VYBERTE SI REGION

Badmintonista Mendrek o olympiádě: Účast jsem bral jako vítězství

Brno /ROZHOVOR/ - Bývalý badmintonista a nyní trenér Tomasz Mendrek si zahrál na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992, kde se poprvé představil i nejrychlejší raketový sport.

11.2.2011
SDÍLEJ:

Badmintonista Tomasz Mendrek.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Otřepaná fráze, kterou často používají sportovci v případě neúspěchu. U bývalého badmintonisty Tomasze Mendreka, který bydlí v Brně, ale neplatí. Dvaačtyřicetiletý trenér má zážitek, na který celý život nezapomene.

V roce 1992 v Barceloně byl u toho, když se nejrychlejší raketový sport na světě poprvé představil na olympijských hrách. „Ohromilo mě už slavnostní zahájení. Byl to nepopsatelný zážitek. Navíc mu předcházelo půdruhého roku parádního období, kdy jsem badminton poznal z té nejkrásnější strany,“ rád vzpomíná Mendrek, kterému pocit nezkazilo ani vyřazení ve druhém kole.

Zažil jste premiéru badmintonu na olympijských hrách v roce 1992. Jak jste se na ni těšil?
Obrovsky. Už čtyři roky dopředu jsme věděli, že se tento sport zařadí mezi v uvozovkách vyvolené. Pro všechny hráče včetně mě to tehdy byl obrovský motiv začít pořádně trénovat. Každý chtěl v létě do Barcelony.

O premiérovou účast byl obrovský zájem. Jak se vám povedlo se probojovat ve dvouhře mezi 64 vyvolených?
Na začátku roku 1990 jsem dostal možnost angažmá v západním Německu. V té době se měnily poměry, svět se nám začínal otevírat. O rok později následovala nabídka z francouzského střediska olympijské reprezentace, kde se připravovali sportovci na letní olympiádu. A poprvé tam měli svoje místo i badmintonisté.

Proč si vybrali právě vás?
Pohyboval jsem se na světovém žebříčku okolo padesátého místa a pozvali mě nejdříve jako tréninkového partner. Začala rok a půl trvající příprava a pečlivé sbírání bodů do žebříčku, aby se člověk na olympiádu dostal.

Stresoval jste se, abyste se vešel do olympijského seznamu?
Naopak, vzpomínám na to jako na nejkrásnější období kariéry. Prožil jsem krásné období pod skvělými trenéry ze Švédska nebo Dánska. Poznal jsem, co obnáší profesionální sport. Perličkou je, že jsem v přípravě zažil i tři týdny přípravy v Dánsku. Tam jsem porovnával svoje schopnosti třeba s Høyer Larsenem, což byl pozdější olympijský vítěz a doposud jediný Evropan, který na Hrách vybojoval zlatou medaili. Byl to obrovský zážitek i nezapomenutelná zkušenost.

V čem byla olympiáda odlišná například od světového šampionátu?
Očekávali jsme, že atmosféra bude naprosto neporovnatelná, což se potvrdilo. Teprve tam jsem opravdu uznal pořekadlo: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.

Co vás v Barceloně nejvíce uchvátilo?
Ohromilo mě už slavnostní zahájení. Nastupoval tam americký basketbalový tým, kterému se přezdívalo Dream Team, vlajku nesl slavný atlet Carl Lewis. Byl to nepopsatelný zážitek. Navíc mu předcházelo půdruhého roku parádního období, kdy jsem badminton poznal z té nejkrásnější strany. Proto dovedu pochopit, co znamenala vydřená druhá česká účast Petra Koukala (aktuálně nejlepší český hráč – pozn. red.) v Pekingu. V mém případě nešlo o to vyhrát jeden dva zápasy nebo se dostat do šestnáctky nejlepších. To by byl pro mě až moc velký zázrak.

Proč byl výkonnostní rozdíl mezi hráči tak velký?
Téměř před dvaceti lety se badminton pohyboval někde úplně jinde než nyní, kdy jsou všichni daleko vyrovnanější. Za mých časů prvních pětadvacet hráčů světa patřilo do užší uzavřené špičky a byli oproti mně daleko vepředu. Do olympiády jsem měl například možnost si jen třikrát zahrát s nějakým Asiatem.

I když jste patřil mezi outsidery, jak se vám dařilo?
Měl jsem štěstí. V prvním kole jsem narazil na nejlepšího francouzského hráče, se kterým jsem hrával v přípravě. Věděl jsem, jak na něj. Moje účast skončila ale hned poté ve druhém kole, když jsem se utkal s na nasazenou desítkou. Jak jsem říkal dříve, šlo o můj teprve třetí duel v životě s asijským hráčem. Zápas byl krásný, kdo by nesledoval skóre, viděl by hezké vyrovnané výměny.

A výsledek?
Ten byl velice tvrdý: porážka ve dvou setech 6:15 a 8:15. (směje se) Míče lítaly z Malajsijcovy rakety daleko rychleji, než jsem byl zvyklý, ale byla to pro mě obrovská zkušenost.

Považujete účast na olympiádě za největší úspěch v kariéře?
Byl to pro mě sportovní vrchol. Abych se dostal mezi vyvolené, musel jsem skousnout tvrdé tréninky nebo kruté porážky na turnajích. Ale stálo to za to.

Co považujete za svůj nejlepší dosažený výsledek?
Ten se mi povedl hned po Hrách, když jsem zvítězil na mezinárodním mistrovství České republiky. Porazil jsem například třetího hráče z olympiády.

Jak se badminton od té doby změnil?
Největší rozdíl je v rychlosti. V mé době se hráči dělili na defenzivní a ofenzivní typy. Běžné byly dlouhé výměny, hra plynula mnohem pomaleji. Zápasy trvaly dvojnásobek času, klidně až hodinu a půl. Nyní jsou hráči daleko vyrovnanější, konkurence mezi nimi je čím dál větší. Vzpomínám si na školení trenérů, kdy jsme si ukazovali, jak vypadal badminton před třiceti lety. Byl někde úplně jinde. Takový pomalý… (směje se)

Přispěla ke zrychlení hry i větší konfrontace s asijskými hráči, v jejichž zemích je badminton často národní sport?
Pro nás byla typická spíš krásná technika či přesné zahrávání úderů. Asijský styl byl vnímán zase jako rychlý a výbušný. Hra se od té doby zatraktivnila pro oko diváka.

Za jakého hráče jste se spíše považoval, obranný nebo útočný typ?
Moje hra byla založená na výborné fyzické kondici. Vyhovovaly mi dlouhé výměny. Prozradím na sebe, že jsem vždy obdivoval hráče, kteří měli velice dobrou a vytříbenou techniku u sítě.

S kariérou jste skončil před více než deseti lety. Čemu se od té doby věnujete?
Zůstal jsem věrný badmintonu. Živím se jako profesionální trenér, třetím rokem pracuji v Itálii. Vždy jsem tam na čtrnáct dní a další dva týdny trávím zase doma v Brně, kde vedu individuální tréninky. Snažím se využít badmintonového boomu. Chci dál předávat životní i herní zkušenosti.

Může se člověk uživit trénováním?
Pokud dojíždím do Itálie, tak ano. Za těchto podmínek mohu ekonomicky zabezpečit rodinu. Zároveň jsem zůstal u něčeho, co bylo mou životní vášní. Na jedné straně pendluju mezi Brnem a Itálií, na druhou stranu mě těší, že můžu zůstat u badmintonu. Chci za to poděkovat manželce, která vše toleruje.

Máte tři děti. Hrají podle vás badminton?
Každé si vybralo jiný sport, za což jsem taky rád. Nejstarší syn se věnuje florbalu, mladší jde v mých šlépějích a už sbírá úspěchy mezi juniory. Chce následovat taťku. Věřím, že jemu se to podaří. Obrovský motiv k pracovitosti vidí v Petrovi Koukalovi, který to dotáhl až ke světové špičce.

Mezi vámi a synem je věkový rozdíl čtvrt století. Ještě byste ho na kurtu porazil?
Už se našim konfrontacím raději vyhýbám. Hledám výmluvy, abych proti němu nemusel nastoupit. Vím, že jen oddaluju okamžik, kdy mě porazí, protože v poslední době mi na trénincích už dává hodně zabrat. Především jsem nesmírně šťastný, že ho badminton baví a že se sám chce zlepšovat.

TOMASZ MENDREK
Narozen: 9. srpen 1968
Povolání: bývalý hráč badmintonu, v současnosti trenér
Rodina: manželka Martina, synové Jakub, Adam, dcer Dominika
Bydliště: Brno
Hráčská kariéra: 1992 – účast na OH v Barceloně (17. místo), 1992 a 1994 – účast na ME (9.–12. místo), 1989 a 1992 – tituly mistra MMČR, 1990 – 1997 – celkem 16× mistr MČR ve dvouhrách a čtyřhrách, 1990/1991 – 3. místo na evropském žebříčku, 1993 – 36. místo ve světovém žebříčku
Trenérská kariéra: 1998 – 1999 kouč české reprezentace, 2000 – 2005 kouč rakouské juniorské reprezentace, 2006 – 2007 kouč české juniorské reprezentace, 2008 – 2011 kouč italských oddílů
Zajímavost: jeho šestnáctiletý syn Adam hraje aktivně badminton za Sokol Jehnice, na českém mistrovství juniorů skončil na třetím místě

Autor: Tomáš Valaškovčák

11.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies