VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Člověk si na Francii rád zvyká, usmívá se Hroch

Brno /ROZHOVOR/ - Bývalý blokař a volejbalový trenér Martin Hroch se po šesti letech v Brně vrací do země, která proslavila jeho kariéru. Povede druholigový Saint-Quentin.

5.8.2011
SDÍLEJ:

Bývalý trenér brněnských volejbalistů Martin Hroch.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Ach, sladká Francie. Rozlehlé vinohrady, vláčný sýr na jazyku a vůně slavných parfémů. Někdo si s atmosférou lákavé země tyká, i když se často nepohybuje po boulevarech z Balzakových knih ani v lesích u řeky Loiry.

Bývalý reprezentační blokař a volejbalový trenér Martin Hroch hrál ve Francii jedenáct let. Po šesti hráčských sezonách v Brně a diskutovaném březnovém konci na lavičce týmu z Kounicovy ulice se devětatřicetiletý kouč do prestižní soutěže vrací. Tentokrát do druholigového Saint-Quentin. Francie je zřejmě Hrochův osud. „Když jsem odcházel, nenapadlo mě, že se pracovně někdy vrátím,“ přiznává muž, který si zahrál v Odoleně Vodě, Grenoblu, Rennes nebo v Montpellieru.

Honí se vám hlavou ještě konec ve Volejbalu Brno?
Už o tom nepřemýšlím. Nastartoval jsem nové pracovní období. Definitivně jsme si plácli ve Francii. Teď už dělám volejbal pro nový klub. Trenér se na sezonu připravuje hodně dopředu, takže mi práce zabírá dost času. Musel jsem jako nový trenér předkládat spoustu papírů, vybírat hráče, řešit hromadu věcí.

Nabídka ze Saint-Quentin přišla nečekaně.
To ano. Doporučoval jsem některým hráčům nová angažmá právě ve Francii a mluvili jsme o Saint-Quentin, kam hráči posílali životopisy. Najednou mě z klubu oslovili, jestli bych tam neodešel trénovat. Odmítl jsem. Chtěl jsem si najít práci doma a tuhle myšlenku jsem zavrhl. Vzal jsem si nakonec čtrnáct dní na rozmyšlenou, poslal životopis a po čtyřech dnech mi prezident volal, že z uchazečů vybrali moje jméno. Musel jsem vše probrat s rodinou. Manželka tady má dobré zaměstnaní a děti rozjíždí školu. Proto rodina zůstane v Brně. Volejbalová sezona zase tak dlouho netrvá.

V českém prostředí jste šanci neměl?
Trh je u nás dost uzavřený. Trenérských míst je strašně málo. Nechtěl jsem z volejbalu vypadnout, ale uvažoval jsem i o jiném oboru. Z trenérského pohledu je ovšem lepší z volejbalového kolotoče nevystoupit.

Neuvažoval jste o ženském volejbalu?
Není to otázka od věci. Musel bych posoudit nabídku. Trenérské povolání je pořád dokola to samé. Manažer firmy taky klidně přejde jako manažer zase do jiné firmy. Specifika ženského a mužského volejbalu znám a do budoucna takovou možnost nevylučuju.

Po šesti letech míříte opět do Francie. Napadlo vás v roce 2005, že se do země, kde jste strávil jedenáct hráčských sezon, za volejbalem vrátíte?
Jezdili jsme do Francie s rodinou několikrát na dovolenou. Když jsem odcházel, nenapadlo mě, že se pracovně ještě někdy vrátím. Tehdy v roce 2005 jsme se z Dunquerke přestěhovali i v hlavách. Posledních šest let pro nás neexistovalo nic jiného než Brno. Je to fakt překvapivé.

Francie vám je asi souzená.
(Úsměv) Člověk si na Francii rád zvyká. Měl jsem tam svoje jistoty. Kultura je odlišná, ale pro Čechy se jí dobře přizpůsobuje. Žil jsme tam jedenáct let a vím, do čeho jdu.

Nezapomněl jste za šest let v Brně francouzštinu?
Nemám problémy. Po jedenácti letech a nemluvit francouzsky? To by byla ostuda. Udělal jsem si po návratu mezinárodní diplom. Psát, číst ani mluvit pro mě není obtížné. Teď jsem z toho vypadl, ale co jednou v hlavě je, dá se vylovit.

Já měl s francouzštinou na gymnáziu velké problémy. Bojoval jste s ní taky?
Odcházel jsem roce 1993, kdy jsem mluvil jen školní angličtinou. Kluby měly tehdy kvótu dvou cizinců, takže jsem potkával jen Francouze. Když přijdete za prací, musíte si na jazyk zvyknout. Po třech letech jsem teprve pořádně zjistil, jak špatně na tom jsem. Až po osmi devíti letech mi Francouzi řekli, že mě neberou jako cizince, ale jako Francouze. To byla největší poklona, kterou mi mohli vyseknout.

Kolik národností se v týmu Saint-Quentin potká?
Máme v týmu čtyři národnosti. Většina hráčů Francouzky nemluví, takže musíme družstvu dát řád a šťávu. Kluci to jednoduché na začátku nemají. Už jen v obchodě na nákupu musí sáhnout pro slovník. Nemůžou kreslit na papír, co chtějí. To nefunguje. Musí do jazyka naskočit co nejrychleji. Vysvětlím jim některé věci v češtině, s Maďarem mluvím anglicky, ale první jazyk bude francouzština. S tím se všichni musí srovnat.

Kteří čeští hráči s vámi do Francie odejdou?
Liberecká trojka, která loni uhrála stříbro v extralize a ve Vyzývacím poháru došla do Final Four. Univerzál Jakub Vencovský, nahrávač Luboš Novák a blokař Jakub Čermák. Plus nová akvizice z Ostravy slovenský smečař Marek Mikula.

Ve Francii hraje řada českých hráčů i reprezentantů. Sedí tamní volejbal české nátuře?
Většině hráčů určitě. My nepatříme mezi světovou a evropskou špičku. Jsme jen nadprůměrní. Proto je pro kluky těžké prosadit se třeba v ruské Superlize a v italské A1. Francie je ideální. Pokud na to kluci mají, získají si jméno. Itálie je přísnější. Kdo sítem neprojde a nevyužije šanci hned, končí. Francie je trošku benevolentnější.

Jaký cíl má letos Saint-Quentin, který spadl do druhé ligy?
Skončit do pátého místa a projít do play off.

Není risk odejít do klubu, který měl potíže s naplněním rozpočtu?
Asi osmdesát procent rozpočtu týmu zajišťuje město a region. Smlouvy jsou garantované radnicí a peníze proto jsou. Před začátkem každé sezony komise klubům udělují profesionální licence na základě hospodaření. Klub ji prvně nedostal a byl přeřazen do třetí ligy. Podal odvolání a v následném řízení jsme byli úspěšní. Uhájili jsme profesionální soutěž. Kdyby podobná komise byla u nás, v lize zůstanou Budějovice, Liberec a Ostrava. Kritéria ve Francii jsou tvrdá. Proto neriskuju. Klubů do problémů padá dost. Potíže měl i mistr Francie Poitiers, který chvilku byl pod červenou čarou komise.

Jaké mají trenéři ve Francii platové podmínky?
Je to lepší než v Brně. Srovnání se špičkou české ligy netuším. Nevím, jaké smlouvy trenéři mají. Na kouče klub má rozpočet a já jsme spokojený. O chlebu a o soli nebudu.

V Brně jste byl nějaký čas v roli hrajícího kouče. Nic takového teď neplánujete?
Přestal jsem trénovat. Věkem a výkonností na to nemám. V žádném případě se na palubovku neženu, to nepřipadá v úvahu. Maximálně, kdyby nás bylo málo.

Jakou úroveň má druhá liga?
Hrál jsem ji chvilku před osmi lety. Špička druhé ligy se vyrovnala a rozšířila na osm deset týmů, které jsou hodně kvalitní. Každý může porazit každého. Třeba dva hráči z Nantes, které loni skončilo v první lize sedmé, odchází do druhé ligy. To je doklad, že ve druhé lize hrají výborní kluci.

Řídil jste teď váš nový tým na dálku z Brna. Je to obvyklé?
Byl jsem v červnu obhlídnout halu, stadion, posilovnu a město. Potkal jsem se s vedením klubu. Komunikujeme po mailech a po telefonu. Hráče jsem často vyřizoval přes skype a facebook. Nová média hrají velkou roli a komunikaci to nevadí. Kdybych seděl ve Francii, dělám to samé. Nevadilo, že jsem byl doma v Brně.

Myslíte, že angažmá v Saint-Quentin vás posune třeba do nějakého slavnějšího klubu?
To je zbytečné řešit. Před třemi lety byla úplně jiná ekonomická situace. Je to možné, ale nic nebudu řešit dřív, než za rok. Uvidíme, jestli se volejbal udrží jako profesionální sport. Nikdo nemůže říct, jak to s námi volejbalisty časem bude.

Autor: Marek Těšík

5.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neznámý pachatel v noci postříkal stříbrnou barvou auto stojící před rodinným domem ve vesnici na Ivančicku.

Vandalové se vyřádili na autech: posprejované, rozbité okno, vypuštěná kola

Pásovci jsou zajímaví schopností úplně se stočit do kuličky, čímž se chrání před predátory.
6

Vypadají jako spojení želvy a králíka. Dva noví pásovci se v zoo ještě nepotkali

AKTUALIZOVÁNO

Dopravci dostanou od kraje sto milionů k odvrácení stávky. Odborářům to nestačí

Brno – Sto milionů korun dostanou od kraje autobusoví dopravci, kteří před několika týdny vstoupili do stávkové pohotovosti. Ve čtvrtek to odhlasovali krajští zastupitelé. Pokusí se tak odvrátit hrozbu stávky, o které odboráři debatovali ve středu. 

Brněnská polární stanice funguje 10 let. Vědci našli i kosti vyhynulého ještěra

Brno /INFOGRAFIKA/ – Neustálé denní světlo i teploty hluboko pod bodem mrazu překonávají vědci při expedicích na polární stanici Masarykovy univerzity v Antarktidě. Jejich bádání přineslo už několik významných objevů. Ve středu od počátku fungování stanice uplynulo přesně deset let.

Poprvé se setkají na jevišti. Bolek Polívka převychová svého syna v šaška

Brno – Jako starý panovačný šašek obklopený svým dvorem, který chce převychovat šlechtického sirotka, se v nové autorské tragikomedii představí Boleslav Polívka. Mladého šlechtice, který se ovšem šaškem stát nechce, ztvární Polívkův syn Vladimír. Bude to vůbec poprvé, kdy se oba setkají na jevišti: v brněnské premiéře, v sobotu od sedmi hodin večer v Divadle Bolka Polívky.

Od sporáku chystá hokejový turnaj. Jednou ho chce pořádat i na náměstí Svobody

Brno - Na jeden den odložit vařečku, nazout brusle, vzít do rukou hokejku a poměřit se s přáteli z branže v hokejových dovednostech. To byl sen šestatřicetiletého šéfkuchaře Davida Viktorina z brněnské restaurace Rynk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies