VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Brněnská naděje Choupenitch: Šermíř není jen včelař s kuklou

Praha, Brno /ROZHOVOR/ – Ví, co chce, a jde si zatím. Navzdory tomu, že je mu teprve devatenáct let. Brněnský fleretista Alexander Choupenitch už letos dokázal vybojovat titul juniorského mistra Evropy a vicemistra světa.

10.5.2014
SDÍLEJ:

Brněnský šermíř Alexander Choupenitch. Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

„Na mistrovství světa jsem nebyl úplně spokojený s finálovým zápasem. Šlo o tom, jak byl vedený ze strany rozhodčích a následně mnou. Ukvapil jsem se, nechal se rozhodit a prohrál jsem. Zpětně jsem ale i za druhé místo rád," říká mladý šermíř a česká naděje pro olympijské hry v Riu.

Juniorské úspěchy už jste posbíral. Teď vás čeká přechod mezi dospělé. Co od něj očekáváte?

Už ho moc nevnímám, protože mezi muži už asi tři roky šermuju. Přišly i výsledky, sáhl jsem si na ně a vím, že jsou pro mě dosažitelné. Dvě dospělé medaile totiž už mám.

Jaké?

Byl jsem druhý na Světovém poháru v La Coruni 
a třetí na Grand Prix v Benátkách. Samozřejmě pomýšlím i na medaile z mistrovství Evropy a světa, protože ty se asi počítají nejvíc. Nesnažím se ale na ně myslet dopředu, prostě jdu krok po kroku. Snažím se o to i přímo v konkrétním turnaji.

Nejvíc se přece počítá olympijská medaile. Máte ji někde 
v mysli zasunutou?

Je to tak. Každý, kdo dělá olympijský sport, k ní míří 
a chtěl by se stát olympijským vítězem. Vím, že lidi ode mě medaile očekávají. Já je taky chci a udělám pro to maximum.

Jak jste se dostal k šermu, kdo vás k němu přivedl?

Dělám ho zhruba od devíti let. Zkoušel jsem hodně sportů – basketbal, tenis nebo hokej. Potom jsme se ale s maminkou koukali na nástěnku v našem brněnském oddíle 
a mamce se zalíbil šerm. Nebylo tam mnoho lidí a trenér se mohl věnovat každému intenzivněji. Šerm jsem si oblíbil a zůstal u něj.

Nenapadlo vás, že jiný sport by vás mohl lépe finančně zajistit?

Vybral jsem si cestu, kterou chci jít. Dělám něco, co mě baví, co chci. A kdo ví, třeba v budoucnu protlačím šerm někam, kde je v současné době v České republice badminton. Je jasné, že o takové masy lidí, jako dělají tenis nebo hokej, asi nepůjde. Lidi ale budou vědět, že šerm není jen včelař s kuklou. Doufám, že se mi to podaří.

Ve které zemi je nejpopulárnější?

Byl jsem v Tokiu na Grand Prix a na jejich stříbrného medailistu z olympijských her se přišlo podívat neuvěřitelné množství lidí. Japonci ho milují, je ve své zemi celebrita. I ve Francii a Itálii chodí na šerm mnoho lidí a turnaje mají úžasnou atmosféru.

Dá se šermem uživit?

V zahraničí určitě a u nás taky. Člověk ale musí dosahovat minimálně takových výsledků, jaké mám já. Živí mě vysokoškolské sportovní centrum, což je můj zaměstnavatel, a Český šermířský svaz.

Jaké jsou v České republice podmínky pro šerm?

V juniorských a seniorských kategoriích určitě dobré, v těch mladších musejí pomáhat rodiče. Pokud se ale člověk chytí, tak ho dál podporuje svaz nebo sportovní centrum. Na samém začátku není finanční náročnost tak strašná, ve většině klubů vám vybavení půjčí. V případě, že se tomu chcete věnovat intenzivněji, náročnost roste. Třeba za soustředění…

Jsou soustředění tak důležitá?

Šerm je komplexní sport, člověk musí být velmi dobře fyzicky připravený. Důležitý je i sparingpartner, střídání soupeřů, abyste si nezvykl jen na jediného. Jinak totiž šermují Italové, Francouzi nebo třeba Asiaté.

Představa o mušketýrech je asi zcestná, že?

Je to úplně jiné, i když lajkovi by to asi přišlo vcelku stejné. Já bych na bojišti moc dlouho nevydržel. Jdu do toho s tím, že se mi nic nestane. (smích)

Existuje i typicky česká šermířská škola?

Nemyslím si, já však žiju 
a trénuju v Itálii a snažím se pochopit styl, kterým šermují oni. Proto těžko vnímám, jaký je vlastně ten český.

Jaké je žít a trénovat v jiné zemi, daleko od rodiny?

Na jednu stranu fajn, protože je tam sluníčko a moře 
a ze sportovního hlediska tam mám naprosté maximum. Na druhou stranu nemám rodinu a kamarády. 
S kluky, kteří jsou tam se mnou, se většinou bavíme 
o šermu nebo o jiném sportu. Jdu ale za určitým cílem, něco si musím odepřít a jinde se mi to vrátí.

Nově jste se dostal do skupiny slavných sportovců pod hlavičkou agentury České sportovní, kterou vede Miroslav Černošek. Jak se cítíte po boku Kvitové, Berdycha, Jágra a spol.?

Je to pro mě čest a zároveň velká zodpovědnost. Sám na sobě cítím, že už se ode mě nebudou chtít jen výsledky, ale komplexní profesionální přístup. Je to pro mě i motivace, pomůže mi to v práci na sobě samém.

Autor: Markéta Kosová

10.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nedělní srážka dvou aut na bantické křižovatce si vyžádala dva mrtvé a pět těžce zraněných včetně tří dětí.
AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO
8

Nedání přednosti na bantické křižovatce: tragická nehoda uzavřela silnici smrti

Ilustrační foto

Zábava v plastové kouli? Lide v ní hrají fotbal nebo se promenádují po vodě

Náměstek pro dopravu Hollan: Selžu, jen pokud rezidentní zóny nebudou

Brno - Peníze na rezidentní parkování v Brně náměstek pro dopravu Matěj Hollan od ministerstva dopravy nedokázal získat. S kolegy se mu totiž nepodařilo prokázat jeho pozitivní vliv na dopravu. „Přínos je ale jasný. Vznikne mnohem více možností k parkování pro obyvatele Brna,“ brání se Hollan.

Kometa a Orli se bijí i v přípravě: Nenecháme si všechno líbit, říkají

Brno, Znojmo – Přátelské utkání v hokeji? Spíš používejme termín přípravné. O nevraživost a bitky totiž není nouze ani v letošním létě. I hokejisté jihomoravských celků Komety Brno a Orlů Znojmo už při prověrkách na novou sezonu shodili rukavice. „Párkrát jsem se porval i v přátelácích. Nerozlišuju, jestli je to příprava, nebo ostrý zápas, každý jde do utkání naplno,“ řekl znojemský bek Jan Lattner.

OBRAZEM: Ochutnávali 250 druhů vína. Ale jen ze zemí, kde bojoval Napoleon

Brno /VIDEO/ – Nádvoří Ditrichsteinského paláce na Zelném trhu v Brně v sobotu zaplnili milovníci vína. Ochutnávali dvě stě padesát druhů z několika zemí. Pravou moravskou atmosféru utvořila i cimbálová muzika a tanečníči Věčně mladý Danaj ze Strážnice.

Na táboře se každoročně vracím do dětství, říká vedoucí skautského oddílu

Vyškov - Jednu košili nosí, i když ne dennodenně, už patnáct let. Přesně tak dlouho je Helena Dvořáková z Vyškova skautkou. Ke kroji, který si tehdy pořídila, se váže spousta jejích vzpomínek. „Abych se stala členkou Junáku, maminka na mě ušila boudu. Teď si život bez skautingu neumím představit,“ říká pětadvacetiletá vedoucí vyškovského dívčího oddílu Kasiopea, která se stará o sedmnáct jeho členek. Podesáté s nimi letos jako hlavní vedoucí vyrazila na tábor do Otaslavic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení