jak dopadl slovutný pilot Michael Schumacher při své premiéře ve formuli 1? První Velkou cenu nedokončil, přestože v následujících víc než tří stovkách startů jich 91 vyhrál a získal sedm mistrovských titulů.

Jak asi bude vypadat další účast na ironmanech triatlonisty brněnského Ekol týmu Filipa Ospalého, když při své premiéře v Panama City doběhl rovnou třetí? Časem 7:58:44 hodiny se navíc zařadil na první místo mezi všemi nováčky a mezi osmnáct nejrychlejších sportovců na nejdelší a nejnáročnější formě triatlonového klání. „Kdo se v našem sportu vyzná, negratuloval mi k umístění, ale k času. Jsem v prestižní společnosti," těší Ospalého.

Kromě toho jste suverénně pokořil i český rekord. Čekal jste tak povedenou premiéru?

Věděl jsem, že se může stát cokoliv od superzážitku až po velké utrpení. Naštěstí přišlo to první. Když jsem vbíhal do cílové rovinky a viděl svůj čas, cítil jsem velkou úlevu. Hodně mi pomohla i psychická příprava.

Jak se provádí?

Na startu jsem stál odhodlaný závod dokončit za každou cenu. I kdyby přišla krize.

A dostavila se?

Nic velkého nepřišlo, jen jedna malá při běhu, kdy jsem nedržel tempo kilometru do čtyř minut. Zkušené ironmany ale něco takového asi nevyvede z rovnováhy. Celkově šlo všechno až moc hladce, skoro se dá říct, že jak po másle. (úsměv)

Na trati jste dohromady strávil skoro osm hodin. Vzpomenete si, co se vám za tu dobu honilo hlavou?

Nevím, co některým hobíkům, kteří závod dokončili až po pěti hodinách, ale já jsem se soustředil jen na svůj výkon. Při plavání jsem si hlídal pozici na čele, na kole a při běhu jsem si zase dával pozor, abych se každou čtvrt hodinu občerstvil, protože podle rad vás může jedno vynechání v závěru závodu srazit na kolena. Při maratonu jsem si zkracoval dlouhou chvíli také počítáním mezičasů.

Nepříjemností byl puchýř na pravém prstu. Omezoval vás?

I přes použití ponožek se mi jich při běhu pár udělalo, ale naštěstí mi to nevadilo. Ten největší sice při každém odrazu bolel, ale po necelých dvou kilometrech praskl a bylo po problému. (smích)

Při závodě vyhrávala účastníkům podél trati i kapela nebo vás zvali na diskotéku. Co říkáte vynalézavosti fanoušků?

Podobné akce jsou pro diváky ironmanových závodů, které trvají třeba půl dne, typické. A čím víc se blíží půlnoc a konec, tím se atmosféra v okolí trati zlepšuje. Samozřejmě jsem si toho všiml, ale na úsměvy přišlo až v cíli. Při závodě se tím nesmíte nechat příliš rozptylovat.

Jak se cítíte, když po téměř osmi hodinách dřiny konečně dorazíte do vytouženého cíle?

Z fotek a ze záznamu bylo vidět, že jsem měl dost. Bolely mě všechny svaly. Ze začátku jsem necítil žádnou euforii, ta přišla až později. Jen jsem si lehl a odpočíval. Ze země mě pak museli zvedat dobrovolníci. Ne že bych neměl energii vstát, ale dostal bych křeče, takže jsem se nechtěl zbytečně ničit.

Přijmete po letošním zážitku výzvu některého z dalších ironmanů, třeba toho nejslavnějšího na Havaji?

Rád bych se tam jednou podíval. Ale ještě uvidíme.

Ve Spojených státech amerických jste nebojoval pouze na trati, ale taky v obchodech…

Když letím do Ameriky, vždycky dostanu od rodiny seznam věcí, které jim mám dovézt. Letos jsem měl problém sehnat pro syna něco se Spongebobem (animovaná postavička z televize pozn. red.).

A nakonec se to povedlo?

Ano. Po návratu jsem byl spokojený já i děti. (smích)