VYBERTE SI REGION

Brněnský freediver Petr Vala: V hloubce jsem potkal velké tuňáky i žraloka

Brno /ROZHOVOR/ -  Pod vodou vydrží přibližně sedmkrát déle než normální člověk. Vlastními silami se na jeden nádech potápí do devadesáti metrů. Řeč není o delfínovi, ale o brněnském freediverovi Petru Valovi. „V příštím životě chci být zase člověk, ne ryba. Ty to mají totiž díky lidem těžké," směje se šestačtyřicetiletý český reprezentant, který na nedávném mistrovství světa v Itálii vybojoval s českým mužským týmem stříbrné medaile. V ženském týmu, který skončil bronzový, bojovala další brněnská zástupkyně Vendula Strachotová.

10.10.2014
SDÍLEJ:

Petr Vala.Foto: Archiv

Kam ve své kariéře řadíte druhé místo z italského Cagliari?

Jde o historickou událost, protože naše ženy získaly poprvé na týmovém mistrovství medaili. Byly třetí a společně s naším stříbrem to představuje fantastický úspěch.

Měli jste zlato mezi muži na dosah?

Ruský tým, který zvítězil, je opravdu dobrý. Kdybychom se jej snažili stáhnout, tak musíme riskovat. Chtěli jsme jít poslední disciplínu na jistotu. Nechtěli jsme se dopustit nějaké fatální chyby.

V čem se vůbec na mistrovství závodí?

Soutěží se ve třech disciplínách. Vždy se každá absolvuje na jeden nádech. První je statická apnoe, kdy je cílem vydržet pod vodou bez pohybu co nejdéle. Druhá je konstantní váha, ve které je cíl doplavat co nejhlouběji jen za použití ploutví. Poslední pak představuje dynamická apnoe, kdy se s ploutvemi snažíme uplavat co nejdelší vzdálenost.

Jak si stojí Česká republika ve freedivingu v jednotlivcích?

Patříme také mezi světovou špičku, i když ve statické apnoi mužů to neplatí. Tam jsou dva závodníci úplně odskočení. My vydržíme pod vodou kolem sedmi minut. Kolegyně z brněnského oddílu Ocean Devils Vendula Strachotová na šampionátu posunula národní rekord na 7:06 minuty. Současný mužský světový rekord je však 11:36 minuty. Ale jde o specialisty, kteří se soustředí jen na jednu disciplínu.

Jakou má freediving v Brně tradici?

Obrovskou. Brněnský oddíl Ocean Devils je nejstarší v republice. V Brně píšeme českou historii freedivingu. Byl jsem jeden ze zakládajících členů.

Jak dlouho se vlastně volnému potápění věnujete?

K freedivingu jsem se dostal přes klasické potápění. Jako takové ho provozuju už dvanáct let.

Co vás k neobvyklému sportu přilákalo?

Touha poznávat podmořský svět a láska k vodě. Úžasný stav beztíže, jiné světlo, jiné zvuky a klid. Zpočátku jsem chtěl objevovat podmořský svět a neuvědomoval si, že největší přínos tkví v poznání sebe sama.

Jaká je nejdůležitější vlastnost, kterou by měl freediver mít?

Člověk musí nasměrovat, ovlivnit a řídit svoji psychiku. To je rozhodující. Někdo může být výborně připravený, ale ve volném potápění se vyhrává hlavou. Bez dýchání zažívá každý úplně jiné pocity.

Bojíte se někdy ve velkých hloubkách?

Nenazval bych to strachem. Je to velmi specifické. Při závodním výkonu je tělo v takovém rozpoložení, že vnímá úplně jinak. Místo pro čistý strach není. Občas prožívám akorát nejistotu.

Potápíte se v bazénu, v moři i v jezerech. Kde to máte nejraději?

Je jasné, že v moři. Miluju čisté moře plné života, které moc nehoupe na hladině. Jezera představují kapitolu samu pro sebe. Je to úplně něco jiného. Podmínky jsou výrazně tvrdší. Jezera jsou hodně studená a bývá v nich špatná viditelnost. Když zvládnete ponory v takové vodě, na moři to pak bývá snazší. V České republice ho nemáme, možná proto jsou Češi ve světové špičce.

Volné potápění tvoří několik disciplín. Jakou máte nejraději?

Konstantní váha a dynamická apnoe, obojí s ploutví.

Překvapila vás někdy v hloubce velká ryba?

(Smích) Samozřejmě, ale nelekám se. Dokonce je v tréninku vyhledávám. Potkal jsem už velké tuňáky i žraloky. Ale při závodě okolní svět vůbec nevnímám.

Čím byste chtěl v příštím životě být?

Rybou bych se narodit nechtěl. Zvířata to mají na Zemi díky lidem těžké. Chci být znovu člověkem, který najde sílu přesvědčit ostatní lidi, že ekologie je smysluplnější, než ekonomika.

Autor: Jan Pařík

10.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies