VYBERTE SI REGION

Basketbalový gigant, který září už půl století

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Nerad prohrává, ani to vlastně neumí. Někdejší basketbalista a trenér mužů i žen Jan Bobrovský nastartoval kariéru před 54 lety.

9.9.2012
SDÍLEJ:

Jan Bobrovský.Foto: ČTK

Kariéra, která trvá už neuvěřitelných 54 roků. To je skoro nevídané. Kde ale u Jana Bobrovského začít? Třeba v jeho třinácti letech, kdy na popud svých starších bratrů začal hrát basketbalové soutěže? Nebo o tři roky později, kdy už válel v nejvyšší lize? Nebo na skok do konce osmdesátých let a trenérský mistrovský hattrick se Zbrojovkou? Či snad třináct mistrovských titulů s basketbalistkami Žabovřesk ozdobených ligovými vítězstvími ve 256 po sobě jdoucích zápasech? A co takhle zlatá medaile z mistrovství Evropy basketbalistek? To všechno a ještě mnohem víc obnáší kariéra hráče světové extratřídy a později uznávaného trenéra.

Rodák z Rosic měl košíkovou jasně určenou v osudu. Starší bratři Zdeněk a Ivan to dotáhli daleko, ale Jan je převýšil nejen svojí postavou. „Chodil jsem se na ně dívat už dřív. V té době se kluci zaměřovali na konkrétní sport až později. Museli toho umět víc," přibližuje sedmašedesátiletý muž tehdejší dobu.

Psal se začátek šedesátých let a Bobrovský vyměnil na dva roky brněnskou Zbrojovku za Techniku. Po jedné sezoně už s ní válel v nejvyšší soutěži, i když ne moc úspěšně. „Trenér Polcar přemluvil někdejšího reprezentanta doktora Koláře, ten hrával s námi. Jemu bylo snad 39 roků, mně šestnáct," vzpomíná jedna z největších osobností českého basketbalu všech dob.

Obratem se vrátil do největšího brněnského klubu. Ten zářil nejen v Československu, ale také v Evropě. „A v osmnácti už jsem se zúčastnil mistrovství Evropy v polské Vratislavi," vybavuje si.

I to je důkaz o obrovském talentu. Však do reprezentace patřil následujících jedenáct let a získal s ní stříbrnou i bronzovou medaili z mistrovství Evropy. Dostal se i na olympiádu. Včera to bylo přesně čtyřicet let, co palestinské komando přepadlo výpravu Izraele. Teroristický útok si vyžádal sedmnáct mrtvých. „Přitom my se o tom skoro nedozvěděli. Jenom jsme zaregistrovali víc obrněných vozů a policistů," vybavuje si rok 1972.

Raději proto vzpomíná na sportovní zážitky. Třeba jak Čechoslováci brojili na americkou velmoc. „Říkali jsme si, že jim ukážeme. Nakonec jsme byli rádi, že jsme jim dali nějaký koš," ušklíbne se vesele.

Už v roce 1964 zažil první ze dvou finálových porážek v prestižním Poháru mistrů evropských zemí s Realem Madrid. Ale tehdy nešlo jen o sportovní rozměr. „Ano, měli jsme štěstí, že jsme jako jedni z mála mohli párkrát za rok vycestovat do zahraničí. Ale moc peněz jsme neměli. Každý si chránil ten svůj dolar zašitý někde v ponožce, který jsme sehnali na černém trhu," usmívá se.

Jan Bobrovský.Cesty na Západ

Valuty šly okamžitě do oběhu. „Záviděl jsem hráčům ze Západu. Ti před zápasem leželi v posteli a odpočívali. My zatím létali jak blbí po obchoďácích a sháněli nějaké dárky. Všechno možné, co tady nebylo. A tady nebylo nic moc," pokyvuje hlavou.

Do zlomového roku 1968 posbíral se Zbrojovkou tři tituly, přišla i druhá porážka od Realu ve finále PMEZ, tentokrát na neutrální palubovce v Lyonu. Po příjezdu armád Varšavské smlouvy kolem Bobrovského začaly kroužit i kluby z ciziny. „Nepřipadalo v úvahu, že bych se nevrátil domů. Byl jsem zamilovaný a měl před svatbou," prozrazuje jasný důvod, proč odmítl emigraci.

Se Zbrojovkou tak přidal ještě dva tituly, jeden s Duklou Olomouc. Na pět let si na závěr kariéry „odskočil" na Slovensko do Žiliny. „Kdybych věděl, jak tam budu dlouho, tak jsem se tam přihlásil na vysokou školu. Ale vždycky to bylo na rok," hlásí muž, který vedle basketbalu vyučoval také na Dopravním učilišti na ulici Jánské matematiku a základy průmyslové výroby.

Jako hrající asistent ještě v osmatřiceti letech vypomáhal ve Zbrojovce, ale už pokukoval po trenérském řemeslu. V reprezentaci skončil už dávno předtím. V roce 1974 jako devětadvacetiletý „kmet". „V té době bylo normální, že takový věk už pro reprezentaci nebyl. Navíc se nám nepovedlo mistrovství světa v Portoriku," povídá Bobrovský, který za národní tým odehrál 256 zápasů.

V té době už jenom vzpomínal na své začátky v reprezentačním dresu. Jak se v kabině setkal s bratrem nebo trenérem Ivem Mrázkem. Nebo jak mu spoluhráč Zdeněk „Mustafa" Konečný strčil do kapsy kalhot žábu. Těch se totiž Bobrovský štítil. Paradoxně však závěrečnou část své předlouhé kariéry strávil v Žabovřeskách…

Své následovníky vedl coby hlavní kouč reprezentace na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ještě předtím si třikrát za sebou došel pro mistrovský titul s Brnem. Do Zbrojovky se po reprezentační anabázi hodlal vrátit. Jenže… „Nějak to nevyšlo. Tak jsem šel zase učit, když mě oslovili kamarádi, jestli jim nepomůžu s ženským družstvem. To postoupilo do nejvyšší soutěže, ale nemělo kde hrát. Z haly Moravské Slavie dostalo výpověď," hovoří Bobrovský o začátku až nečekaně úspěšného přesunu.

Vznik velkoklubu

Klub se usadil v Žabovřeskách. A rostl, až dobyl celou Evropu. K tomu ale ještě pár let scházelo. Do současnosti vystřídal celou řadu názvů, úspěšný trenér vydržel. Vybudoval hned několik skvělých generací. Jako důkaz postačí čísla. Čtrnáct, to je počet titulů pro mistryně ligy a vítězství v domácím poháru. „A samozřejmě vítězství v Eurolize z roku 2006 byl možná největší zážitek," nezapomíná na nejvýraznější mezinárodní úspěch svých svěřenek. Šampaňské z poháru bylo o to sladší, že si jej vychutnával po turnaji v domácí hale.

Doby největší slávy si Bobrovský rozhodně nehodlá přivlastnit. „Spolupráce s Jurou Hamzou byla velmi kvalitní," potvrzuje partnerství s brněnským podnikatelem.

Právě díky jeho schopnosti sehnat peníze na chod klubu se v Žabovřeskách vystřídal skutečný zástup hráček. Nejprve domácích, pak z východu Evropy a nakonec z celého světa. „Já ani nemůžu žádnou vyzdvihnout. Od roku 1993 jich tu byla kvanta. A kolikrát člověku utkví v paměti ty méně kvalitní," směje se někdejší kouč ženské reprezentace z let 1997 až 2008.

Větší odborník na ženský basketbal nebyl. S reprezentací navázal v Aténách a Pekingu na svoji jedinou olympijskou účast v roce 1972. Přitom konečná pátá příčka z Řecka roku 2004 zůstala hodně nedoceněná. „Je strašně složité připravit tým na dva vrcholy. My měli tři: kvalifikaci, olympijský turnaj a ještě před tím euroligové finále," uzavírá muž, který vychoval současnou zlatou generaci basketbalistek.

Jan Bobrovský.Jan Bobrovský

Narozen: 29. března 1945 v Rosicích

Sport:basketbal

Hráčská kariéra: Technika Brno, Zbrojovka Brno, Dukla Olomouc a Žilina

Trenérská kariéra muži: Zbrojovka Brno, reprezentace Československa

Trenérská kariéra ženy: Imos Brno, reprezentace České rep.

Hráčské úspěchy: start na OH (1972), start na MS (1970 a 1974) start na ME (1967 stříbro, 1969 bronz, 1963, 1965, 1971, 1973), stříbro z Interkontinentálního poháru, stříbro z PMEZ (1964, 1968), šest titulů mistra ligy (Zbrojovka 1964, 1967, 1968, 1976, 1977, Dukla Olomouc 1973)

Trenérské úspěchy muži: stříbro na ME (1985 jako asistent), tři tituly mistra ligy (Zbrojovka 1986, 1987, 1988)

Trenérské úspěchy ženy: Euroliga žen (2006 zlato, 2005 a 2008 stříbro, 2000 a 2003 bronz), čtrnáct titulů mistra ligy (1996 až 2008, 2010), čtrnáct vítězství v Českém poháru (1996 a 2009), 5. místo na OH (2004), zlato z ME (2005), stříbro z ME (2003)

Autor: Michal Čejka

9.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Kempného přerod. V kádru Jestřábů vévodí statistice hitů

Chicago, Brno – Kariéru v NHL si staví trpělivě od základů. Hokejový obránce Michal Kempný při angažmá v brněnské Kometě či ruském Avangardu Omsk platil za ofenzivního beka. V dresu Chicaga Blackhawks za 22 zápasů získal dvě asistence a snaží se především odvést bezchybně práci směrem dozadu. „Kdyby se hnal za body, nebude to úplně ono. Má jinou úlohu než v Evropě. Soustředí se na obrannou černou práci. V současné chvíli je to správná cesta," pozoruje Štěpán Sokol, komentátor NHL na televizní stanici Nova Sport.

Souboj dopravců začíná. V neděli poprvé vyrazí z Brna do Prahy vlaky RegioJetu

Jižní Morava – Až bude Brňanka Alena Nepilová příště plánovat cestu do Prahy, bude se muset rozhodovat, s kým vůbec pojede. „Jezdím obvykle dvakrát měsíčně. Protože nemám ráda autobusy, byly pro mě vlaky Českých drah jasná volba. Teď ještě nevím, s kým budu jezdit. Určitě vyzkouším i nováčka," zauvažovala Nepilová. Už v neděli na trať mezi Prahou a Brnem totiž kromě Českých drah vyjede také soukromý dopravce RegioJet. Provozovat bude tři páry vlaků. Dva na trase mezi Prahou, Brnem a Bratislavou, jeden místo hlavního města Slovenska obslouží Hodonín a Staré Město na Uherskohradišťsku. Jeden pár přidají i České dráhy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies