Od konce května si brněnští basketbalisté začali hledat novou práci. První dva už podepsali smlouvy v jiném klubu Mattoni NBL. Slovenský reprezentant Peter Sedmák a také opavský odchovanec Viktor Cvek od říjnového startu soutěže oblečou dres pražského USK, týmu, který staví hlavně na mladých hráčích. „Všechno je jen na mě, jak se svou šancí naložím,“ připomíná Cvek, který se ještě zotavuje po operaci přetrženého křížového vazu v koleni.

Jak složitě jste se domlouval na podpisu smlouvy v pražském klubu?
Vůbec, jednání probíhala velmi rychle. Domluvili jsme se snad během deset dnů. Šlo poznat, že zájem měl seriózní, i když jsem dlouhou dobu zraněný. Nejprve jsem ale ukončil smlouvu s Basketballem. I když už klub dál nepokračoval, stále jsem zůstával jeho hráčem.

Proč nakonec míříte do Prahy a ne do rodné Opavy?
Zájem o mě měla, ale asi ne tak vážný, jako USK. Rozhodování jsme měl snadné.

V Brně jste si v sezoně přetrhl křížový vaz a následovala operace, potom přišel konec klubu. Jak budete na angažmá na jihu Moravy vzpomínat?
Velmi rozporuplně. Po zranění jsem dostal slib od majitele klubu (Jiřího Hose – pozn. red.), že Basketball bude pokračovat i v příští sezoně. Podle toho jsem si načasoval i operaci. V Brně se mi líbilo, ale takový je holt život.

Teď měníte Brno z Prahu. Co si od smlouvy s USK, který po sezoně pořádně změní kádr, slibujete?
Je to obrovská výzva. USK vede americký trenér (Ken Scalabroni – pozn. red.), takže basket uvidím zase trochu z jiného pohledu, bude mít jiný přístup. V týmu vždy dostávali příležitost mladí hráči. Teď už bude všechno jen na mě, jak se svou šancí naložím.

Dres USK budete oblékat společně s dalším dnes už bývalým hráčem Basketballu Brno Peterem Sedmákem. Je to pro vás velká výhoda?
Určitě ano. Nedávno jsem s ním mluvil. Vždycky jsme si dokázali vyhovět. S klukama, co hrají za USK se ale znám už z dorostu, takže se rozhodně nedá mluvit o nějakém neznámém prostředí.

Jak to vypadá s vaším operovaným kolenem, budete připraven naskočit na začátek přípravy?
Pořád ještě rehabilituju, třikrát až čtyřikrát týdně. Po víkendu mě čeká kontrola u primáře Ondruše, který mě operoval. Uvidíme, ale osobně se cítím dobře. Samozřejmě nechci nic zakřiknout, ale doufám, že se vrátím v prvním měsíc, kdy začne mattonka.