VYBERTE SI REGION

Basketbalovou hvězdu těšily dva dolary denně

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - František Konvička získal mistrovské tituly se Zbrojovkou i v Belgii, s basketbalem začínal až ve čtrnácti a programoval ve Zbrojovce.

27.1.2011
SDÍLEJ:

Legendární basketbalista František Konvička.Foto: DENÍK/Attila Racek

Další díly seriálu
Když tady zářil
najdete ZDE

Začal ve čtrnácti letech a za čtyři roky už byl v basketbalové reprezentaci. Kariéra Františka Konvičky je olemována mistrovskými tituly. Československou vlast reprezentoval po celém světě, zúčastnil se dvou olympiád i sedmi mistrovství světa. Civilní kariéru výpočetního technika na dva roky vyměnil za Belgii a zápasy například s Realem Madrid bral jako rutinu.

Na začátku jeho sportovního dobrodružství byl dorostenecký titul s Třebíčí, kde rodák z nedalekých Okříšek začínal. Na finálovém turnaji si nevybroušeného diamantu z Horácka okamžitě všimli a lanařili jej do Brna. „Sice jsem v ní trénoval, ale ještě jsem chtěl dostudovat obchodní akademii. A do Zbrojovky jsem nakoukl až v roce 1957,“ vysvětluje hráč, kterému patřila druhá polovina šedesátých let. Od roku 1966 čtyřikrát v řadě nepustil nikoho dalšího k trofeji pro nejlepšího basketbalistu roku.

Jeho talent objevili hned v první brněnské sezoně, okamžitě naskočil do základní pětky. Za pár měsíců slavil titul ve společnosti borců jako Konečný, Merkl, Pokorný nebo Zdeňek Bobrovský. Kromě umění rozhodovaly i centimetry. Těch měl Konvička 192 a patřil k nejvyšším hráčům týmu.

Angažmá v elitním československém klubu jej uchránilo i před vojnou. Stejnokroji lidové armády se chtěl vyhnout studiem na vysoké škole, ale dvakrát jej odmítli navzdory úspěšným přijímačkám. Vedoucí orgány usoudily, že má špatný původ, a poslaly jej na dva roky sžívat se s dělnickou třídou. Na univerzitu se dostal až na třetí pokus. Ke studiu na brněnském Vysokém učení technickém mu dopomohli i funkcionáři klubu, kteří nechtěli dopustit, aby se jim výborný střelec na dva roky ztratil v zeleném stejnokroji.

První kontakt se světovou košíkovou Konvička získal v Brně při zápase se Seattlem Bakers. Americký tým sehrál v tehdejším Československu tři zápasy a prohrál pouze na jihu Moravy. „Hráli tam i černoši a to byla tenkrát velká exotika. To jsem ale ještě ani nebyl hráčem Zbrojovky. Utkáním mě zkoušeli do týmu nalákat, protože zájem o mě měla i Praha. Ale Brno mi bylo bližší,“ vzpomíná Konvička. S týmy z celého světa se v dalších letech utkal mnohokrát. Cesty na hřiště soupeřů Zbrojovky nebo národního týmu bral jako největší odměnu za svoje sportovní úsilí.

Coby benjamínek si užil pár minut na zájezdu reprezentace v Belgii a od roku 1958, tehdy už jako hráč Zbrojovky, se zařadil mezi stálice československého týmu na dlouhých jedenáct let. Za tu dobu nasbíral 216 reprezentačních startů. I po takové porci jej stále bavilo nosit dres se státním znakem. „Byl to jediný možný kontakt se zahraničím. Nakonec jsem se za hranice dostal i na klubové úrovni,“ vysvětluje účastník šesti evropských šampionátů.

Zřejmě nejčastější destinací byl Madrid a nejfrekventova­nějším soupeřem královský Real z hlavního španělského města. Zbrojovka se s ním v poháru mistrů setkávala často. „Hrálo se na dva zápasy. Poráželi jsme je doma, oni nás většinou o víc bodů na svém hřišti. Byl to pro nás jeden z největších zážitků,“ vzpomíná na dvanáctitisícové návštěvy za Lužánkami. Konvička v jednom ze soubojů nasbíral 38 bodů.

V duelech se slavným klubem poznal, že se zápasy nerozhodují jen na hřišti. „Při jedné cestě do Madridu s námi letěl i maďarský rozhodčí. Hned na letišti si jej vyzvedl slavný fotbalista Ferenc Puskás a o krajana pečoval až do začátku zápasu,“ vybavuje si praktiky, kterými si soupeř pojistil výhru. V roce 1968 právě s tímto mužstvem prohráli až ve finále Poháru mistrů ve francouzském Lyonu. O půl roku později ve stejné sestavě Real jasně porazili na Interkontinentálním poháru ve Spojených státech.

Svými výkony si řekl i o nominaci do výběru Evropy, který se utkal s vítězem Poháru mistrů. Této cti se Konvička dočkal čtyřikrát, s nejlepšími si ale zahrál pouze dvakrát. „Nejvíc jsem se těšil na první start. Hrál se v Madridu, týden po našem finále, které se rovněž konalo tam. Češi se ale museli ze studijních důvodů omluvit. Samozřejmě to byla jen záminka, šlo o politiku,“ zalituje.

V roce 1960 si československá reprezentace zahrála na římské olympiádě a Konvička byl u toho. O dvacet let později si to zopakoval, i když v Moskvě už byl coby trenér národního výběru. „Uchvátilo mě krásné prostředí Říma. Byl to takový přechod mezi starými hrami typu Helsinek a novodobou, komerční podobou olympiády. V Moskvě byla nešťastná doba, neúčastnily se západní země,“ vzpomíná na svoji účast pod pěti kruhy, ze kterých má páté a deváté místo.

Dva roky strávil díky uvolněným poměrům po roce 1968 i v Belgii. Nejprve vybojoval titul s Lutychem, další sezonu pomohl k postupu mezi elitu přímořskému Oostende. Ze země vyhlášené spíš svojí čokoládou než košíkovou si na začátku angažmá odskočil na evropský šampionát do Neapole a málem se už do Belgie nevrátil. „Stihl jsem to o jediný den. Vracel jsem se do Brna a chvíli poté zarazili všechny výjezdy. S tím by pak byly problémy,“ nastiňuje další problém tehdejší doby.

Československá příslušnost byla velká překážka i v případě jiné cesty do Španělska. Turnaje v Bilbau se kromě Konvičkova Lutychu účastnila i brněnská Zbrojovka. Přes celní úředníky se dostal tak, že se vmísil mezi své bývalé spoluhráče. Scházelo mu totiž vízum. „Jenomže po turnaji letělo Brno dřív a mě nechtěl policista pustit do letadla. Už mělo pět minut letět. Zachránila mě až věta: Vždyť to vy jste mě sem pustil. Kontrolor se zalekl, že bude mít problém, mávl rukou a já sprintoval přes ranvej. Už jsem se málem viděl ve vězení,“ hlásí.

Po mistrovském titulu se stěhoval na severozápad Belgie do Oostende. Ve valonském Lutychu se čtyři měsíce učil francouzsky, řeč využíval i ve vlámské části země. „Řekl jsem, že jsem cizinec a neumím vlámsky. Tak se mnou mluvili francouzsky. S Valonem by jeho jazykem vůbec nepromluvili,“ směje se.

Svoji první smlouvu podepsal právě až v Lutychu, byla to první možnost, jak si vydělat basketbalem. „Těšili jsme se, že když se v poháru dostaneme dál, pojedeme do zahraničí a budeme mít dva dolary na den. Když jsem smlouvu se Standardem porovnával s platem, který jsem měl coby programátor ve Zbrojovce, byl to obrovský rozdíl,“ vysvětluje.

Vystudovaný strojař hned po škole nastoupil do výpočetního střediska brněnské Zbrojovky. Setkával se tak s prvními počítači v Československu, které ovšem obsáhly několik místností a ani vzdáleně nepřipomínaly moderní výdobytky techniky. Kromě bezedného koše tak byly Konvičkovým denním chlebem děrné štítky a hledání chyb v programu.

Po belgické pohodě se vrátil zpět do normalizační reality Československa. I když váhal, nemá-li zůstat v cizině. Kvůli rodičům ale emigraci zavrhl. Další dva roky ještě pokračoval s hraním, už věděl, že se jeho konec na palubovce blíží.

Po ukončení hráčské kariéry se vrhl na dráhu trenéra a do sbírky si připsal další tři ligové tituly v řadě. „Z mezinárodního hlediska to nebylo tak slabé. Klubová síla se přesunula spíš do Středomoří. Za mých mladých let pro nás takové Řecko nebyl soupeř,“ uvádí příklad.

V devadesátých letech se dostal do královopolského basketbalu. „Osm let to bylo vyloženě amatérské. Po příchodu Valosunu už jsem vycouval. Podle mého názoru ten, kdo platí, by měl i řídit,“ hlásí Konvička, který skončil coby předseda před dvěma lety.

Že se Konvičkovi nepoštěstilo vydělat basketbalem velké peníze, jaké by hráč jeho kvality bral v dnešní době, jej nemrzí. „Že jsem viděl půlku světa, mi nikdo nevezme. Peníze, které bych mohl vydělat, by se mi už třeba rozkutálely. Necítím nějakou nevraživost, když vidím, jak létají miliony. Akorát mi vadí, že hráči, kteří toho moc neumí, mají vysoké požadavky,“ podotýká.

František Konvička
Narozen: 11. srpna 1938 v Okříškách.
Profese: basketbalista.
Hráčská kariéra: Třebíč (1952–1957), Zbrojovka Brno (1968–1969), Oostende (1969–70) Zbrojovka Brno (1972–1973).
Trenérská kariéra: Zbrojovka Brno (1973–1983).
Úspěchy: nejlepší československý basketbalista roku 1966, 1967, 1968 a 1969. Jako hráč účastník OH 1960 – 5. místo, jako trenér byl na OH 1980 – 9. místo, šestkrát hrál na ME: 1959 a 1967 – 2. místo, 1969 – 3. místo, asistent trenéra na ME 1981 v Praze – 3. místo, čtytřikrát nominován do výběru Evropy, bronz ze světové univerziády 1959, šestkrát mistr republiky jako hráč, třikrát trenér mistra republiky, vše se Zbrojovkou Brno, mistr Belgie se Standartem Lutych 1970. Se Zbrojovkou dvakrát ve finále Poháru mistrů evropských zemí (1964 a 1968), dvakrát semifinále PMEZ (1963 a 1969), jako trenér finále PVP(1974). 216 reprezentač­ních startů
Rodinný stav: ženatý, dcera a dva synové.
Zajímavost: Mnohokrát se utkal se španělským Realem Madrid. Jednomu z nejlepších evropských týmů nastřílel v jednom z domácích zápasů 38 bodů.

Autor: Michal Čejka

27.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies