VYBERTE SI REGION

Boulařka Vaculíková ze Soči chtěla medaili. "Ale vše se změnilo," říká

Calgary, Brno /ROZHOVOR/ – Brněnská akrobatická lyžařka Tereza Vaculíková prožila čtyřměsíční zdravotní lapálie s kolenem. V sobotu vstoupí do olympijské sezony v kanadském Calgary.

4.1.2014
SDÍLEJ:

Tereza Vaculíková.Foto: DENÍK/Attila Racek

Před čtyřmi lety byla na olympijských hrách ve Vancouveru nejmladší členka české výpravy. Tehdy sedmnáctiletá brněnská akrobatická lyžařka Tereza Vaculíková neunesla atmosféru, spadla po prvním skoku jízdy v boulích a skončila beznadějně poslední. K nadcházející olympiádě v Soči pak vzhlížela s medailovou nadějí, jenže proti jsou zranění.

Třikrát operované levé koleno jí sebralo také poslední čtyři měsíce přípravy a úvodní podnik Světového poháru ve finské Ruce. Do olympijské sezony tak vstoupí až v sobotu v kanadském Calgary. „Kromě posledních tří dnů jsem celou trať naposledy trénovala v srpnu, po čtyřech měsících se do toho musím dostat," sdělila Deníku Rovnost jedenadvacetiletá Vaculíková.

Jaké zranění vás připravilo o kompletní podzim?

Na začátku září jsem si při paintballu natáhla koleno. Nespadla jsem, nezakopla, ani jsem špatně nedošlápla, asi jsem udělala špatný pohyb při dřepu, prudce jsem se zvedla a trochu si koleno natáhla.

To se vám paintball nevyplatil…

Vždy jsem si ho moc chtěla zahrát a nikdy to nevyšlo ani s bráchou, ani ve škole. Pět let jsem se na paintball těšila, a hned poprvé jsem si natáhla šlachu. Po pětitýdenní pauze jsem pozvolna trénovala a koleno jsem si na trampolíně natáhla takovým způsobem, že bylo po tréninku.

Příliš jste koleno na trampolíně namáhala?

Právě že se mi to nestalo při skákání. Po tréninku jsem se jen natáhla pro řetízek, plnou vahou jsem stála na pravé noze a volná levá se mi nějak skřípla. Celý prosinec jsem měla znovu klid a tři dny před startem Světového poháru ve Finsku jsem si šlachu zase natáhla při odrazu do salta na trampolíně.

Cože?

Problémy se nabalovaly, tlačil mě čas, možná jsem byla trochu netrpělivá a zranění si zase obnovila. Vynechala jsem raději první svěťák, abych koleno pořádně doléčila. Aspoň jsem si dodělala školu a můžu se soustředit jen na lyžování.

Ještě vás koleno bolí?

Občas trochu zabolí, ale to se dalo očekávat. Jsem ráda, že můžu lyžovat, snad se do toho brzy dostanu. Na sněhu mi nepřipadá, že jsem jezdit zapomněla. Ztratila jsem však kondičku a cit pro sníh, takže nejsem tak agresivní a dynamická. Jezdím na jistotu.

Co od prvního startu v Calgary čekáte?

Beru to spíš jako test. V Calgary je jeden z nejtěžších kopců, sjezdovka je tak prudká jako dopad skokanského můstku. Závody jsou tady docela loterie a všichni s kopcem docela bojují. Bývá sranda je sledovat.

I přes vynechaný podzim vás nominace na olympijské hry do Soči nejspíš nemine. Je to tak?

Doufám, že problém nebude. Snad se nezraním. (pousměje se) Podle kritérií olympijského výboru pojede na olympiádu třicet nejlepších závodnic Světového poháru v redukovaném pořadí, což znamená pouze tři lyžařky z jedné země. Mně patří sedmadvacáté místo v neredukovaném pořadí.

Na předchozích hrách ve Vancouveru jste skončila poslední. Jaké ambice máte před hrami v Soči?

Po Vancouveru jsem byla namotivovaná a plná energie, strašně moc jsem chtěla získat medaili. Těšila jsem se do Soči a chtěla jsem trénovat, co nejvíc to šlo. Jenže jak jsem byla pořád zraněná, do toho jsem měnila trenéra. Všechno se změnilo. Nevím, co od sebe čekat, když jsem tak dlouho nelyžovala. Samozřejmě se těším, olympiáda je největší sportovní svátek. Doufám, že to bude o něco lepší než ve Vancouveru.

Pomůže vám předchozí zkušenost s olympiádou?

Psychicky jsem na tom mnohem lépe než ve Vancouveru, kdy mi bylo sedmnáct a do té doby jsem nezažila takové davy lidi. Snažila jsem se, aby mě to nepohltilo, jenže v takovém věku to nejde, každého první olympiáda dostane. Zkušenost mě posílila do dalších závodů. To mi v Soči pomůže, ale nemyslím na nějaká přední umístění. Čtyři měsíce mimo trénink je dlouhá doba a netroufám si odhadnout, co se může stát. Pokusím se vytěžit maximum z minima.

Před rokem jste začala spolupráci s novým koučem Timothym Meagherem. Co vám zatím dala?

Spolupráce funguje, trenér mi má co předat do jízdy i skoků. Problém je, že jsem moc trénovat nemohla, takže práce není tolik vidět. Pořád se vracím na začátek. Trochu jsem se posunula v technice, ve skocích bych ani neřekla, ale dělala jsem gymnastiku, takže mám dobrý základ.

Co musíte zlepšit?

Pořád je toho hodně. Chci zapracovat na agresivitě, jenže potřebuju víc jezdit, abych si zvykla na boule. Na konci prosince se mi překvapivě líbila má technika, která mi přijde lepší než loni, i když jsem čtyři měsíce nezávodila. Doufám, že se bude líbit i rozhodčím v Calgary.

Váš bratr Lukáš s vrcholovým akrobatickým lyžováním skončil. Co to pro vás znamená?

Je to na nic, chybí mi. Když jsme jezdili dohromady, měla jsem psychickou podporu. Radil mi se školou, lyžováním, normálním životem, mohla jsem se na něj spolehnout. Dostal mě myšlenkami někam jinam. Bratr je pohodář, vše bere s nadhledem a vždy mě přetáhl na svoji stranu.

Autor: Jaroslav Kára

4.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nemocní z léčebny se přestěhují do Úrazové nemocnice. V březnu

Brno – Pětadvacet lidí z Léčebny dlouhodobě nemocných na Červeném kopci přesídlí vedení města do Úrazové nemocnice v Brně. Současné budovy totiž podle náměstka primátora Petra Hladíka nevyhovují dnešním potřebám. „Pacienti si zaslouží prostředí, které odpovídá jednadvacátému století," vysvětlil.

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies