VYBERTE SI REGION

Badmintonista Koukal: Rakovinu mi objevili náhodou. Při večírku

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Nejlepší český badmintonista Petr Koukal hrající za brněnské Jehnice chodí na chemoterapie po zhoubném nádoru na varlatech.

12.11.2010
SDÍLEJ:

Čtyřiadvacetiletý badmintonista Petr Koukal, jemuž lékaři diagnostikovali rakovinu varlat během chemoterapie na denním stacionáři Onkologické kliniky VFN v Praze na Karlově náměstí 11. listopadu 2010.Foto: DENÍK/Vít Šimánek

Drtí jednoho soupeře za druhým. Na kurtech je téměř neporazitelným vládcem. Z většiny utkání vždy vyšel jako vítěz. V polovině září se mu ale do cesty postavil dosud nejsilnější protivník. Rakovina. První set životního zápasu nejlepší český badmintonista Petr Koukal z brněnských Jehnic sice prohrál, když mu doktoři diagnostikovali zhoubný nádor varlete. V tom druhém ale skóre zápasu vyrovnal po úspěšné operaci. Rozhodující třetí dějství právě teď podstupuje na chemoterapiích. „Když všechno půjde dobře, tak mě rakovina zastaví na čtvrt roku. Je to nepříjemné, ale mám štěstí, že ji doktoři objevili teď. Snad léčení zabere jen pár měsíců a bude klid,“ svěřuje se čtyřiadvacetiletý hráč, který dnes končí druhou ze tří částí chemoterapie.

Byl to šok, když jste se dověděl, že máte rakovinu?
Rozhodně. Na druhou stranu jsem neměl moc času o tom všem přemýšlet. Prožil jsem si jen jednu bezesnou noc. Zpětně to hodnotím jako lepší variantu než čekat na operaci měsíc a přemýšlet co by, kdyby… První moment byl existenční. Uvědomil jsem si, že můžu i umřít. Jak je tam slovo rakovina, člověka provází hrozné myšlenky.

Jak jste zjistil, že jste vážně nemocný?
Přišel jsem na to úplnou náhodou v polovině září.

Náhodou?
Přesně tak. Už o tři měsíce dřív jsem si cosi nahmatal v tříslech. Moc jsem tomu ale nevěnoval pozornost. 14. září jsme měli akci v restauraci a v pokročilém stadiu večera jsem řekl jedné kamarádce lékařce, jestli by mi bulku neprohlídla. Znělo to trochu legračně, ale protože vládla už dost uvolněná nálada, nakonec souhlasila…

Takže o závažné nemoci jsem se dověděl také díky alkoholu…
…a díky bohu za to. Kamarádka mě poslala druhý den k urologovi a celá věc se začala řešit. Nádor můžete mít v těle dlouho a nic se nemusí stát, ale taky se může rozšířit do jiných orgánů jako u Armstronga (slavný cyklista – pozn. red.). Když mu na rakovinu přišli, měl ji už rozlezlou na plicích a v břiše.

Pamatujete si, co vám tehdy kamarádka-doktorka řekla? Že má někdo rakovinu, se asi nesděluje zrovna nejlépe…
Nepověděla mi, že je to špatný. Jenom se podívala a říkala, že to asi nic nebude, ale raději ať si s tím někam zajdu. Nechtěla mi kazit večer, protože to byla rozlučka s kamarády před plánovaným tříměsíčním intenzivním tréninkem. Měl jsem tedy štěstí v neštěstí. Už tehdy ale moc dobře věděla, že je to průser. Až později přiznala, že v podobných případech je jen málokdy nějaká jiná příčina než nádor.

Nerozmyslel jste se do druhého dne, že k doktorovi nakonec nepůjdete?
Ráno mi ještě volala a stále dělala, že se nic neděje, aby mě nevystrašila. Objednala mě k doktorovi, ať si tam zajdu, že za to nic nedám.

Byl jste tedy v klidu?
Šel jsem do ordinace s vidinou běžné kontroly. Po prohlídce jsem už psal domů esemesku, že přijedu za půl hodiny, a pak mi najednou říká, že mám nejspíš nádor. Zvážněl jsem a počítal v nejhorším s operací a hotovo. Představoval jsem si jednoduchý ambulantní zákrok někdy v lednu, protože jsem tady měl dojednaného zahraničního trenéra.

A co na to doktor?
Povídá, že mu nerozumím. Mám prý velmi vážný problém, nejspíš rakovinu a ještě dnes mě budou operovat. Až v tu chvíli jsem pochopil, že to asi nebude sranda. Druhý den brzo ráno mně vyoperovali varle a zjistili, že se jednalo o zhoubný nádor. Následovala čtyřtýdenní rekonvalescence a hned poté 20. října jsem začal s první fází chemoterapie.

Jak ji zatím zvládáte?
Chodím na kapačky do nemocnice pět dní v kuse, vždy na šest hodin. Pak mám dva týdny volno. Takhle celou věc absolvuji dohromady třikrát. Nyní jsem na konci druhého cyklu, poslední mám naplánovaný začátkem prosince. Do konce roku bych se chtěl dávat fyzicky dohromady, pracoval bych na kondici a na začátku ledna chci začít hrát. Abych stihl první týden v únoru mistrovství republiky v Přerově a byl připravený obhájit titul. V ideálním případě…

Zanechá léčba na těle doživotní následky?
Údajně ne, ale vždy je nějaké procento… Léčí mě pan profesor Luboš Petruželka, což je u nás největší kapacita. Konzultoval dokonce mou situaci na kongresu i s odborníky, kteří léčili Armstronga. Díky tomu, že jsem pod takovým dohledem, nastavil mi vše tak, aby minimalizoval následky na minimum. Doufám, že to bude v pohodě. Hodně věřím také přírodním přípravkům a medicíně, která mi v současné době pomáhá chemoterapii lépe zvládat.

O vlasy jste už ale přišel…
Před týdnem mi vypadaly. Nejdříve jsem si myslel, že vydrží, ale když jsem byl na výletě a zároveň na turnaji ve Francii, prohrábl jsem si hlavu a zůstaly mi v ruce. Proto jsem se vyholil. Vždycky se zatím leknu, když se vidím v zrcadle. Jsou to ale všechno malé estetické věci, které neřeším. Akorát mi táhne víc na hlavu. (směje se)

Takže po psychické stránce vás nemoc nezlomila?
Rozhodně ne. Byl jsem ale zvyklý sedm hodin denně trénovat, zatímco teď musím jen ležet. Nádor mi vytahovali přes třísla, takže tam mám velkou jizvu. Kvůli tomu jsem nemohl nic dělat, teď jsem zase unavený kvůli chemoterapii. Jen tak polehávám, záda mě už bolí. Tělo chátrá, což je nejhorší.

Změnila nemoc váš pohled na život?
Samozřejmě. Každý, kdo si tím projde, ví, o čem je řeč. Těžko se to popisuje. Chybí mi zatím odstup, abych o tom mluvil jako o životní zkušenosti. Ale už teď se na vše dívám jinak. Co jsem dřív řešil jako velké problémy, jsou dnes maličkosti. Na všechno mám víc času, nikam nespěchám. Vše jsem přehodnotil.

O své nemoci mluvíte otevřeně, netajíte se s ní. Proč?
Než aby si každý něco k tomu přidal a vznikly drby, raději jsem informaci zveřejnil. Hodně mě šokovalo, jak je tento problém častý u mladých chlapů, což mi přijde jako průšvih, protože na to umírají lidé. Když se každý kluk o problému dozví, tak se pro jistotu zkontroluje. A některé to třeba i dožene k tomu, aby šli do nemocnice. Mám také naplánovanou minikampaň upozorňující na rakovinu varlete. Začalo by to billboardy a mělo by to snad dosah ve společnosti.

Začal jste točit i dokument…
Bude mapovat mou cestu od nálezu rakoviny a jak jsem se z nemoci dostával. Měli bychom ho točit až do olympiády v Londýně v roce 2012. Filmovali mě už při prvních trénincích. Chtěl jsem začít hned, aby šlo o autentické záběry včetně názorů lékařů, kamarádů. Hlavním cílem je ukázat každému s podobným průšvihem, že se může vrátit do normálního života a snad i do vrcholového sportu.

Připouštěl jste si předtím, že byste mohl takto onemocnět?
Vůbec. Taky jsem patřil do skupiny těch, kterých se to netýká. Člověk si myslí, že nemá problém, dokud opravdu neleží na chirurgickém stole.

Nemoc vás vyřadila na vrcholu formy. Nemrzí vás to? Na posledním zahraničním turnaji jste se probojoval až do semifinále.
Čert to vem. Nedá se nic dělat. Lepší začít léčbu teď a včas, než bude pozdě. Když všechno půjde dobře, tak mě rakovina zastaví na čtvrt roku. Je to nepříjemné, ale štěstí, že se chytla teď a snad léčení zabere jen pár měsíců a bude klid.

Zrovna vám ale přicestoval indonéský trenér Budi Santoso, do jehož příjezdu jste věnoval hromadu času i peněz. Nemrzí vás to?
Původní výhled byl takový, že mi varle vyndají a po čtyřech týdnech rekonvalescence bych mohl začít trénovat a aspoň měsíc ho využít. Ale pár dní po operaci výsledky nálezu říkaly, že jde o zhoubný nádor a musím chodit na chemoterapie. I přesto jsme se díky brněnskému oddílu z Jehnic domluvili, že si tu Santosa necháme a využijeme jeho služeb. Paradoxně s ním trénují moji soupeři. (usměje se) Dalo mi to takové práce, času a peněz, než jsem ho sem dostal, a přitom jsem s ním hrál jen jednou. Byl to hodně drahý trénink.

Naskytne se v budoucnu opět šance přivést ho sem?
Těžko říct. Místo trénování na vrcholné úrovni tráví spoustu času s amatérskými hráči, což pro něj asi není úplně ono. Uvidím, jak se k tomu bude stavět, i když chápe moji situaci. Pevně věřím, že pokud nevyjde on, dostanu do Česka někoho jiného podobných kvalit.

Místo tvrdé přípravy ležíte v posteli. Přesto jste si uprostřed chemoterapií zahrál i první extraligové kolo za Jehnice a přispěl k vítězství. Jak jste se cítil na hřišti?
Zápas jsem si užíval, protože to bylo poprvé po osmi týdnech, co jsem hrál. Nastoupil jsem jen do dvouhry. Měl jsem problém, když mi při chemoterapiích propíchli žílu, takže jsem nemohl pořádně smečovat. Ale i s tím jsem vyhrál bez problémů. Mrzelo mě, že utkání bylo tak krátké. Ještě bych si zahrál… Chuť do hraní je kolikrát hodně silná.

Právě končíte druhou fázi chemoterapií a ještě vás čeká jedna. Na co se teď nejvíce těšíte?
Na prosinec, až budu mít všechny za sebou a začnu přípravu. Do konce roku bych ani nehrál. Udělám si kondiční přípravu se vším všudy, což jsem taky už dlouho neměl, naposledy v patnácti. Možná pojedu na lyže. Chci také poděkovat za přízeň všem lidem a sponzorům, kteří mě neopustili ani v těžké době. Moc pro mě znamená osobní přístup Přemysla Veselého z Brna. Jeho psychická pomoc mě velmi motivuje a dodává sílu.

PETR KOUKAL
Povolání: badmintonista – nejlépe postavený český hráč na světovém žebříčku (48. místo)
Věk: 24 let
Klub: Sokol Veselý Jehnice (česká extraliga družstev)
Bývalé týmy: BK 93 Hořovice, Plzeň, Jenbach (1. rakouská liga), Bottrop (2. německá liga), Regensburg (1. německá liga), Lüdinghausen (1. německá liga), Herlev (1. dánská liga), Lillerod (dánská extraliga)
Největší úspěchy: 2003 – celkový vítěz evropského juniorského circuitu; několikanásobný mistr České republiky; 2008 – účast na OH v Pekingu; 2009 – vítěz MMČR v Brně; 2010 – vítěz extraligy družstev s Jehnicemi

Autor: Tomáš Valaškovčák

12.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies