Nyní si ale mohou protivníci trochu oddechnout. Brněnský Buldok Libor Schneider se od nové sezony stáhl z útoku do obrany. „Je to pro mě klidnější. Tolik se tam neběhá jako vepředu. Stačí mi vypozorvat, kdy musím zabrat,“ říká Schneider. „Někdy si tak můžu trochu oddechnout. Dobře vím, kdy mám vyrazit na útočníka, abych mu to vypíchl,“ vysvětluje, že zvyknout si na novou pozici mu pomohly i zkušenosti z patnácti extraligových se­zon.

Přestože skoro celou kariéru nastupoval na centru útočné formace, velký rozdíl v tom nevidí. „Svoje zkušenosti můžu předávat i z obrany. Dobře vidím dopředu a umím slušně rozehrávat,“ myslí si Schneider.

Jako součást zadních řad brněnského týmu odehrál čtyři extraligové zápasy. Dokázal si už zvyknout, že hlavním úkolem není útočit ale bránit? „Ještě to není úplně ono, ale je to zápas od zápasu lepší. První dvě utkání mě to táhlo dopředu, ale teď už se hlídám,“ usmívá se Schneider. „Možná bych mohl ještě trochu víc podporovat útok,“ přiznává, že se na novém postu musí ještě učit.

O přesunu do obrany uvažoval jedenatřicetiletý hráč už od konce loňské sezony. „Mluvil jsem s trenéry, že bych to chtěl zkusit. Když nám chyběl bek, zaskočil jsem ho a už jsem tam zůstal,“ popisuje.

Hráč s třiatřicítkou na zádech se nebrání ani návratu do útoku. „Když bude potřeba udělat nějakou změnu v kádru, tak můžu zaskočit i tam,“ dodal.