VYBERTE SI REGION

Cestuje po světě. V padesát let staré tatrovce

Brno - Brněnský dobrodruh Petr Kopečný připravuje další výpravu. Po Africe, Asii a Austrálii hodlá během šesti týdnů poznat Jižní Ameriku.

11.12.2009
SDÍLEJ:

Dobrodruh Petr Kopečný.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Austrálie, Mongolsko, Tunisko, Kyrgyzstán nebo třeba Mauretánie. Tatra 805 s brněnskými cestovateli najezdila po čtyřech různých světadílech už témě sto tisíc kilometrů.

S padesát let starým kamionem se výprava nyní vydává dobýt další část světa. Jižní Ameriku. „Je to stará historie. Pátého prosince před dvaceti lety jsme se vrátili z úplně první cesty,“ říká duše projektu Petr Kopečný. „Tentokrát je naším impulzem oslavit výročí od prvního odjezdu. Pokusíme se proto projet Jižní Ameriku. Jsou tam místa, která by měl člověk vidět a navštívit,“ myslí si.

Expedice plánuje setkání s českými posádkami, které tam budou bojovat na Dakaru. „Budu držet palce svým krajanům, především Tomáši Tomečkovi, který tomu obětuje strašně moc,“ vysvětluje. „Chtěl bych zažít Dakar nejen v televizi, ale také ho na vlastní oči vidět,“ dodává.

Jezdí podle knížek

Poprvé parta cestovatelských nadšenců vyjela před více než dvaceti lety. Podle knihy Do Afriky v dubnu nejezděte. „Každou cestu podnikáme na motiv nějaké knížky. Pak nás chytly cestovatelské saze a o deset let později jsme si to zopakovali. A tak se to s námi táhne,“ popisuje historii objevování nových končin.

V roce 2003 následovala další výprava. Tentokrát podle knihy Dvacet tisíc kilometrů po Mongolsku. Neuběhly ani další dva roky a česká tatra už brázdila také australský kontinent.

Na každé cestě zažil cestovatel z jižní Moravy několik nezapomenutelných příhod. „Ne〜dá se říct, co bylo nejlepším zážitkem. Z každé cesty je jich hned několik. Každý světadíl má něco do sebe,“ vysvětluje Kopečný.

Afrika uchvátila osmapadesátiletého dobrodruha hlavně oblohou. „Hvězdy byly tak blízko. Ležel jsem na zádech a a říkal si, že jsem jen zrnkem zeměkoule, že neznamenám vůbec nic,“ vzpomíná.

Za výjimečný považuje dvůr kmene Tuaregů, kde chodil po šest tisíc let starých malbách. „Zažil jsem něco, na co nikdy nezapomenu. Vymykalo se to všem nahraným turistickým setkáním. Bylo to překrásné,“ rozplývá se.

Vrátit se předčasně je donutila zpráva o revoluci v Československu. „Doslechli jsme se to z rozhlasu. V té chvíli jsme pochopili, že musíme jet hned domů,“ říká. „Revoluci jsme strávili v Africe. Když jsme se vrátili zpátky, bylo tady všechno strašně příjemné, úplně vyměněná společnost,“ vzpomíná.

S čtyřletým odstupem následoval výlet do srdce Asie, Mongolska. I tam natrefil na krajana. „Byl ověšený zlatem. Pozdravili jsme se a on najednou říká: jezdí ještě šalina do Pisárek?“ směje se Kopečný. „Studoval tam a byl ředitelem elektrárenské společnosti.“

Uchvácen byl i z přívětivosti vojáků na vesmírné základně Bajkonur. „Když nás viděli, hned říkali: Mrzí nás, ale máte smůlu. Sputnik startoval včera, měsíc teď nic neodlítá,“ směje se.

Velký dojem na něj udělalo setkání s domorodými australskými obyvateli, Aboriginci. „Potkali jsme je na silnici u nějakého rozbitého auta. Měli už jen litr vody a čekali, že je někdo zachrání, nebo si je Bůh prostě vezme,“ popisuje. „Jinak v Austrálii se mi nelíbilo, že člověk furt věděl, kde je. Všude byly cedule,“ lituje.

I když najezdil v cizích zemích desítky tisíc kilometrů, nikdy se nedostal do problému s tamními obyvateli. „Když jsme měli problém nebo potřebovali vodu, vždy se k nám lidé chovali hezky. Pohybujeme se tak, jak to prostředí vyžaduje. Nepřijíždíme s tím, že bychom se nějak povyšovali,“ nastiňuje správný recept.

Hlavně nevyčnívat

Problémy neměli ani při komunikaci. „V Austrálii jsme se domlouvali anglicky, v Africe francouzsky,“ vysvětluje. „Důležité je mít v posádce někoho, kdo už tam byl. Nechceme totiž vyčnívat jako turisté. Chceme splynout s prostředím. To vám pak otevře cestu, takže se dostanete hodně blízko k lidem. Byli jsme i u beduínů nebo Berberů ve stanech. A to se každému nepovede,“ říká.

Nedílnou součástí všech cest byla padesát let stará tatra. Přestože by už mohla najít místo v muzeu, cestovatele zatím nezklamala. „Měli jsme závažné poruchy, ale smekám před konstruktérem. Když se nám porouchala převodovka, dokázali jsme s ní ještě ujet pět a půl tisíce kilometrů domů,“ považuje kamion za jedno z nejlepších aut v historii.

Důležité ale podle Kopečného je dodržovat základní zásadu. „Nepouštíme se do ničeho, kde hrozí příliš velké nebezpečí, které bychom nemuseli zvládnout. Berem riziko jako partnera a snažíme se mu porozumět,“ upozorňuje.

Auto si Kopečný upravil pro cestování v extrémních podmínkách. „Máme nádrže na více než pět set litrů benzinu. K tomu vezeme dvě stě litrů vody a dost potravin na dva měsíce,“ přibližuje vybavenost každé expedice.

Aby historický kousek zvládl náročné podmínky andských velikánů, brněnský rodák do něj namontoval nový motor. „Musí být silnější, protože očekáváme velké nadmořské výšky. Víme, že od tří a půl tisíce metrů nad mořem klesá jeho výkon,“ vysvětluje.

Vydržet celou cestu za volantem je nad lidské síly. Na místě řidiče se tak pravidelně střídají. „Máme systém, podle kterého každý řídí asi dvě hodiny. Toto dodržujeme, aby to nebylo jednotvárné,“ vysvětluje.

Cestování po světě není zadarmo. Jak Kopečný shání peníze na svou velkou vášeň? „Musím hodně spořit. Cestu totiž podnikám za svoje. Šetřit jsem začal hned po poslední expedici,“ ukazuje, jak náročné je brázdění zeměkoule za volantem tatry. „Když se vrátím, mám tak půl roku, než se dokážu vrátit zpátky do života, do pracovního shonu. Potom už začne zase moje toulavá horečka a už jen přemýšlím, kam bych zase jel,“ vysvětluje.

Dnes se rozloučí

Podle Kopečného stojí za jeho vášní i trpělivost celé rodiny. „Moc jim všem chci poděkovat, že se mohu takto toulat. Mám velice tolerantní ženu,“ nezapomene poděkovat manželce za velkou dávku pochopení.

Na blížící se expedici pojede Kopečný s nevyzkoušenou posádkou. Martin Kuna, Roman Fiala, Milan Remza a Jan Pytlovics s ním zatím na žádné podobné akci ještě nikdy nebyli. „Remza je Čech, který nyní žije ve Venezuele. Bude nám dělat hlavně překladatele a zajistí naši cestu především po stránce styku s místními úředníky,“ drží se zásady vést si člověka znalého prostředí.

Rozloučení s brněnskými cestovateli bude tuto sobotu od desíti hodin dopoledne na Jakubském náměstí. V úterý auto naloží do kontejneru, který bude v Buenos Aires osmého ledna. Posádka tatry odlétá o čtyři dny později. Dalších šest týdnů pak bude brázdit Jižní Ameriku.

Autor: Tomáš Valaškovčák

11.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies