VYBERTE SI REGION

Bojoval jsem do noci. Pak jsem padl do písku, říká o konci na Dakaru Gottvald

Motocyklista Zdeněk Gottvald z Ježkovic na Vyškovsku skončil na Rallye Dakar ve čtvrté etapě. Pro Deník Rovnost okomentoval svůj marný boj na trati.

9.1.2015
SDÍLEJ:

Motocyklový závodník Zdeněk Gottvald.Foto: Archiv

„Tak pro mě můj první Dakar skončil. Víc než třicet kilometrů před cílem čtvrté etapy mezi chilskými městy Copiapó a Antofagasta mi definitivně vypověděla službu moje motorka, se kterou jsem měl problémy už při cestě na představovací pódium. Konečnou stopku mi vystavila porouchaná spojka.

Po nějakém čase od startu jsem zjistil, že mi spojka prokluzuje. V tu ránu jsem musel jet velmi opatrně, protože mi mohla shořet. Po kamenitých a šotolinových úsecích postupně vedla trať i po písečných dunách. V písku s poruchou nešlo vůbec jet, ale snažil jsem se duny nějak objíždět.

Dorazil jsem na druhý kontrolní bod, kde byl konečně signál. Zavolal jsem tedy týmovému kolegovi Pedrovi, že mám problém. Do cíle se totiž dál jelo už jen po písku. Dvě hodiny jsem čekal na mechanika, který mi spojku opravil. Jenže po deseti kilometrech začala opět zlobit.

Bylo už pozdě a pomalu se začalo stmívat. Viditelnost, která je v písku hodně důležitá, se zhoršovala a duny se zvětšovaly. Bojoval jsem a snažil se motorku dostat nějak do cíle. Věděl jsem, že když tam dojedu, druhý den vystartuju. Pohyboval jsem se rychlostí zhruba sto metrů za hodinu. Vždy jsem musel okouknout nejdřív cestu, pak jsem chvílemi pomalu jel a chvílemi tlačil. Do toho jsem padal a zvedal stroj. To jsem vydržel do tří hodin do rána. Dál jsem nemohl.

Ve tmě to bylo velmi nepříjemné. Hrozilo, že spadnu z nějakého písečného srázu, odkud bych se už nevyhrabal. Nakonec jsem se únavou svalil do písku vedle motorky a použil bezpečnostní výbavu. Zabalil jsem se do izotermické fólie a spal.

Chtěl jsem za světla pokračovat do cíle. Jenže pořadatelé mě vzbudili dřív, od sedmi kolem mě pobíhal maník s vysílačkou a přiletěl vrtulník. Našli mě podle GPS a řekli, že pokud chci pokračovat, musím ihned do cíle. Jenže s porouchanou motorkou to nešlo. Chvíli jsem se nimi dohadoval, ale byli nekompromisní. Musel jsem nechat stroj v poušti a nastoupit k nim do vrtulníku.

Ještě v noci kolem půlnoci kolem mě projížděli zpozdilé posádky, tak jsem měl ráno výčitky, že jsem skončil. Jenže jsem pak z vrtulníku viděl, jak dlouhá cesta mi ještě zbývala do cíle. Mým tempem bych na trati bojoval ještě tak pět dní.

Ze vzduchu jsem pozoroval, kolik aut tam zůstalo. Paradoxní byl třeba případ kamioňáků, kteří mě v noci míjeli. V půl osmé ráno stáli asi kilometr a půl ode mě. Nejvtipnější na tom je, že měli funkční auta. Další kamion jsem nedaleko viděl převrácený na bok a druhý mu pomáhal. Problémy měla spousta dalších.

Je pravda, že posádky u mě zastavovaly a snažily se mi pomoct. Japonci mi dali pití. U ostatních ani nevím, jaké byly národnosti, v té tmě to šlo těžko rozeznat. S jednou posádkou jsem se domluvil, ať dají v bivaku vědět, že jsem v pořádku. Ráno jsem nad nimi letěl vrtulníkem a viděl, že také stojí.

Strach, že mě nenajdou, jsem neměl. Ale obavy jsem cítil. Věřím, že kdybych měl motorku v pořádku, etapu bez větších problémů zvládnu. Možná by se nějaké obtíže vyskytly, ale s funkční motorkou je vyřeším."

Zdeněk Gottvald

Autor: Jan Pařík

9.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies