VYBERTE SI REGION

Boxerka Dilhofová: Konec? Bylo přede mnou strašné rozhodnutí

Brno /ROZHOVOR/ - Nejlepší česká boxerka poslední dekády Danuše Dilhofová nečekaně ukončila sportovní kariéru. Brňanku zabrzdily při cestě na olympiádu v Londýně poničené obratle.

19.7.2011
SDÍLEJ:

Boxerka Danuše Dilhofová.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Snila o účasti pod pěti kruhy, kam se boxerky příští rok poprvé v historii olympijských her podívají. Místo tvrdých soubojů v ringu, prolitého potu, krve, dřiny a možná i medaile nebo zvuku české hymny si Brňanka Danuše Dilhofová musí zvykat na něco úplně odlišného.

Oslavy vítězství a poplácávání po ramenou vymění suverénně nejlepší česká boxerka poslední dekády za „obyčejný“ život. Sportovní kariéra se třiatřicetileté Dilhofové zřítila před splněním snu a na vrcholu sil.

Proč jste se rozhodla skončit?
Ze zdravotních důvodů. Doktoři mi zjistili degenerativní změny dvou obratlů a také vyhřezlou ploténku. Je to výsledek celého života, který byl v mém případě extrémně sportovně náročný.

Jak jste se dověděla, že budete muset skončit se svým milovaným boxem?
Kvůli bolestem zad jsem byla na prohlídce, kde mi doktoři kromě špatné ploténky také zjistili, že mám nevratně poničené dva obratle. Řekli mi, že ani operace to nevyřeší a musím okamžitě přestat sportovat. Byla by jen otázka času, kdy by se jejich stav zhoršoval. V padesáti letech nechci chodit o berlích.

S výsledkem jste se ale nechtěla smířit a ještě jste si jej ověřovala.
Ano, u praktické lékařky. Potvrdila, že musím na operaci a také přestat vrcholově sportovat.

Existovala nějaká šance pokračovat?
V dnešní době doktoři nic nezakazují, nemohou si to dovolit jako za komunistů, proto jen doporučují. Je mi 33 let a jejich radami se ale už musím řídit. Mám navíc takové potíže, že by v praxi možná ani nešlo boxovat.

Na tyto vady se dříve přijít nemohlo?
Vždy jsem v kariéře potřebovala pouze vyjádření praktického lékaře. Čtyři milimetry vyhřezlá ploténka téměř nic není, normálně jsem s tím boxovala. Nepřišlo se na žádné další problémy, dokud mě nezačala bolet záda. Nyní ráno sotva vstávám a je to hrozný.

Děkujete s nadsázkou vyhřezlé ploténce, že se přišlo na vážný stav vašich obratlů?
To vůbec. Jsem teď tak naštvaná, že za žádnou takovou zprávu neděkuji.

Raději byste se tedy tuto informaci nedověděla?
Asi bych v životě dopadla hůř, ale neměla bych před sebou takové hrozné rozhodnutí… Stále se totiž cítím mladá, v dobré kondici. První špatnou zprávu jsem se dověděla na konci května a s trenérkou Šárkou Stokláskovou jsme se rozhodly, že tedy skončím. Dlouho mi trvalo, než jsem šla za další lékařkou a mezitím jsem trénovala. Jen při potížích jsem vynechala trénink. Snažila jsem se děsivou zprávu ignorovat a přesouvala jsem její ověření někam do budoucna. Nechtěla jsem si totiž připustit konec kariéry. Nyní ale i zavázání tkaniček je pro mě obrovským problémem. Nutně potřebuji operaci, abych mohla zase normálně žít. Teď funguji jen pod obstřiky.

Obtíže se zády jste měla už delší dobu?
Snad pět let. Díky rehabilitacím a masážím se bolest uklidnila, ale poslední rok se vše zase zhoršilo. Celou dobu uvažuji, že s tím něco budu dělat. No a když se konečně rozhodnu, zjistí se horší diagnóza, než jsem čekala.

Hrozí, že při pokračování by se vám zbortila páteř?
Viděla jsem snímky a i jako laik jsem poznala nevratné chyby. Znám jednoho člověka, který podobnou situaci nechal zajít tak daleko, že téměř nechodil, a dnes se může pohybovat jen o berlích a má velké problémy.

Znamená to, že jste zdraví postavila před kariéru?
Kdyby jsem měla podobné problémy s kolenem, kloubem nebo něčím, co se dá nahradit, každopádně budu pokračovat. V případě páteře si ale nechci zahrávat. Mám třeba prasklý bubínek, na ucho téměř neslyším, dvakrát jsem byla na operaci ramene a lokte a s tím jsem boxovala deset let. Taky jsem něco obětovala pro sport, ale mám určité hranice, za které už nejdu.

Dáváte ještě vůbec nějakou šanci návratu do ringu?
Minimální. Variantou by pro mě byl profi box (mezi amatéry může startovat jen do 34 let – pozn. red.), ale ten neuznávám. Vadí mi politikaření a jednou jsem už řekla, že tam nikdy nepůjdu. Ani kvůli penězům.

Neuvažovala jste o změně sportu, ve kterém by nebyla záda tak namáhaná?
Box miluji a nejde jej ničím nahradit. Je to celoživotní láska. Docela mě ale zaujala páka, kde jsem v jedenadvaceti letech na mistrovství České republiky měla medaili. Tehdy jsem neznala ani techniku a už jsem byla třetí. Pokud bych se na přetláčení rukou dala, nešlo by o sport, ale o koníček. Vím, že bych byla hned nejlepší, protože z boxu jsem výborně silově připravená. Je to možná troufalé a sebevědomé tvrzení, ale vím to. Navíc pocit triumfu je pro mě velice důležitý.

Proč?
Stále jsem vyhrávala, ostatní mě uznávali a teď najednou budu řadový občan. To také není nic špatného, ale nikdo už mě nebude plácat po ramenou, na což jsem zvyklá. Tak alespoň takto budu mít pětkrát za sebou medaili z mého koníčku. (úsměv)

Jak současnou situaci vzala vaše dlouholetá trenérka z SK Lady Box Brno Stoklásková?
Nemůže se s tím doteď smířit. Vyžádala si ode mě výsledky magnetické resonance a chce je ještě ukazovat některým svým známým odborníkům. Aniž by to přiznala, čeká asi nějaký zázrak, že po operaci budu pokračovat s kariérou. I když mě rozhodnutí hodně bolí, kvůli velkým rizikům přes něj nepůjdu. Záda budu potřebovat dalších padesát let a takové tréninkové dávky by nevydržela. Vím, že by se obratle sesypaly a páteří vede mícha… Starala se o mě jedenáct let a vím, jak je hodně těžké dostat někoho na takovou úroveň jako jsem byla já. Snaží se proto za každou cenu něco vymyslet. Když se jí na to zeptám, popře to, ale znám ji a vím, co se jí honí v hlavě.

Jak si představujete svou budoucnost bez boxu, čím se budete živit?
Sponzoři mě budou podporovat až do úplného vyléčení, tedy asi do ledna nebo února. Pak se začnu starat o obživu. Do té doby nehledám žádné zaměstnání. Škola bude jedinou činností, které se chci věnovat. A také pomáhání v klubu, ale samozřejmě ne tak pravidelně jako normální kouč, protože na to psychicky nemám.

Nevidíte se tady jako trenérka?
Ráda bych vedla jen malé kluky, protože s ženami je to velice složité. Box je mužský sport, takže holky si úspěch musejí vydřít, a na to já nemám nervy. Než se něco naučí, chlapci už jdou pomalu do zápasu.

Školu studujete kvůli budoucímu povolání?
Ano. Zatím jsem vychodila pouze odborné učiliště, obor prodavačka. Proto dělám střední školu úplně od začátku. Nakonec bych chtěla být vychovatelkou v dětském domově.

Jak se vám daří ve školních lavicích v pokročilém věku?
Mám za sebou zatím jenom rok, známky jakž takž ujdou. Celé pololetí jsem cestovala po turnajích, takže jsem musela docházku dohánět. Je pro mě docela oříšek se po tolika letech vracet do školy. Teď na studium budu mít více času, takže třeba přijdou i samé jedničky. (úsměv) Dřív byl trend, že si boxeři udělali jen základní školu a věnovali se pouze sportu. Nyní chodí třeba na střední a vysokou školu, takže mají titul a mohou se perfektně uplatnit. Čeká je daleko lehčí přechod do běžného života než mě. I co se týče životosprávy.

V čem?
Musím dodržovat diety. Mívala jsem deset tréninků týdně a teď jsem čtrnáct dní neměla žádný kvůli bolestem, takže postupně nabíráte kila. Mám takový pocit, že nemůžu skoro jíst, abych si udržela postavu. Co vím, tak když boxeři skončí s kariérou, za rok třeba přiberou deset až patnáct kilo, což si u sebe nedokážu představit.

Máte také mnohem více času. Jak ho vyplňujete?
Hrozně těžce. Těším se na září, kdy budu mít co dělat zase s učením. Přes prázdniny pojedu alespoň na soustředění jako pomocná trenérka. Času je opravdu hodně, hlavně na deprese…

Propadáte jim?
Určitě. Třeba dva dny jsem v pořádku a pak to přijde… Stále špekuluju nad tím, jak se vrátit k boxu, ale pak si uvědomím, že to nejde, a zase se s tím smiřuji. Psychika trpí snad nejvíc. Připadám si, že jsem jako hozená do starého železa.

Překvapila jste svým odchodem boxerskou veřejnost?
S lidmi se snažím moc nebavit, protože mi vadí, jak se mě stále ptají, proč jsem skončila. Díky článku v novinách proto chci vše vysvětlit a oznámit do širokého okolí, abych už nic nemusela vysvětlovat.

Když se ohlédnete za svou kariérou, je to pěkný pohled? Jste devítinásobná česká mistryně, na mistrovství světa jste vybojovala páté místo…
Podařilo se mi splnit, co se dalo. Začala jsem ale pozdě, až po pubertě, takže jsem dosáhla asi svého stropu. Na více než deset let dřiny mám pěkné vzpomínky.

Nemrzí vás, že jste přišla o šanci na olympiádu, kde se utkají poprvé ženy?
Po pátém místu na světovém šampionátu jsem účasti v Londýně začala věřit. Byla velká šance se na ni dostat, ale co se dá dělat. Nejhorší je, že se loučím triumfem na prestižním turnaji ve Vídni a třetím místem z Francie. Zase se mi začínalo dařit…

Svými úspěchy a přístupem jste zlomila předsudek, že ženy do ringu nepatří. Mají teď díky vám snazší úlohu?
Ze začátku jsem si musela všechno platit sama, poté jsem dostávala plat od ministerstva vnitra a nyní je na svaz vyšlapaná cesta pro mé nástupkyně, které chtějí reprezentovat a budou na to mít. Mně zase situaci ulehčily Renata Vesecká a trenérka Stoklásková, které byly úplně první dvě české boxerky.

Vidíte v některé ze soupeřek vaši nástupkyni?
Patří mezi ně Jana Juranová z Brna, v Praze jsou další dvě. Jestli věřím, zda se mohou dostat na moji úroveň nebo ne, si nechám pro sebe.

19.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nelze jít na hřiště podělaný, upozorňuje gólman Melichárek

Brno – Zatímco za celou loňskou sezonu vytahoval brněnský gólman Dušan Melichárek míč z branky pouze pětadvacetkrát, za podzimní část nového ročníku nejvyšší fotbalové soutěže se ohnul pro tři balony navíc. V 16 utkáních obdržel 28 branek. „Prohráli jsme tady pouze se Slavií, ale snad ani není možné, kolik bodů máme," nechápal třiatřicetiletý brankář.

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies