VYBERTE SI REGION

Badmintonovou raketu střídá maratonská výzva

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Je to paradox, asi jako kdyby fotbalová Zbrojovka vyhrála Ligu mistrů, ale v domácí soutěži ji předběhla Olomouc. Český badmintonista Tomasz Mendrek se v začátcích své kariéry stal dřív mezinárodním mistrem tehdejší Československé federativní republiky než národním mistrem.

1.6.2013
SDÍLEJ:

Badmintonista Tomasz Mendrek.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

„Oba turnaje dělilo jen pár měsíců. Mezinárodním mistrem jsem se stal v Hustopečích, ten turnaj mi utkvěl v paměti," vzpomíná dnes čtyřiačtyřicetiletý Mendrek.

Ačkoliv badminton v osmdesátých letech neměl zdaleka takový zvuk jako v dnešní době, rodáka z Českého Těšína ihned chytl za srdce. „Táta byl lékař házenkářů Baníku Karviná a za těšínský Slavoj si chodil rekreačně zahrát. Chtěl jsem dělat nějaký sport, tak mě jednou vzal na trénink. V deseti letech jsem začal hrát, ve dvanácti už jsem věděl, že nic jiného dělat nechci a že badmintonu podřídím i své studium," vysvětluje absolvent oboru trenérství Fakulty tělesné výchovy a sportu na pražské Karlově univerzitě.

Cestu za úspěchy v menšinovém sportu si musel poctivě dláždit sám. „Třeba hokejistům na fakultě přednášel pan Gut, ale já neměl nikoho. Jezdil jsem za pány Šrámkem a Malým, kteří bývali skvělí hráči, a s nimi trénoval. S profesionálními trenéry jsem se setkal až na stáži v Paříži, kdy už mi bylo jedenadvacet let," vrací se k začátkům.

Nevídané zaujetí a oddanost hře mu však vynesly i odměnu, se kterou na startu kariéry ani nepočítal. Když se badminton v roce 1992 poprvé objevil v olympijském programu, Mendrek začal tušit, že má šanci proniknout na nejsledovanější sportovní akci světa. „Kvalifikace trvala rok a půl, klíčové bylo umístění ve světovém žebříčku. Až na stážích v Německu a Francii jsem si uvědomil, že díky turnajům také nějaké body sbírám. Věděl jsem, že když budu v první padesátce, mám šanci," popisuje své první olympijské myšlenky.

I přestože se v závěru kvalifikace zranil, účast v Barceloně mu neunikla. V prvním kole přešel přes francouzského soupeře. „Měl jsem štěstí na los. Dělal jsem mu sparing partnera, měl jsem ho přečteného," culí se.

Ve druhém kole už ale vyfasoval těžký kalibr v podobě protivníka z Malajsie, tedy badmintonové velmoci. „Bylo to teprve moje třetí utkání s asijským hráčem v kariéře. Přestože byl výsledek jednoznačný, hráli jsme dlouhé výměny a zápas se protáhl. Měl jsem pocit, že jsem po kurtu lítal jako urvaný vagon, byl jsem úplně vyřízený, ale on si samozřejmě zápas hlídal," směje se.

První olympijská zkušenost Mendreka nadchla a za čtyři roky toužil přidat další. „Byl jsem zajištěný i po ekonomické stránce, vše bylo nastavené pro účast na druhé olympiádě," vybavuje si přípravu na Atlantu 1996.

Zničený sen

Jenže těsně před startem kvalifikace zasáhla českou badmintonovou jedničku zpráva o tragickém úmrtí bývalého reprezentanta a jeho tehdejšího manažera Stanislava Krauze. „Zemřel při autonehodě, narazili do něj. Staral se o mě. Měl významnou funkci v Třineckých železárnách a dokázal usměrnit určité finanční toky tak, aby mě podpořil," vrací se k události, která okamžitě ovlivnila jeho sportovní i osobní život.

Mendrek se ocitl bez nutné podpory a musel se rozhodnout, kudy dál. „Chtěl jsem dál závodit, ale také už jsem potřeboval zajistit rodinu, takže se nabízela trenéřina," přibližuje nelehké životní období.

Brzy po smutné události se na Mendreka naopak usmálo štěstí, protože obdržel nabídku nastoupit jako kouč mládežnického badmintonu v Rakousku. „Dostal jsem pětiletý kontrakt, takže rodinu jsem zabezpečil na solidní úrovni. Když se dnes podívám na rakouské reprezentanty, jsou to kluci, kteří prošli mýma rukama," pyšní se prvními úspěchy v roli kouče.

Jelikož nedokázal sedět na dvou židlích, jeho hráčská kariéra se záhy blížila k závěru. Z nespočetného množství procestovaných turnajů si nejraději připomíná klání v Ženevě. „Byl to můj oblíbený turnaj, hrálo se na něm i o zajímavé prize money, asi tisíc švýcarských franků pro vítěze. Dost se mi na něm dařilo, v letech 1991 a 1992 jsem vždy porazil hráče, kteří byli v žebříčku výrazně nade mnou," vyzdvihuje oblíbený podnik.

K trenérskému řemeslu přičichl Mendrek už v roce 1989, kdy začínal v klubu Spoje Praha. Zkušenosti poté sbíral po celém světě. „Už na stáži v Paříži jsem si dělal poznámky, ze kterých čerpám dodnes," prozrazuje.

Nejvíc si z hlediska obohacení váží třítýdenního pobytu v Dánsku před barcelonskou olympiádou. „Setkal jsem se se špičkovými hráči Larsenem a Lauritsenem, což pro mě byl z tréninkového hlediska největší zážitek. Poznal jsem, jak mají vše tvrdě vydřené. Byla to pro mě obrovská škola," vypráví.

Cestovatel

Nabyté zkušenosti poté předával dál. U juniorské reprezentace Rakouska, čtyři roky u dvou klubů v severní Itálii, ve středisku badmintonové přípravy v Německu. „Poznal jsem badminton v mnoha různých zemích. Má za sebou kus cesty. Za mých časů bylo nemožné porazit hráče z první dvacítky žebříčku, teď už se to pomalu stává," porovnává rozdíl přibližně dvou dekád.

Stejně tak prošlo vývojem i vybavení. Mendrek dnes s úsměvem vzpomíná na to, jak toužil po lepších a lepších raketách. „Do konce života nezapomenu na rok 1983, kdy rodiče po šestiletém žádání odjeli do Francie a přivezli mi raketu, kterou jsem jim přesně popsal. Když jsem poprvé vyjel do Rakouska, odkládal jsem si stravné, abych si mohl domů odvézt značkové boty," popisuje úskalí svých začátků. „Dnes děti přijdou na trénink a mají nejlepší rakety, přitom ani neumí využít všechny jejich vlastnosti," porovnává.

Mendrek si v současnosti ve své badmintonové škole užívá boom svého sportu. „Zájem je tak obrovský, že bychom potřebovali nafouknout halu a čtyři další trenéry," raduje se z přísunu nových talentů.

Ačkoliv už jen trénuje, jméno Mendrek z kurtů nezmizelo. Mladší syn Adam již úspěšně reprezentuje Českou republiku v juniorské kategorii. „Už je asi lepší. Taťka mu bude už jen nastřelovat míče. Poslední tři roky se systematicky vyhýbám tomu, abych s ním hrál zápas," směje se při dotazu na vzájemnou bilanci.

Před Mendrekem starším stojí v nejbližších měsících úplně jiná výzva. Touží si vyzkoušet maratonský závod. „Chci se dostat pod čas tři a půl hodiny. Postupuju systematicky, stejně jako u badmintonu. Mám plán od atletického trenéra, který má vést k tomu, abych udržel tempo pět minut na kilometr," odhaluje svoji sportovní metu.

Autor: Martin Vymyslický

1.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies