Choupenitch: Všechno bych vyměnil za olympiádu

Má exoticky znějící jméno, oba rodiče se starají o brněnskou operu a on sám má za sebou sedm let klavírní drezůry. Životopis Alexandera Choupenitche je zkrátka plný neobvyklých položek. Stejné to má i se sportem. V dětství zkoušel basketbal, pak ale nad oranžovým míčem zvítězila mnohem neobvyklejší rekvizita. Místo do koše se trefuje do soupeřů. Fleretem, který patří mezi tři zbraně moderního šermu. Aktuální světová juniorská jednička má před sebou tři vrcholy sezony.

Tentokrát ale musí evropský i světový šampionát mezi juniory ustoupit vizi s emblémem pěti barevných kruhů. Ač sedmnáctiletý, hrdý student brněnského Gymnázia Matyáše Lercha je odhodlaný se do Londýna dostat.

Fleretisté mohou na letošní olympijské hry proniknout třemi způsoby. Vy máte šanci pouze přes kvalifikační turnaj, na němž se musíte dostat do finále, abyste si letenku do Londýna vysloužil…
Přesto to vidím docela reálně. Samozřejmě vím, že se jedná o jedinou akci, na níž se může stát cokoli.

Nemůže vás svazovat fakt, že v případě neúspěchu strávíte londýnský turnaj u televize?
Nesmím na to myslet. Motivace samozřejmě nebude chybět. Nesmím nervozitě podlehnout, abych se třeba nemohl hýbat.

Myslíte si o sobě, že jste psychicky odolný?
Zatím se mi to snad daří. Před každým turnajem mám samozřejmě strach. Hlavně před úvodními skupinami, i v juniorech. Abych postoupil ze skupiny, musím aspoň dva nebo tři závody vyhrát. Když jsem juniorská světová jednička a nastoupí proti mně slabší kluci, cítím zodpovědnost. Ptám se sám sebe: Co když se stane, že nepostoupím? Když první dva souboje vyhraju, jsem si pak jistý, a už si můžu dělat svoji práci. A uspěju i v dalších duelech.

Vás ale ještě před důležitou kvalifikací čeká juniorské mistrovství světa i Evropy. Jak těžké je pro vás udržení formy po dobu jednoho a půl měsíce?
Bude to náročné. Třeba loňskou Evropu jsem vyhrál a šermoval jsem perfektně. Na následujícím mistrovství světa jsem skončil třetí. To je pořád slušné. Ne že bych šermoval hůř. Ale vnímal jsem, že předtím jsem byl skvěle připravený a najednou jsem se v některých věcech cítil nejistě.

Čeká vás letos nějaká speciální příprava?
Musím trénovat, ale nesmím nic přepísknout. Po Evropě si dám pár dní nebo týden pauzu. S trenérem jsem domluvený, že před olympijskou kvalifikací pojedu do Itálie. Tam nebudu vůbec trénovat, ale jen dostávat lekce, abych si zpřesnil hrot. Nebudu vůbec šermovat, to budu mít za sebou z předchozí doby.

Olympiáda je ale přece jen mnohem větší lákadlo než velké juniorské turnaje. Nebudete ji mít v hlavě už na předchozích akcích?
Klidně bych všechny výsledky za tento rok vyměnil za účast na olympijských hrách. A každý by to tak udělal. Samozřejmě že juniorské mistrovství Evropy i světa beru jako důležité turnaje. Ale olympijská kvalifikace je ještě dvakrát důležitější.

Jak kvalitní obsazení vlastně šermířský turnaj na olympijských hrách má?
V žádném případě se nemůže rovnat s mistrovstvím světa. Tam narazíte jen na ty nejlepší. V Londýně bude spousta šermířů ze zemí, jako je třeba Singapur. Ale jde o prestiž. Olympiáda je zkrátka jednou za čtyři roky, a proto je tak ceněná.

Vy si na Londýn hodně věříte, přesto že je vám teprve sedmnáct let. Je nezvyklé, že už sbíráte úspěchy i mezi seniory?
Neobvyklé to je (smích). Ale ještě tu jsou dva Američané, Imboden a Massialas. Oba teď byli na třetím místě na světovém poháru. Jeden z nich je o rok starší, druhý má sedmnáct let jako já. Na seniorské akce jezdí déle, oba jsou v první světové šestnáctce. To bylo dřív nemyslitelné. Je ale otázka, jestli to těm klukům vydrží, když vystřelili takhle rychle. Třeba Imbodena před dvěma lety nikdo neznal a najednou je hvězda i mezi dospělými. Samozřejmě mu to může vydržet dalších deset let. Ale možná jen dvě sezony.

Můžu namítnout, že to stejné se třeba stane i vám.
Jasně. V juniorech vítězím (klepe ukazováčkem na stůl pozn. red.). I moje výsledky v seniorech jsou velice solidní. Jenomže můj pokrok je oproti nim mnohem pomalejší. Jdu nahoru postupně, po schůdcích.

Kde se tedy ve vás bere sebevědomí a jistota, že máte Londýn na dosah?
Přirovnal bych to k mistrovství Evropy z minulého roku. Vyhrál jsem všechny evropské poháry a nikdo ode mě nečekal nic jiného než medaili. Věřím, že pokud budu natrénovaný, odpočinutý a podám nejlepší výkon, tak se do Londýna dostanu. Samozřejmě se z toho nesmím zbláznit (smích).

Co podle vás v soubojích na vrcholové úrovni rozhoduje o vítězi?
Mezi nejlepšími dvaatřiceti není nikdo slabý. Tam už rozhoduje silná osobnost a kolik má zkušeností. Když jsem prohrál s Japoncem, rozhodlo hlavně to, že to byl teprve můj druhý seniorský závod světového poháru. Za stavu 12:13 jsem zaútočil a to, co bych normálně trefil, jsem tentokrát minul.

Máte výhodu, že ve světě seniorských fleretistů ještě nejste úplně známý?
Ví o mně spíš ti mladší. Možná v tom výhodu mám, můžu někoho překvapit. Nedávno jsem ve skupině šermoval s olympijským vítězem z Pekingu Kleibrinkem a porazil jsem ho 5:0.

Jsou podle vás šermíři normální sportovci jako fotbalisté nebo hokejisté?
Šermíři budou asi chytřejší, protože je tu potřeba hlavně přemýšlet hlavou. Hokej může hrát někdo, kdo se naučí bruslit, držet hokejku a střílet na bránu. Ale i šermíři mají svá specifika, každý je něčím blázen.

Co na sebe prozradíte vy?
Já mám strašně moc pověr. Dokonce tolik, že je ani nestíhám sledovat. Jde třeba i o absolutní hlouposti, jako třeba že můžu šlapat pouze na kulaté kanály a ne na čtvercové (smích). Taky mám spoustu talismanů. Třeba medvídky, které s sebou vozím na turnaje. Všichni se mi smějí, že je mi sedmnáct a vozím medvědy.

Zatím ale podle všeho fungují a štěstí vám nosí. Může vám šerm přinést i peníze?
U nás ne, i když se to teď už lepší. Ale v Itálii, Německu dostávají šermíři obrovské částky, srovnatelné s jinými sporty. Třeba Rus Degtrajev dostal za druhé místo na mistrovství Evropy juniorů, které jsme vyhrál, prémii asi 200 tisíc korun. Já teď musím dodělat hlavně gymnázium a jít na univerzitu.

Kouč: Slabiny? Snad ani ne…

Brno - Pavel Vaníček dostal mladého šermíře Alexandera Choupenitche do svých trenérských rukou hned na začátku jeho kariéry. Právě on mladého Sašu přesvědčoval, aby od fleretu neutíkal, i když se mu právě nedařilo. I když teď brněnskou naději připravuje hlavně běloruský expert Dmitrij Romankov, právě Vaníček ví o brněnském talentu skoro všechno. Co na něj prozradil?

Naděje na Londýn. „V žádném případě nebude jednoduché se na hry dostat. I když v kvalifikaci chybí zástupci nejlepších evropských zemí, nebude tam slabý soupeř. Dá se říct, že to bude taková loterie. Soupeři jsou navíc o dost zkušenější než Saša.“

Silné stránky. „Je obrovsky pracovitý, srdcař. Šermem žije, podřizuje mu zbytek života. Taky se na turnaje pečlivě připravuje, jezdí na nejrůznější kempy do zahraničí. Navíc na svůj věk už toho dokázal docela dost.“

Slabiny. „Ty se mi hodnotí opravdu těžko. Z prostého důvodu: vzhledem k jeho věku mu zkrátka nic nechybí. V dalších sezonách může jenom sbírat další zkušenosti a díky tomu se zlepšovat.“

O těžkých začátcích. „Nebylo to s ním jednoduché. Měl o pár let méně než jeho soupeři a často prohrával. Hodně jsme ho při zápasech podporovali s jeho maminkou Irinou. Ale u fleretu vydržel.“