Už před čtrnácti lety oslnil českou baseballovou extraligy, když se v dresu Techniky Brno stal nejlepším nadhazovačem soutěže. Tehdy svou bohatou kariéru teprve startoval. Pak na sebe upozornil v národním týmu Panamy a pronikl do nejprestižnější světové soutěže americké Major League Baseball. Po kočování světem se Roger Deago ve čtyřiatřiceti letech vrátil na jih Moravy a o víkendu opět okusí finálovou sérii české extraligy proti Drakům Brno, kteří ho o tehdy připravili o titul. „Když nebudeme hrát dobře, finále nevyhrajeme. Ale to samé platí o Dracích,“ říká hrající kouč Techniky Deago.

Draci usilují o sedmnáctý titul v řadě. Neděsí vás jejich síla?
Nebojím se jich. V baseballu stejně jako v každém jiném sportu potřebujete hrát dobře a my musíme vydržet celou sérii, abychom měli šanci na úspěch. Nepřemýšlím nad soupeřem, jestli jde o finále či semifinále. Předtím jsme mysleli na Kotlářku (Technika vyhrála semifinále 3:1 – pozn. red.), teď už se soustředíme na boj o titul. V každé směně musíme předvést stoprocentní koncentraci, každý signál zahrát přesně, pak máme šanci. Když nebudeme dobří, prohrajeme. Stejně tak Draci.

V čem jsou nebezpeční?
Jsou nejlepší v České republice. Hlavní mají v kádru víc hráčů, víc nadhazovačů než my. O to musíme všichni podat nejlepší výkony, pokud chceme vyhrát. Díky většímu počtu nadhazovačů můžou na kopci víc střídat a jejich hráči si v nabitém programu finále víc odpočinou. Zato my stavíme stejné baseballisty každý víkend, protože máme jen dva startéry a pak další dva nadhazovače, kteří jinak nastupují v poli. Draci mají třeba sedm čistokrevných nadhazovačů. V tom je největší rozdíl.

Jde o brněnské derby. Máte rád vypjaté souboje?
Baseball je pokaždé baseball a záleží, jak hraje váš tým. Můžu se postavit proti jakémukoli celku a cítím se stejně. Tu hru mám rád a při ní se soustředím hlavně na svůj výkon.

Díky postupu do finále si Technika zajistila příští rok účast v elitní skupině Evropského poháru, když předtím pro Českou republiku vybojovala druhé místo.
Jedná se nejen o velký úspěch Techniky, ale také Česka, proto jsme udělali maximum, abychom barážový turnaj v Brně ovládli. Dva týmy z extraligy teď jdou rovnou do hlavní skupiny Evropského poháru, to je skvělá zpráva pro celý český baseball.

Sehráli jste těžké zápasy?
Proti chorvatskému Splitu jsme odehráli velmi dobré utkání a zvítězili 4:2. Proti ruské Moskvě jsme taky nepředvedli špatný výkon, ale povolili jsme soupeři až příliš mnoho doběhů. Naše obrana nebyla tak kvalitní jako proti Chorvatům. Šlo o hodně divoký zápas, proto taky výsledek 16:9.

Už do baráže jste vedl Techniku nejen z pozice prvního nadhazovače, ale také hlavního trenéra. Co se pro vás změnilo?
Roy Svoboda skončil, už je z něj pouze hráč, takže mám teď větší zodpovědnost vůči týmu. Zažívám něco nového, protože jsem se poprvé stal manažerem baseballového mužstva. Navíc jsem stále nadhazovač a skloubit trénování a hraní není snadné. Zatímco jako pro nadhazovače pro mě po pěti šesti směnách zápas vlastně skončil, coby trenér jsem celé utkání na svém místě.

Takže veškerý čas vám teď zabírá baseball?
Mám čas pouze ráno v týdnu, jinak samý trénink a o víkendech hrajeme. I když takový režim se neliší od soutěže v Panamě. Už víc než dva měsíce je se mnou v Brně také manželka a malý syn, oba poprvé v životě vyjeli za hranice Panamy. Líbí se jim tu a já jsem šťastný, že jsme v Brně spolu.

Zvykl jste si na život na jihu Moravy?
Bez problémů, i když oproti Panamě je velmi odlišný. V Česku řešíte všechno v klidu, lidé jsou v pohodě, každý se stará o svůj život. Zato v Panamě… (odmlčí se) Víte, latinskoamerická kultura je jiná. lidé jsou víc temperamentní. Navíc doma máme s rodinou farmu, kde pořád pracujeme, teď máme spíš prázdniny.

Ale baseball patří v Panamě k nejpopulárnějším sportům…
Pro nás jde o nejlepší sport. Každý v Panamě ho hraje. Začíná s ním i můj syn, přitom mu jsou teprve dva roky.

Poprvé jste hrál v Brně českou extraligu před čtrnácti lety. Co se změnilo?
V Technice skoro všechno. Má nyní velmi dobrý a mladý tým, pouze pět hráčů je starších, zbytek jsou skoro junioři a velmi talentovaní. Hrajeme dobře, proto jsme ve finále. Ovšem mladí hráči potřebují mnohem víc trénovat, aby se zlepšovali. Čím víc v baseballu obětujete přípravě a každý den získáváte zkušenosti, tím rychleji se zlepšujete.

Cítíte se na jihu Moravy méně jako cizinec než před čtrnácti lety?
To ano, i když se toho pro mě změnilo jen trochu. Jsem rád, že mám sebou rodinu, předtím jsem bydlel v Brně sám, rodina žila v Panamě. Také jsem byl velmi mladý, teď mám víc zkušeností, vím o baseballu víc. Ale mám dost přátel a na v Česku se cítím dobře.

Jak se obměnil tým?
Tehdy jsem hrál s Martinem Stříteckým a Royem Svobodou, Michal Kočí a Martin Zelinka tehdy byli junioři. Tihle čtyři ještě hrají, takže jsme se opětovně setkali.

Myslíte si, že se momentálně pohybuje v České republice víc talentovaných hráčů než na konci devadesátých let?
Rozhodně hraje v Česku baseball víc lidí. Jeho úroveň o něco vzrostla, když jí porovnám se svou první zkušeností. Dřív šlo hlavně o vítězství, nyní spousta baseballistů hraje pro zábavu a pro fanoušky. Ale všichni potřebují víc trénovat. (úsměv)

Může někdy český baseballista nakouknout do Major League?
Každý může nastupovat kdekoliv, jestliže hraje dlouhodobě dobře. Pak má šanci. Nevidím důvod, proč by někdo z českých hráčů nemohl do Major League, máte spoustu talentovaných a perspektivních kluků. Vždyť před třinácti lety nepřicházel do České republiky nikdo zvenčí, zato v současnosti mnoho skautů přijíždí sledovat mladé talenty.

Za San Diego Padres jste dvakrát v MLB nastoupil. Splnil se vám sen?
Přesně tak. Vždycky jsem chtěl zlepšovat, jako mladík jsem denně trénoval nebo hrál, tvrdě jsem na sobě makal. Jak už jsem řekl, každý baseballista může hrát kdekoliv. Já jsem dostal naději v Mexiku, kde jsem nastupoval za panamský národní tým a všiml si mě jeden skaut ze San Diega. Pověděl mi, že mi dá příležitost nastoupit za Padres, když se osvědčím. Mohl jsem mít jistotu, ale vybral jsem si USA. Měsíc jsem hrál v Minor League a pak jsem šel do MLB. Za měsíc jsem sice putoval zpátky, ale byl to skvělý zážitek a měl jsem ohromnou radost.

Jak vzpomínáte na dvě utkání v nejprestižnější lize světa?
Když jsme hráli v New Yorku, všude jsem jezdili v golfovém vozíku. Žádné chození nebo běhání, asi abychom se neunavili. Ne vážně, bydleli jsme strašně daleko, takže jsme i na jídlo jezdili vozíkem a pak zase zpátky. To bylo fajn. A na stadionu fandilo dvacet šest tisíc lidí.

Byl jste nervózní?
To ne, cítil jsem se v pohodě.

Jak jste se sžil novým prostředím?
Pro každého jsou začátky v Americe těžké, protože potřebujete neustále hrát skvěle, tvrdě trénovat každý den. V baseball se cení stálost výkonu, žádné výkyvy nahoru dolů, s tím nemáte šanci. Jen když hrajete pořád dobře a zlepšujete se máte naději proniknout do MLB a udržet se v ní.

To byl důvod, proč jste posbíral jen dva zápasy?
Do MLB jsme se dostal, protože se hodně startérů nadhazovačů zranilo. Měl jsem původně zůstat na jeden zápas, ale povedl se mi a dostal jsem ještě jednu šanci. A když byli ostatní v pořádku, poslali mě zpátky do nižší soutěže.

A jak jste na tom s českými slovy?
Znám jich hodně: dobrý den, dobré ráno, ahoj pivo, slivovice, fernet, zelená. (smích) Ale baseball a jeho termíny jsou všude stejné, mění se pouze signály pro různé týmy.

Co se vám na České republice líbí?
Byl jsem snad v patnácti nebo sedmnácti různých zemích a rozhodně děláte nejlepší pivo na světě. Nedá se s ničím srovnat. České dívky jsou taky krásné, to víte. (smích)