Dívčí jméno Hasalíková vyměnila po svatbě s italským manželem a na Apeninském poloostrově si zahrála za Villu Cortese, v ázerbájdžánském Baku a Ligu mistryň okusila loni s Prostějovem. Teď se vrací do Lokomotivu Baku, kde se kromě ní sešly i tři další bývalé volejbalistky z Hané. „Je to příjemné. V týmu jsme dvě Češky s Anetkou Havlíčkovou. Znám i Cori Ssuschkeovou z Německa a z Prostějova přišla i Tatiana Artmenkovová," culí se osmadvacetiletá reprezentantka.

Spolupráci s kolegyní z národního družstva si vytáhlá blokařka pochvaluje. „Čeština mi díky Anetce z pusy nezmizí. Cítím se v týmu jako doma," usmívá se rodačka z Frýdku-Místku.

Na Ázerbájdžán se těší. Do progresivní volejbalové země odešla kvůli manželovi, který pracuje jako fyzioterapeut v konkurenční Rabitě Baku. „Budeme konečně celou sezonu spolu. To mi chybělo. V Baku na mě čeká naprosto jiná kultura. Všichni jsou lidští a empatičtí. Rádi pomáhají. Teď se snaží zkrášlit krajinu a města. Všechno se opravuje," vypráví.

Lokomotiv loni vyhrál evropský Vyzývací pohár a teď se ukáže v elitní Lize mistryň. Na bývalou oporu KP Brno čeká ve skupině F silné Dynamo Moskva, nevyzpytatelná polská Mušina a Bělehrad. „Nejradši bychom došly do finále, ale to nesmíme říkat na začátku sezony. Máme před sebou nepříjemné soupeře," upozorňuje žena, která před dvěma týdny v Brně vyhrála s Baku mezinárodní Grand Prix. „Sešly jsme se večer před turnajem. Souhra nám ještě potrvá," dodává dlouhonohá blondýnka.

Monzoniová poslední dvě sezony patří k tahounkám reprezentace, s níž v červenci ovládla Evropskou ligu a podepsala se tak pod jeden z největších úspěchů českého volejbalu posledních sezon. V září ovšem Češky neprošly z kvalifikační skupiny na Evropský šampionát a čeká je jarní baráž. „To nás šíleně mrzelo. Všechny jsme smutné. Tvrdě jsme dva měsíce makaly a potom si postup prohrajeme o pár detailů v tie-breaku. Máme před sebou Rumunsko. Baráž si musíme pohlídat," říká odhodlaně.