Jak na vás zapůsobilo město Stellenbosch, kde jste soustředění trávili?

Připadalo mi, jako kdyby se do komunistického města nastěhovala mladá generace lidí se všemi moderními vymoženostmi. Otevřete oprýskané dveře a vedle je plazmová televize.

Jak se tamní lidé chovají k cizincům?

Lidé jsou zvláštní. Je tam opravdu velký rozdíl mezi černými a bílými, hlavně co se týče třeba zaměstnání. Černoši vybírají parkovné, na to my máme automaty. Je vidět, že tento problém tam stále přetrvává a spousta lidí asi žije v bídě.

V době mistrovství světa ve fotbale v roce 2010 organizátoři neustále apelovali na účastníky i fanoušky, aby dodržovali bezpečnostní pokyny. Báli jste se večer vyjít na ulici?

Bydleli jsme asi sedmdesát kilometrů od Kapského města a místní nám říkali, že jsme asi v nejmírumilovnější oblasti. Zde jsem problém neviděl. Ale pravda je, že bezpečnost je tam neustále na úrovni armády. Na budovách jsou ostnaté dráty, pak ještě vysoké napětí. Pořád si připadáte, jako když jsou připravení na válku.

Kam jste se podívali ve volnu?

Jeli jsme autobusem na celodenní výlet. Od Stolové hory jsme sjeli na jih až k Mysu Dobré naděje. Viděli jsme pláže, ale na koupání to moc nebylo. Atlantský oceán je studený, nikdo z nás Brňáků se do něj neodvážil. (smích) Viděli jsme i tučňáky.

Ochutnal jste některé místní pokrmy?

Nezkoušel jsem vyloženě tamní speciality, ale zjistil jsem, jak mají skvělé a kvalitní hovězí maso. Není to chov jako u nás, vše mi přijde jako biofarma. A krávy pasou černoši. Domů jsem si přivezl pštrosa, který má nejlepší poměr bílkovin a tuků. Moc chutné maso.

Tréninkový bazén se nacházel v ragbyovém areálu, co vám tento sport říká?

S popularitou v České republice to nelze srovnat. Podobně jako v Austrálii je to tam náboženství. V televizi na sportovních kanálech skoro nic jiného nejede.

Splnilo soustředění vaše představy?

Určitě. Udělali jsme spoustu práce, trénovali jsme dvakrát denně, vždy dvě a půl až tři hodiny.

Spočítal jste si, kolik jste uplaval kilometrů?

Vyšlo mi to na sto padesát. Za rok jako sprinteři uplaveme asi dva až dva a půl tisíce kilometrů. Moc se to nemění.

Jedná se o základ, ze kterého budete čerpat na srpnovém mistrovství světa v Kazani?

Určitě. Soustředění v Jihoafrické republice slouží právě k nadcházející půlsezoně.

Jak jste se popasoval s návratem do Brna?

Hlavně cesta byla šílená, trvala snad šestadvacet hodin. Přistáli jsme v Praze, kde byly tři stupně. To je rozdíl nějakých třiceti. Těžko se zvyká na nasazování čepice a topení v autě. (úsměv)

Jaké závody vás v nejbližší době čekají?

Už o víkendu startuje český pohár, první kolo se uskuteční v Hradci Králové. Pak mě čeká menší domácí soustředění v Pardubicích a sezona se pomalu rozjede. Do měsíce absolvuji vždy tak tři závody.