Od začátku týdne není Jan Bobrovský reprezentačním trenérem. Usoudil, že je čas k odchodu. „Někdy byl ten tlak až neúměrný a celkové vytížení také,“ vysvětlil důvody třiašedesátiletý kouč.

Na červnovém mistrovství Evropy v Lotyšsku ale nejspíš chybět nebude. „Dost možné je, že se sbalím a pojedu tam. Místo na lavičce ale budu v hledišti, a to pro mě bude ještě horší,“ přemítá Bobrovský.

Skončil jste v reprezentaci. Už trošku opadl mediální humbuk okolo vašeho odchodu…
Nemyslím. Akce vyvolává reakci. Teďka mě zase Schimon (Petr Schimon, redaktor deníku Sport – pozn. red.) natřel. S tím už jsem smířenej.

Jak moc je vůbec složité zvládat mediální tlak, který byl na vás vyvíjen?
Teď už je mi to jedno. Ať si do mě šijou, jak chtějí.

Jak se cítíte po oficiálním ohlášení vašeho konce u reprezentace?
Byl jsem s tím srozuměnej už delší dobu. Nechtěl jsem kvůli slibu Jurovi Hamzovi (Jiří Hamza, reprezentační manažer – pozn. red.), kterému se podařilo k nám dostat mistrovství světa. Kdyby se nenašel žádnej kandidát, bylo by špatný, kdybych se toho místa vzdal. Odešel jsem a popravdě mě těší, že tomu tak je. Někdy byl ten tlak neúměrnej a celkové zatížení taky. Mladí to snáší asi trošku jinak.

Byl vám vyčítán hlavně stereotyp. Je těžké se mu bránit?
Tak samozřejmě to do něho může zapadnout. Třeba v Žabinách se mužstvo neustále obměňuje, takže tady by něco podobného hrozit nemělo. V nároďáku je to ale možné.

Jak se vlastně vyvíjel ten odchod od reprezentace? Přemýšlel jste o něm už někdy dřív?
Když mám být upřímný, tak jsem chtěl odejít už po olympiádě v Aténách. Už tam na mě byl vyvíjen tlak, protože někteří odborníci nepovažovali páté místo za úspěch. Myslím si ale, že když to někdy někdo zopakuje, tak to úspěch jednoznačně bude. Konkurence je totiž obrovská.

Autoři: Jiří Ševčík a Tomáš Svoboda

Celý rozhovor si přečtěte v zítřejším vydání Brněnského deníku Rovnost.