jedenácti lety Ivan Vrba. „Japonci si každý rok vyberou čtyři až šest nejlepších závodníků ze světa,“ řekl Bábek.

Co je keirin?
Keirin vznikl v Japonsku kolem roku 1948 jako sport vhodný pro sázení. Obvykle šest cyklistů jezdí seřazených podle losu za motorovým vodičem zvaným derna, která za tři kola zvyšuje rychlost až na 50 kilometrů v hodině. Dráhu vodič opouští 750 metrů před cílem a následuje sprint jezdců do cíle.

V Japonsku si tato disciplína drží stejnou podobu od poloviny minulého století. Proto nejprve pozvaní účastníci absolvují školu keirinu. „Nesmí se závodit na jiných než staromódních železných kolech, které mají vpředu i vzadu drátový výplet, i když jsou nově vyrobená. Do toho velká helma a jednoduché dresy s jedním číslem,“ připomněl závodník.

Buchta viděl tradiční keirin na olympijském velodromu v jihokorejském Soulu. „Byl plný lidí, uvnitř sázková okénka a obrazovky, kde měl každý závodník podobiznu, číslo, povídání o něm a taktiku, kterou zvolí pro závod,“ uvedl.

Té se cyklista musí držet. Buď vsadí na „senko“, která sedí vytrvalejším, a od začátku se dere dopředu, což je případ Bábka. Nebo na „makuri“ či „oikomi“, určené pro silovější jezdce, kteří vyčkávají na závěrečné zrychlení. Závodníci při turné objedou 47 velodromů.

Začátek provází slavnostní nástup s údery do velkého zvonu. „Když poprvé bouchnou, závodníci nastoupí z podchodu jako armáda a drží si kola. Podruhé vyjdou stejně oblečení rozhodčí. Při třetím zazvonění jezdci nasednou na kola a napočtvrté valí. Je to super zážitek,“ vzpomínal Buchta.

V Japonsku si závodníci můžou vydělat slušné peníze, ale taky nemusejí. „Člověk hodně zainvestuje ze svého, musí si koupit letenky, ubytování, kolo. Peníze si vydělá závody, což je trošku frustrující, ale snad se mi tam bude dařit,“ usmál se Bábek.