VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Basketbalový gigant, který září už půl století

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Nerad prohrává, ani to vlastně neumí. Někdejší basketbalista a trenér mužů i žen Jan Bobrovský nastartoval kariéru před 54 lety.

9.9.2012
SDÍLEJ:

Jan Bobrovský.Foto: ČTK

Kariéra, která trvá už neuvěřitelných 54 roků. To je skoro nevídané. Kde ale u Jana Bobrovského začít? Třeba v jeho třinácti letech, kdy na popud svých starších bratrů začal hrát basketbalové soutěže? Nebo o tři roky později, kdy už válel v nejvyšší lize? Nebo na skok do konce osmdesátých let a trenérský mistrovský hattrick se Zbrojovkou? Či snad třináct mistrovských titulů s basketbalistkami Žabovřesk ozdobených ligovými vítězstvími ve 256 po sobě jdoucích zápasech? A co takhle zlatá medaile z mistrovství Evropy basketbalistek? To všechno a ještě mnohem víc obnáší kariéra hráče světové extratřídy a později uznávaného trenéra.

Rodák z Rosic měl košíkovou jasně určenou v osudu. Starší bratři Zdeněk a Ivan to dotáhli daleko, ale Jan je převýšil nejen svojí postavou. „Chodil jsem se na ně dívat už dřív. V té době se kluci zaměřovali na konkrétní sport až později. Museli toho umět víc," přibližuje sedmašedesátiletý muž tehdejší dobu.

Psal se začátek šedesátých let a Bobrovský vyměnil na dva roky brněnskou Zbrojovku za Techniku. Po jedné sezoně už s ní válel v nejvyšší soutěži, i když ne moc úspěšně. „Trenér Polcar přemluvil někdejšího reprezentanta doktora Koláře, ten hrával s námi. Jemu bylo snad 39 roků, mně šestnáct," vzpomíná jedna z největších osobností českého basketbalu všech dob.

Obratem se vrátil do největšího brněnského klubu. Ten zářil nejen v Československu, ale také v Evropě. „A v osmnácti už jsem se zúčastnil mistrovství Evropy v polské Vratislavi," vybavuje si.

I to je důkaz o obrovském talentu. Však do reprezentace patřil následujících jedenáct let a získal s ní stříbrnou i bronzovou medaili z mistrovství Evropy. Dostal se i na olympiádu. Včera to bylo přesně čtyřicet let, co palestinské komando přepadlo výpravu Izraele. Teroristický útok si vyžádal sedmnáct mrtvých. „Přitom my se o tom skoro nedozvěděli. Jenom jsme zaregistrovali víc obrněných vozů a policistů," vybavuje si rok 1972.

Raději proto vzpomíná na sportovní zážitky. Třeba jak Čechoslováci brojili na americkou velmoc. „Říkali jsme si, že jim ukážeme. Nakonec jsme byli rádi, že jsme jim dali nějaký koš," ušklíbne se vesele.

Už v roce 1964 zažil první ze dvou finálových porážek v prestižním Poháru mistrů evropských zemí s Realem Madrid. Ale tehdy nešlo jen o sportovní rozměr. „Ano, měli jsme štěstí, že jsme jako jedni z mála mohli párkrát za rok vycestovat do zahraničí. Ale moc peněz jsme neměli. Každý si chránil ten svůj dolar zašitý někde v ponožce, který jsme sehnali na černém trhu," usmívá se.

Jan Bobrovský.Cesty na Západ

Valuty šly okamžitě do oběhu. „Záviděl jsem hráčům ze Západu. Ti před zápasem leželi v posteli a odpočívali. My zatím létali jak blbí po obchoďácích a sháněli nějaké dárky. Všechno možné, co tady nebylo. A tady nebylo nic moc," pokyvuje hlavou.

Do zlomového roku 1968 posbíral se Zbrojovkou tři tituly, přišla i druhá porážka od Realu ve finále PMEZ, tentokrát na neutrální palubovce v Lyonu. Po příjezdu armád Varšavské smlouvy kolem Bobrovského začaly kroužit i kluby z ciziny. „Nepřipadalo v úvahu, že bych se nevrátil domů. Byl jsem zamilovaný a měl před svatbou," prozrazuje jasný důvod, proč odmítl emigraci.

Se Zbrojovkou tak přidal ještě dva tituly, jeden s Duklou Olomouc. Na pět let si na závěr kariéry „odskočil" na Slovensko do Žiliny. „Kdybych věděl, jak tam budu dlouho, tak jsem se tam přihlásil na vysokou školu. Ale vždycky to bylo na rok," hlásí muž, který vedle basketbalu vyučoval také na Dopravním učilišti na ulici Jánské matematiku a základy průmyslové výroby.

Jako hrající asistent ještě v osmatřiceti letech vypomáhal ve Zbrojovce, ale už pokukoval po trenérském řemeslu. V reprezentaci skončil už dávno předtím. V roce 1974 jako devětadvacetiletý „kmet". „V té době bylo normální, že takový věk už pro reprezentaci nebyl. Navíc se nám nepovedlo mistrovství světa v Portoriku," povídá Bobrovský, který za národní tým odehrál 256 zápasů.

V té době už jenom vzpomínal na své začátky v reprezentačním dresu. Jak se v kabině setkal s bratrem nebo trenérem Ivem Mrázkem. Nebo jak mu spoluhráč Zdeněk „Mustafa" Konečný strčil do kapsy kalhot žábu. Těch se totiž Bobrovský štítil. Paradoxně však závěrečnou část své předlouhé kariéry strávil v Žabovřeskách…

Své následovníky vedl coby hlavní kouč reprezentace na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ještě předtím si třikrát za sebou došel pro mistrovský titul s Brnem. Do Zbrojovky se po reprezentační anabázi hodlal vrátit. Jenže… „Nějak to nevyšlo. Tak jsem šel zase učit, když mě oslovili kamarádi, jestli jim nepomůžu s ženským družstvem. To postoupilo do nejvyšší soutěže, ale nemělo kde hrát. Z haly Moravské Slavie dostalo výpověď," hovoří Bobrovský o začátku až nečekaně úspěšného přesunu.

Vznik velkoklubu

Klub se usadil v Žabovřeskách. A rostl, až dobyl celou Evropu. K tomu ale ještě pár let scházelo. Do současnosti vystřídal celou řadu názvů, úspěšný trenér vydržel. Vybudoval hned několik skvělých generací. Jako důkaz postačí čísla. Čtrnáct, to je počet titulů pro mistryně ligy a vítězství v domácím poháru. „A samozřejmě vítězství v Eurolize z roku 2006 byl možná největší zážitek," nezapomíná na nejvýraznější mezinárodní úspěch svých svěřenek. Šampaňské z poháru bylo o to sladší, že si jej vychutnával po turnaji v domácí hale.

Doby největší slávy si Bobrovský rozhodně nehodlá přivlastnit. „Spolupráce s Jurou Hamzou byla velmi kvalitní," potvrzuje partnerství s brněnským podnikatelem.

Právě díky jeho schopnosti sehnat peníze na chod klubu se v Žabovřeskách vystřídal skutečný zástup hráček. Nejprve domácích, pak z východu Evropy a nakonec z celého světa. „Já ani nemůžu žádnou vyzdvihnout. Od roku 1993 jich tu byla kvanta. A kolikrát člověku utkví v paměti ty méně kvalitní," směje se někdejší kouč ženské reprezentace z let 1997 až 2008.

Větší odborník na ženský basketbal nebyl. S reprezentací navázal v Aténách a Pekingu na svoji jedinou olympijskou účast v roce 1972. Přitom konečná pátá příčka z Řecka roku 2004 zůstala hodně nedoceněná. „Je strašně složité připravit tým na dva vrcholy. My měli tři: kvalifikaci, olympijský turnaj a ještě před tím euroligové finále," uzavírá muž, který vychoval současnou zlatou generaci basketbalistek.

Jan Bobrovský.Jan Bobrovský

Narozen: 29. března 1945 v Rosicích

Sport:basketbal

Hráčská kariéra: Technika Brno, Zbrojovka Brno, Dukla Olomouc a Žilina

Trenérská kariéra muži: Zbrojovka Brno, reprezentace Československa

Trenérská kariéra ženy: Imos Brno, reprezentace České rep.

Hráčské úspěchy: start na OH (1972), start na MS (1970 a 1974) start na ME (1967 stříbro, 1969 bronz, 1963, 1965, 1971, 1973), stříbro z Interkontinentálního poháru, stříbro z PMEZ (1964, 1968), šest titulů mistra ligy (Zbrojovka 1964, 1967, 1968, 1976, 1977, Dukla Olomouc 1973)

Trenérské úspěchy muži: stříbro na ME (1985 jako asistent), tři tituly mistra ligy (Zbrojovka 1986, 1987, 1988)

Trenérské úspěchy ženy: Euroliga žen (2006 zlato, 2005 a 2008 stříbro, 2000 a 2003 bronz), čtrnáct titulů mistra ligy (1996 až 2008, 2010), čtrnáct vítězství v Českém poháru (1996 a 2009), 5. místo na OH (2004), zlato z ME (2005), stříbro z ME (2003)

Autor: Michal Čejka

9.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Glyfosát? Povolujeme jej, sdělila Unie. Zemědělce to potěšilo

Andrea Ungerová.

Pomohla mi odhodlanost, věří úspěšná žena

Parníky obsadily přehradu. Provázely je fanfáry, tleskot i troubení

Brno /FOTOGALERIE/ – Po Brněnské přehradě se rozléhá troubení parníků a stovky přihlížejících vykřikují nadšením. Dopravní podnik zahajuje jedenasedmdesátou plavební sezónu a vypouští svých šest lodí zpátky na přehradu. „Loni jsme přeplavili 240 tisíc cestujících, letos je náš cíl ještě o deset tisíc víc, i proto plavební sezónu prodloužíme až do konce října," slibuje přihlížejícím generální ředitel brněnského dopravního podniku Miloš Havránek.

Hnojte popelem

Topíte dřevem? Nebo máte doma krb jen tak pro příjemný pocit? Kam dáváte popel? Pokud ho vyhazujete, připravujete se o jedno z nejlepších hnojiv světa.

Oslavy prvního máje? Místo rvaček proti pochodu zatančí

Brno – Místo rvačkami a křikem se letos brněnští antifašisté rozhodli oslavit první máj divadlem, hudbou a nebo tancem. Každoroční protestní akci, při které většinou došlo i na potyčky, iniciativa Brno blokuje nazvala Kdo si hraje, nehajluje. „Důležitější než zablokovat pochod neonacistů, je každodenní boj proti plíživé fašizaci společnosti. Proto jsme se rozhodli dát možnost kreativnímu vyjádření těch, kteří s extremismem bojují," vysvětlil mluvčí iniciativy Václav Pecl.

Začnou stavět dvoupatrovou halu u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici

Brno - Dvě tělocvičny a v patře nad nimi učebny vzniknou na místě současné tělocvičny u základní školy v žabovřeské Sirotkově ulici. „Práce na hale začnou v nejbližší době a dokončíme je v březnu příštího roku," uvedl v pondělí tamní místostarosta Filip Leder.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies