„Máme historicky první kajakářskou medaili, což je fantazie," zářil jedenatřicetiletý motor české posádky.

Věřil jste, že vás všechny nesnáze předurčují k medaili?

Ne, nastaly momenty, kdy to se mnou vypadalo hodně zle. Říkal jsem si, že je to výzva osudu, kterou musím ustát a projít bez zášti. I moji blízcí mě ujišťovali, že by příběh bez šťastného konce vůbec nedával smysl. Tlak vůči mně nebyl spravedlivý. Když jsem přijel sem, konečně jsem se soustředil jen na závod a řekl jsem si, že nemůžu lidi zklamat.

Myslíte, že existují věci mezi nebem a zemí?

Nevím, jestli věřím na osud, ale myslím si, že každý má svůj příběh nějak napsaný. Jen je třeba ho nějak podpořit. Snažím se dělat věci tak, abych se sám sobě mohl v jakékoli situaci podívat do očí. Nechci, aby to vyznělo jako klišé. Jak říkal pan prezident: Pravda a láska vždycky zvítězí. Já tomu věřím. Nezměním se.

Myslíte, že vás nakonec zocelila i kauza s údajným dopingem?

Asi ano. Buď taková záležitost člověk sejme, nebo zocelí. Jsem hrozně rád, že spoustu lidí stojí za mnou, Vědí, jaká je pravda. Šel jsem do závodu s čistým svědomím. Doufám, že jsme lidem udělali radost. Podpora od nich pomohla.

Kvůli původnímu trestu, který vám sportovní soud před pár dny zmírnil na napomenutí, jste nemohl dva měsíce závodit. Nebýt toho, mohli jste usilovat o ještě lepší výsledek?

Nikomu by se asi nelíbilo, když si dva měsíce před sportovním vrcholem musí tím vším projít. Bral jsem to jako součást hry.

Nepoložilo mě to. Na čtyřkajaku jsme pořádně netrénovali, ani v rozjížďce a semifinále to ještě nebylo ono. Teprve dnes na poslední chvíli jsme se začali dostávat do správného rozpoložení. Naštěstí to dopadlo na medaili.

Bratr Lukáše Trefila vám dokonce složil písničku. Pomohla vám?

Před závodem jsem si ji nepouštěl, ale v době těch procesů mě vždycky neuvěřitelně nakopla. Přišlo mi moc sympatické, že do toho dali takovou energii. Všechny tyto věci od fanoušků moc pomáhají.

Jak jste si užil medailový ceremoniál?

Byl ohromný. A klukům jsem po něm řekl, že váhu této medaile si uvědomíme až časem. Je to skvělý pocit. Máme první medaili pro českou kanoistiku od roku 1996, historicky první pro kajakáře. Zažíváme fantastické pocity a je skoro jedno, jestli jsme získali stříbro nebo bronz.