Poslední souboj o umístění proti Vietnamu už si mohla jen v duchu přehrávat. „Měli jsme na den zápasu ráno zamluvené letenky, které nešly přesunout na pozdější termín. Kvůli výrazně nižší ceně se kupovaly s dvouměsíčním předstihem a ještě jsme si pro jistotu odlet posunuli od dva dny později. Pořadatelé čínského turnaje ale až poté zveřejnili konečné rozlosování,“ vysvětlil reprezentační trenér Ladislav Vorel z Brna. Stejné problémy mělo na místě dalších sedm výběrů.

Čeští hráči tak přišli o šanci zabojovat o 23. místo proti Vietnamu a v konečném hodnocení skončili o příčku hůře. „Chtěli jsme si v této prestižní soutěži zahrát ještě jeden zápas, alespoň kvůli zkušenostem. Žádali jsme o přesunutí odletu i zápasu, ale nic nevyšlo,“ uvedl český specialista na čtyřhru Jakub Bitman.

„Nákup nových letenek by vyšel asi na dalších padesát tisíc korun, což nepřicházelo v úvahu,“ dodal kouč.

Jeho tým ve třetí výkonnostní divizi skupiny A skončil na druhém místě po porážce 0:5 od Austrálie, vítězství 4:1 nad Peru a 5:0 nad Slovenskem. „Konečné umístění odpovídá síle českého badmintonu. Zatím se nám daří držet krok s konkurencí, ale prvně dva jmenované týmy už spolupracují několik let s čínskými trenéry a výkonnostně jdou nahoru. Potřebujeme také národní tréninkové centrum, jinak se nám to může vymstít,“ varoval Vorel, který zažil se svými svěřenci při zápasech domácích reprezentantů neopakovatelnou atmosféru.

„Fandila plná hala pro dvanáct a půl tisíce diváků. Byla to ještě lepší atmosféra než na hokejové Kometě,“ porovnával.

Zatímco české reprezentaci platil účast na světovém šampionátu svaz, slovenští badmintonisté si náklady platili ze svého. „Letenka vyšla asi na osmnáct tisíc korun, ubytování tak dalších deset. Když k tomu připočítám jídlo, pití a další výdaje, každý musel zaplatit ze svého asi kolem čtyřiceti tisíc,“ přiblížil Bitman cenovou náročnost Sudirman Cupu.

Například Islanďané si na účast vydělali zorganizováním turnaje pro sponzory a také prodejem ryb. „Uspořádali si brigádu, protože měli opravdu velkou touhu jet na turnaj. Nám se něco podobného stalo před pěti lety na mistrovství světa družstev žen a mužů. Svaz nám účast nezaplatil, takže jsme do řecké Soluně jeli za své. Vzal jsem auto, sedli jsme do něj a odjeli,“ vzpomínal Vorel na více než tisíc kilometrů dlouhou trasu.