VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pro spoluhráčky jsem Tanty nebo Hamchi

Brno - Když přicházela devětadvacetiletá křídelní hráčka Hamchétou Maiga-Baová před sezonou do Brna, nedovedla si pořádně představit, co ji tady čeká. Teď si nemůže atmosféru v Gambrinusu vynachválit.

16.1.2008 1
SDÍLEJ:

Africká perla basketbalistek Gambrinusu Hamchetou Maiga-Baová.Foto: DENÍK/Ondřej Surý

Jak jste prožila Vánoce?
Byla jsem na deset dní za manželem v Sacramentu, kde teď pracuje. Škoda, že jsme spolu nemohli zůstat delší dobu, rychle to uteklo.

Za rodinou do svého rodného Mali jste se nechystala?
Ne, za deset dní bych tam toho stejně moc nestihla. Navíc v Africe jsem byla dost dlouho před sezonou. Teď jsem se chtěla hlavně vidět s manželem. To už je vlastně moje rodina.

Co jste přes svátky dělala? Balón jste myslím nechtěla ani vidět…
Tak to není. Už několik let jsem zvyklá, že basketem žiju vlastně celý rok. Takže mně nevadí ani v době volna si jít jen tak zatrénovat. Ale tentokrát jsem fakt jenom relaxovala.

A na Silvestra jste měli program zajištěný – před dvěma lety jste se v tento den vdávala. Jak jste výročí oslavili?
Udělali jsme si romantický výlet do San Franciska. Šli jsme na slavnostní oběd, pak jsme se toulali městem… Bylo to hezké.

Manžel má pro nás dost zvláštně znějící jméno - Baba Ba.
(smích) Manželovo pravé křestní jméno je Abdel Kader. Je rodilý Francouz, jinak pochází z Mali. Odmalička mu všichni říkali Baba, což v našem jazyce znamená otec. A když mu vystavovali pas, zanesli mu jméno Baba i do papírů. Takže od té doby ho oficiálně používá.

Vy jste začala jeho příjmení po svatbě používat taky…
Ano. Ke svému rodnému příjmení po otci Maiga jsem si přidala manželovo Ba.

Jak vás oslovují spoluhráčky? Máte nějakou přezdívku?
Většinou zkracují moje křestní jméno na Hamchi. Ale asi nejčastěji na mě volají Tanty, což u nás znamená teta. To je moje dávná přezdívka ještě z Afriky.

Díky basketbalu jste už strávila nějaký čas ve Španělsku, Francii nebo Americe. Jak jste na tom s cizími jazyky?
Domluvím se anglicky, francouzsky a španělsky. V každé zemi, kde jsem hrávala, jsem se snažila jazyk co nejrychleji naučit. A kromě toho umím tři africké dialekty, kterými mluvím doma s rodinou.

Jak vaší angličtině rozumí spoluhráčky. Nemají u vás problém s odlišným přízvukem?
Právě naopak. Říkají, že mně rozumí daleko líp než Američankám, které tady hrávaly dřív.

A jak jste na tom s češtinou?
Evža, Romča a Ivana (hráčky Vítečková, Stehlíková a Večeřová – pozn. aut.) jsou moje učitelky češtiny. Takže už umím třeba slova dobrý a dobře…(nemůže si dál vzpomenout)

A „pivo“ neznáte?
Pivo bylo první slovo, které mě holky zkoušely naučit. Jenže já nepiju, takže jsem se na to nechytla. (smích)

Trávíte dohromady čas i mimo basketbal?
Občas zajdeme někam na večeři. Na Gambrinusu je výborné, že všechny hráčky spolu vycházejí naprosto bez problémů. To jsem v jiných klubech nezažila, zvlášť v ženských kolektivech to bývá těžké. Ale tady nemůžu říct, že bych si s některou hráčkou rozuměla víc nebo míň. Se všemi je to v pohodě, jsme super parta.

A co nejraději děláte, když máte volno?
Mám o zábavu postarané, protože dálkově studuji univerzitu ve Phoenixu. Testy dělám přes internet, takže je to zdlouhavější. Už mám z vysoké školy titul bakaláře v oboru informačních systémů, ale teď bych chtěla získat ještě magisterský titul.

Hrávala jste už na hodně místech po celém světě. Kde se vám líbilo nejvíc?
Všude jsem si našla něco zajímavého, ale asi nejhezčí to bylo na jihu Francie. Nice a vůbec celé Azurové pobřeží. Bylo tam super počasí, navíc jen pár hodin jízdy autem odtam jsou Monako a Itálie…

Proč jste si jako další angažmá zvolila brněnský Gambrinus?
V létě jsem měla několik nabídek. Rozhodující ale pro mě bylo, že jsem chtěla poznat něco nového. Věděla jsem, že Gambrinus patří už dlouho k evropské špičce a jde o velice kvalitní klub.

Je tady pro vás v něčem rozdíl oproti jiným evropským klubům?
V Eurolize ani tak ne, ale úroveň domácí ligy je jiná. Zatímco tady vyhráváme většinu zápasů třeba o šedesát bodů, francouzská nebo španělská liga jsou daleko vyrovnanější. Každý zápas tam je boj o body, nic se nesmí vypustit.

Jak moc jste už stihla poznat Brno?
Prošla jsem si centrum i některé obchody. Brno je krásné město, líbí se mně tady. Předtím jsem si neuměla moc představit, jak to bude všechno vypadat, ale teď jsem mile překvapená.

Už sem za vámi přijel na návštěvu manžel?
Zatím to stihl jenom jednou. Loni v listopadu tady byl na čtrnáct dní. Jinak má pořád hodně práce.

A co vašich osmnáct sourozenců (dvanáct bratrů a šest sester). Už vás tady někteří navštívili?
Ještě ne. Jedna sestra by chtěla určitě přiletět, ale ještě neví kdy. Jsou hodně problémy s vyřízením víza, takže všechno moc dlouho trvá. Ale těším se, bylo by to pro mě rozptýlení.

Jaké je věkové rozpětí všech sourozenců?
(dlouho potichu počítá) Nejstaršímu je čtyřicet dva, nejmladší má patnáct roků. Ne, vlastně čtrnáct.

Už o tom trochu ztrácíte přehled, když je jich tolik…
Ne, není to tak hrozné. Ještě se v tom orientuji. (smích)

Scházíte se často doma úplně všichni?
Je to trochu složitější, protože dva sourozenci jsou v Americe, jedna sestra a dva bratři zase ve Španělsku. Ale jinak s ostatními se vidím vždycky, když přijedu domů na Mali.

Je to u vás běžné mít tak početnou rodinu?
Jsme muslimové, a toto náboženství povoluje mnohoženství. Muž se může oženit až se čtyřmi ženami najednou. Můj otec má ženy tři. Ale má to i svoje nevýhody, nemyslete si. Například muž se musí o všechny svoje manželky postarat a zabezpečit je.

Z vaší rodiny nejste jediná, kdo dělá vrcholově sport. Výbornými basketbalistkami byly i vaše matka a teta, které dokonce mnoho let reprezentovaly v národním týmu Mali…
K basketu jsem se dostala díky nim, začala jsem hrát v devíti letech. Ale vůbec celá naše rodina je hodně sportovní. Odmalička jsme hrávali taky třeba fotbal.

Jak vidíte šance Gambrinusu na postup do Final Four?
Určitě na to náš tým má. Máme vyrovnaný kádr, plno výborných hráček, které jsou schopné rozhodnout zápas. Z tohoto pohledu je Gambrinus určitě nejsilnějším týmem, v jakém jsem kdy hrávala. Ale důležité bude, jak si poradíme s ruskými kluby. Klíčový bude třeba už teď náš zápas proti Spartaku ve skupině.

Jak jste zatím spokojená se svými výkony v Brně?
Určitě by to mohlo být lepší. Vím, že mám na víc. V útoku se mi celkem daří, ale zlepšit bych měla obranu.

Váš výkon v euroligovém zápase v Košicích ovlivnila autonehoda, která se vám stala den předtím cestou na ranní sraz. Vyvázla jste naštěstí jen s psychickým šokem. Už je všechno v pořádku?
(vzdychne) Doufám, že ano. Nejsem zvyklá jezdit na zledovatělé silnici, která je ještě k tomu z kopce. Takže jsem asi zpanikařila, a i když jsem jela hodně pomalu, dostala jsem smyk. Stalo se to jenom kousek od haly Rosnička, tak jsem zavolala Dušanovi (Nižnanský, manažer klubu - pozn. aut.) a ten pro mě přijel.

Měla jste štěstí, že se vám nic nestalo…
Byla jsem akorát pořádně v šoku. A jinak mám malou jizvu tady na lýtku a na zádech (ukazuje). Hlavně že jsem nezranila nikoho dalšího, to by bylo daleko horší.

Na novoročním klubovém večírku jste dostala od manažera Hamzy zajímavý dárek: poukázku na školu smyků na sněhu u automobilového závodníka Jiřího Mičánka seniora. Využijete ji?
Proč ne. Nikdy nevím, kdy se mně to může hodit. Aspoň pak budu zkušenější. (smích)

Na letošní léto máte před sebou zajímavý program: s národním týmem Mali jste si na africkém šampionátu senzačně vybojovali postup na olympiádu v Číně. Těšíte se?
Neskutečně! Postup na olympiádu je můj splněný sen. Každý by si přál tam startovat a zažít tu atmosféru. Těším se, že si to pořádně užiju a jsem hrdá na to, že jsme něco takového dokázali pro Mali.

16.1.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Místo události, při níž v úterý ráno zahynul jeden voják, je obehnané páskami.
AKTUALIZUJEME
1 6

Ve vyškovských kasárnách údajně vybuchly granáty. Jeden voják zemřel

Platební karty. Ilustrační foto.

Muži ukradl peněženku přímo z batohu, přišel si na skoro třicet tisíc

V kraji chybí máslo, lidé si vyrábí i vlastní

Jižní Morava /ANKETA/ – Kraj trápí nedostatek másla. V některých obchodech jej zákazníci neseženou vůbec, jinde za něj zaplatí i šedesát korun. Někteří lidé jeho konzumaci omezují, jiní se uchylují k výrobě vlastního.

Tabla prvňáčků: Představí se ZŠ náměstí Míru, Kotlářská a Bakalovo nábřeží

Jižní Morava – Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka – pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic. Seriál s fotkami prvňáčků najdete ve středečním tištěném vydání Deníku Rovnost.

Hasiči prosí: neparkujte v zatáčkách, nedostaneme se k požáru

    Brno /FOTOGALERIE/ - Jihomoravští hasiči v pondělí ukazovali průjezdnost záchranné techniky brněnskými ulicemi. Při Týdnu evropské mobility tak poukázali na dlouhotrvající problém. Nezřídka se stává, že se cestou vůz zasekne v místě, které blokuje špatně zaparkovaný osobní automobil. Problémovými místy jsou především sídliště. „Proměňuje se to v průběhu dne a jinak jsou stálé lokace jako například velká sídliště. Ráno se vylidní, odpoledne a v noci jsou zase neprůjezdná,“ uvedl mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Mikoška. Dodal, že pokud hasiči vyjíždí k požáru večer, velmi často narazí na problém s průjezdem.

Je nám zima, stěžují si lidé z brněnské ulice Heleny Malířové

Brno – Zima. I přesto, že minulý týden začala topná sezóna, radiátory v domech v brněnské ulici Heleny Malířové zůstávají studené. „V pátek jsme chvíli topili. Od té doby to zkoušíme a zatím fungují jen jedny stoupačky. Na dalším topení se rozehřejí jen dvě žebra,“ postěžovala si třeba Olenka Řehůřková, která v ulici žije.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení