VYBERTE SI REGION

Beru to jako malé vítězství, řekla Skalníková po olympiádě

Brno /ROZHOVOR/ – Pětadvacetiletá běžkyně na lyžích a brněnská studentka Eva Skalníková skončila v olympijském závodě na třicet kilometrů klasicky na posledním 48. místě.

4.3.2010
SDÍLEJ:

Eva Skalníková na trati.Foto: GetPhoto/Jiří Synek

Necelý týden před startem zimních olympijských her dostala potěšující zprávu. Jedeš do Vancouveru! dozvěděla se běžkyně na lyžích Eva Skalníková. Jenže radost brzy vystřídal smutek. Kvůli nemoci přišla studentka brněnské Masarykovy univerzity o účast ve skiatlonu, s tréninkovým mankem nastoupila do štafety.

S olympiádou se chtěla rozloučit závodem na třicet kilometrů klasickou technikou. A loučila se posledním osmačtyřicátým místem. „Byla by škoda jej vynechat. A dopadl, jak dopadl,“ hlesla zklamaná Skalníková.

Podruhé jste v letadle zažila devítihodinový časový posun mezi Kanadou a Českou republikou. Už to byla rutina?
Cestou do Kanady většina lidi spala, sledovala televizi nebo si četla noviny. Zpátky už byl let bujarejší, oslavovalo se, cesta utekla mnohem rychleji.

Jaké jste si přivezla dojmy z první olympiády?
Mám smíšené pocity. Odjížděla jsem šťastná, že jsem se do Vancouveru na poslední chvíli dostala. Jenže tam mě přepadlo zklamání z nemoci, které přetrvalo až do konce Her. Neměla jsem žádné ambice ani před odletem, do třicítky jsem nastupovala s pocitem, že se může povést, ale skončila jsem poslední. To je smutné.

Co vám bylo?
Už při let do Kanady jsem měla rýmu, která se během tří dnů spravila. Takže jsem zpočátku trénovala, jenže pak se vrátila ještě silnější a začalo mě škrábat v krku. S doktorem jsme nelenili a nasadili třídenní antibiotika, abych zachránila aspoň start ve štafetě.

Asi nebylo moc jednoduché pustit se poprvé do olympijského závodu až ve štafetě.
Šla jsem do závodu s tím, že záleží na holkách, jak štafetu rozjedou. Na mně už bude, jestli pozici udržím, nebo ztratím. Na posledním úseku mě předjely tři soupeřky, ale mohla jsem zajet i hůř. Startovaly jsme s třináctkou, skončily jsme třinácté. Není to žádný úspěch, ani tragédie.

Jste spíše klasička, ale musela jste odjet čtvrtý bruslařský úsek.
Klasiku mám sice raději, ale v prvním úseku je důležité neztratit kontakt se soupeřkami a já nejsem výbušný typ. Do druhé části zase týmy nasazují nejlepší závodnice, takže od nás jela Kamila Rajdlová. A na mě zbyl finiš.

Na závěr olympiády jste nastoupila do klasického závodu na třicet kilometrů. Skončila jste poslední…
Chtěla jsem závodit, když jsem dva dny předtím zvládla štafetu. Měla jsem v plánu ještě skiatlon, ale kvůli nemoci jsem nemohla jet. Třicítku jsem si chtěla vyzkoušet, byla by škoda ji vynechat. A dopadla, jak dopadla… (odmlčí se) Samozřejmě mě netěší poslední místo, hlavně jsem ráda, že jsem vůbec dojela, což se některým závodnicím nepovedlo. Pro mě je to takové malé vítězství.

Stihla jste aspoň na olympiádě navštívit ostatní sportoviště?
Jenom den před odletem jsme vyrazili do Vancouveru, když zrovna Kanaďané vyhráli hokej. Bylo něco neuvěřitelného být přímo v centru jejich oslav.

Jinak jste se už vůbec nikam nepodívali?
S tím, kolik mají lyžaři závodů, jsme nestíhali vůbec nic. Z Whistleru jsme na běžecké tratě dojížděli čtyřicet minut autobusem, odpoledne jsme trávili proklusáním, regenerací nebo návštěvou u lékaře. Jen jednou jsme se po cestě z tréninku dívali na skoky na lyžích, které byly ve stejném areálu. Ale jen při čekání na autobus, jinak jsme závody sledovali v televizi.

Líbily se vám ceremoniály?
Zahájení bylo super, vážně nádhera, kterou už možná nikdy nezažiju. Zakončení mělo podobnou atmosféru, zajímavá zkušenost. Přivedli nás k nástupu a potom jsme šli do hlediště, kde jsme na sedadlech měli krabice a v nich různá světýlka a blikačky. Takže i diváci tam doprovázejí program.

Jak vás přivítali doma?
U rodičů jsem ještě nebyla, z letiště jsem zamířila přímo za přítelem, takže čas zatím trávím v jeho rodinném kruhu. (úsměv) Naši jsou bývalí sportovci, kteří se umí vžít do mé kůže a vědí, jak mi asi bylo po poledním místě na třicítce.

Až se za pár týdnů ohlédnete za svou olympijskou účastí, jaké pocity převládnou?
To se mě ptáte moc, nevím, co přijde. (úsměv) Teď jsem hlavně zklamaná. Kdybych byla zdravá, mohlo být vše jinak, anebo taky nemuselo. Hlavně jsem už obrněná do dalšího života, potvrdila jsem si, že nic nedostanu zadarmo. Každý, kdo není ve svém oboru jednička, musí makat.

Co vás čeká v nejbližší době?
Světové poháry vypouštím, protože Česká republika má vyjetá tři místa a pojedou holky. Za dva týdny mě čeká mistrovství Slovenska a o týden později republikový šampionát. Takže mám ještě chvíli na srovnání s časovým posunem a opět hurá na to!

Autor: Jaroslav Kára

4.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies