VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Buráň zdržel svět o tři hodiny. Změnil pravidla

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Jeden z nejúspěšnějších dráhových cyklistů české historie a brněnský rodák Pavel Buráň proslul na mistrovství světa stáním na kole.

21.10.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie

V letech 1999 a 2000 ovládl Pavel Buráň anketu Král cyklistiky.Foto: ČTK

Malý postavou, velký výkony. Pavel Buráň měří pouhých 166 centimetrů, přesto se zapsal do historie české dráhové cyklistky coby jeden z nejpilnější medailových sběratelů. Ve sprinterských disciplínách nebyl nikdo z českých dráhařů úspěšnější. „Svou výšku jsem jako hendikep necítil, považoval jsem ji naopak za výhodu. Když jel za mnou čahoun, zalehl jsem, aby na něho co nejvíc foukalo. Zato já se za každého schoval," směje se nyní devětatřicetiletý Buráň.Majitel pěti cenných kovů z mistrovství světa, devíti z evropských šampionátů, mezi nimiž se skví titul z Brna v roce 2001, a víc než třiceti republikových triumfů si nejvíc cení první medaile. Stříbra ze sprintu na juniorském světovém šampionátu v anglickém Middlesbrough, kterým před dvaadvaceti lety začal svou báječnou kariéru.

Nejen československými médii tehdy proletěla zpráva, že Buráň o tři hodiny zdržel svět. A kvůli jeho taktice přistoupila Mezinárodní cyklistická federace ke změně pravidel. „Do té doby nebylo omezené, jak dlouho může závodník stát na kole na místě. Při sprintu foukalo jako prase a já s jedním soupeřem stál hodinu, s druhým půl a dohromady asi tři hodiny. Kluci se na velodromu rozjížděli na bodovačku a jejich závod museli přeložit na další den," směje se Buráň. Od té doby smí jezdec stát na kole pouze třicet sekund.

Právě v taktice a chytrosti byla velká Buráňova síla. Ačkoli sprinterské disciplíny až do úpravy pravidel připomínaly mnohdy gladiátorské souboje, kdy se dráhaři třeba trkali hlavami, brněnský rodák se střetům spíš vyhýbal. „V mé době byl pojem číslo jedna Michael Hübner z Východního Německa, který byl snad o čtyři hlavy vyšší a o sto kilo těžší než já. Když jsem ve finále keirinu na mistrovství světa viděl, že se na mě rozjíždí, přibrzdil jsem a nechal ho projet na chodníček. Tak tak to ustál," vybavuje si.

Bronz zadarmo

Díky vychytralosti vydřel také nejcennější individuální seniorskou medaili, když v roce 2000 v Manchesteru bral bronz v keirinu. „Přišel jsem k němu jako slepý k houslím. Ivan Vrba měl mnohem větší formu, ale já jsem špekuloval," sděluje Buráň.

Ve finále využil spolupráce německé dvojice Jens Fiedler a Jan van Eijden. „Věděl jsem, že si budou pomáhat, takže jsem si vlezl za Fiedlera a kolo do konce jsem jezdil poslední. Ivan Vrba jel z vrchu, ale v poslední zatáčce Fiedler křikl na Eijdena, který vyjel nahoru a my ho podjeli. Vyvezl jsem se zadarmo k bronzu a Ivan při té formě skončil šestý," říká.

S cyklistikou začal Buráň poměrně pozdě, až ve třinácti letech. „Byl jsem oproti ostatním klukům menší a poráželi mě. Ale trenéři mě podrželi a postupem času jsem vyhrával já. Ostatní odpadali," hlásí.

Brzy zesílil a trenéři Dukly v něm našli českou sprinterskou budoucnost. „Lze vypozorovat, k čemu má jezdec předpoklady, sprinter to v sobě musí mít," upozorňuje dráhař, který na počátku kariéry získal dvě stříbra na světovém šampionátu v tandemu s Lubomírem Hargašem.

V zahraničí spatřovali čeští cyklisté velké rozdíly v podmínkách oproti ostatním zemím. „Svět byl tehdy úplně někde jinde. Vzpomínám si, jak jsme rádi jezdili za Němci, protože jim voněly nohy masážními oleji. My měli jen dva druhy emulzí. Modrou do tepla a červenou do zimy, po které hořely nohy," směje se.

Olympiáda v Barceloně v létě 1992 Buráňovi utekla kvůli zlomené noze, a když se o rok později poprvé oženil, vzdal se na čas slibně rozvíjející kariéry. Za tři roky byl zpátky a nominoval se na olympijské hry do Atlanty, kde obsadil deváté místo ve sprintu. „Dráha se nacházela čtyřicet kilometrů od vesnice a jezdili jsme s trenérem Dohnalem půjčeným autem od organizátora. Když jsme jeli na závod, ukazovala ručička přes půlku nádrže, ovšem na dálnici nám došel benzin. Měl jsem dvě hodiny do startu, takže jsem z auta sundal silničku a jel jsem deset kilometrů po osmiproudové dálnici," líčí peripetie.

Ty pokračovaly, když ho zastavili policisté. „Se svou tehdejší angličtinou založenou na slovech ano, ne, sprint, velodrom a olympiáda mě dovedli až na dráhu, kde jsem vyhrál jízdu nad Řekem. Trenér dorazil až po ní," usmívá se při vzpomínce.

Po Atlantě nastal útlum, ze kterého se pořádně dostal až dalšími olympijský hrami v Sydney, kde skončil sedmý v keirinu, devátý ve sprintu a jedenáctý v týmovém sprintu.

Japonská stáž

Čtyři roky pravidelně jezdil na dvouměsíční stáž do Japonska, kam si vyslouží pozvání pouze mezinárodní špička. To mu výrazně pomohlo. Vyzkoušel si i tamní keirinové závody, které připomínají koňské dostihy. „Každý jezdec dostane číslo a den před závodem řekne novinářům taktiku. Ukáže ji ještě hodinu před startem a diváci si potom vsadí na závodníka, který musí taktiku dodržet," vysvětluje Buráň.

S vrcholovou cyklistikou skončil před sedmi lety i kvůli rodině. Rok trénoval v brněnské Dukle, potom vyslyšel volání Itálie, na olympijské hry v Pekingu připravoval nizozemského dráhaře a trojnásobného mistra světa Teuna Muldera. Krátce pomáhal také rakouské reprezentaci.

V současnosti se živí dřevovýrobou. „Když dostanu nabídku na trénování, zvážím ji, ale po rozvodu mám víc závazků a nejspíš by mě neuživilo. Cyklistiku mám však strašně rád a pořád se kolem ní motám. Kdybych otočil hodinami času a zase měl stejnou možnost, dělám ji znovu," má jasno otec čtyř dětí.

I když ve volném čase sedá spíš na horské kolo, sveze se také na dráze. Jezdí na tandemu s nevidomým cyklistou Alešem Moravcem, s nímž marně usiloval o účast na paralympiádě. „Já řídím, brzdím a on se mi hned přizpůsobil, naklápí stejně jako já. Je úžasný. Když svezu vidoucího, mám s ním většinou problém. Asi proto, že vidí, do čeho se ženeme," ušklíbne se.

O budoucnost českého sprintu se neobává. Potenciál vidí v Pavlu Kelemenovi z brněnské Dukly. „Je to obrovský talent a může vozit velké medaile," uzavírá Buráň.

Autor: Jaroslav Kára

21.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
1

V brněnském babyboxu našli holčičku. Pupečník měla zavázaný provázkem na buřty

Před třemi lety se Miroslav Donutil a jeho syn Martin na scéně Divadla Husy na provázku setkali poprvé – v inscenaci Amadeus. Letos jejich herecké partneření pokračuje. Provázek uvede v premiéře inscenaci skandální hry Král Ubu.
9

Ubu králem aneb Donutilové se opět setkávají. Na scéně Husy na provázku

OBRAZEM: Lidé si připomněli oběti totality. Na pozůstatcích popraviště

Brno /VIDEO/ – Památku obětí totalit uctili lidé při pietním aktu na nádvoří bývalé věznice. K popravišti položili květiny i svíčky.

Obávaný dům v Žabovřeskách? Po protestech lidí chce radnice pozemek zpět

Brno – Sedmi stovkám lidí, kteří podepsali petici proti stavbě bytového domu v brněnské Plovdivské ulici, svitla naděje na úspěch. Bývalou výměníkovou stanici, na jejímž místě developer plánoval stavět byty, od něj chtějí získat žabovřeští radní. Rozhodli se tak po protestech obyvatel místního sídliště, o nichž už Brněnský deník Rovnost informoval.

Brněnská vlčice jede na líbánky do Ruska. Město ji darovalo moskevské zoo

Brno – Na osmnáct set kilometrů dlouhou cestu se vypraví samice vlka hřivnatého z brněnské zoo.

Na jízdu v cizím autě se posilnil alkoholem a drogami. Neměl ani řidičský průkaz

Brno /VIDEO/ - Kličkující Škoda Felicia upoutala pozornost policistů z oddělení hlídkové služby v brněnské ulici Tuřanka. Poté, co auto zastavili, vystoupil jedenadvacetiletý řidič a předložil doklady. Chyběl ovšem řidičský průkaz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies