VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cyklista Klasa ujel 80 kilometrů. Se zlomenou čelistí

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Bývalý cyklista Dukly Brno nechtěl za žádnou cenu vzdát Závod míru. Dosud jako jediný Čech se zúčastnil olympiády na dráze i silnici.

23.9.2010
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií

Cyklista Dukly Brno Michal Klasa.Foto: archiv Michala Klasy

Odřenina, pohmožděnina nebo bolavý zub. Potíže, kvůli kterým by někdo raději nešel do práce a navštívil doktora. Představte si ale, že byste museli ujet ještě osmdesát kilometrů na kole s dvakrát přelomenou čelistí. Podobný kousek zvládnul cyklista Dukly Brno Michal Klasa, který je hlavní postavou dalšího dílu seriálu Když tady zářil.

Skvělých dráhařů nebo silničářů bylo v Československu hned několik. Klasa se možná mezi nimi nemůže rovnat co do úspěchů, ale v jedné věci je jednoznačně trumfne. Byl z nich nejuniverzálnější.

Jako jediný se dosud zúčastnil olympijských her v silniční a zároveň dráhové cyklistice. „To jsem ani nevěděl, že držím takový rekord. Ale je to příjemné,“ říká Klasa.

Sednout a jet. Mladý přerovský klučina brázdil město a jeho okolí výhradně v sedle svého kola. „Měl jsem ho a chtěl jezdit,“ stručně popisuje, jak se z dětské zábavy dostal až do přerovské Lokomotivy.

Škola nebo vzdělání? Oboje se muselo podřídit cyklistice. „Šel jsem raději na učňák, abych se nemusel tolik připravovat do školy a mohl víc trénovat a jezdit,“ otevřeně přiznává Klasa, který si až po konci kariéry dodělal vysokoškolské vzdělání.

Přestože už v Přerově měl za sebou úspěchy na silnici a patřil do juniorské reprezentace, největší slávu si vydobyl až v dresu brněnské Dukly. „V devatenácti jsem musel na vojnu a tak si mě vybrali jako jednoho z talentů,“ vysvětluje jezdec, který v armádním klubu strávil téměř čtvrt století.

V té chvíli jako by se od mladého československého talentu ale štěstí otočilo zády. Na jednom ze zahraničních závodů si při nárazu do auta vážně zlomil nohu a musel nuceně odpočívat. „Byl to těžký začátek. Po půl roce jsem si ji totiž zlomil znovu,“ vzpomíná na těžké začátky.

Ani po opakovaném zranění ale na cyklistiku nezanevřel. Úrazem Klasa otevřel spíše novou kapitolu své závodní kariéry. „Kvůli přetrvávajícím potížím jsem totiž začal jezdit stíhačku na dráze. Nebyla to taková zátěž na poraněnou nohu,“ vysvětluje cyklista, kterého k přechodu přemluvil také olympijský vítěz Jiří Daler. „Byla to velká osobnost,“ uznává zlatého medailistu z roku 1964.

Zpátky na silnici

Na dráze vydržel tři roky, vybojoval pět titulů československého mistra a bronz ze světového šampionátu. „Musím se přiznat, že kroužení dokola mě moc nebavilo. Oproti silničním závodům tam stále jezdíte sám,“ směje se Klasa.

Vrcholem jeho snah na oválech byly olympijské hry v roce 1976 v kanadském Montrealu, kde vybojoval v družstvech sedmé a mezi jednotlivci osmé místo. „Měl jsem naplánované, že po Hrách na dráze definitivně skončím. Už mě to nebavilo,“ svěřuje se

Přechod zpátky do bojů v pelotonu mu nedělal žádný problém. Důkazem toho je i Závod míru o dva roky později, ve kterém až do poslední etapy vévodil souboji o nejlepšího sprintera.

Osmdesát kilometrů před cílem v polské Varšavě mu ale vběhl do cesty pes a držitel bílého trikotu skončil na zemi. „Vůbec jsem nevěděl, co se stalo. To jsem se dověděl až v cíli. Jen jsem si hlídal svoje soupeře, takže stačilo dojet do cíle,“ popisuje.

Bílý trikot od krve, dvakrát přeražená čelist a několik pohmoždin a odřenin. Tak viděli diváci přijíždět do cíle pražského rodáka. O odstoupení ze závodu totiž Klasa nechtěl ani slyšet. „Vyplivl jsem zub, vstal a jel dál. V žádném případě jsem nechtěl závod vzdát. Cyklistická čest mi to nedovolila,“ vysvětluje. „Jel jsem pak zbytek závodu s otevřenou pusou, protože jsem ji nemohl zavřít. Bolest mi ale nevadila. Cyklisté jsou na ni zvyklí a je pro ně podřadná. Spadnou, nasednou na kolo a prostě jedou dál,“ konstatuje.

Sprinterskou soutěž nakonec nevyhrál. Jako projev úcty mu ale šampion Aavo Pikkus daroval svůj bílý dres a Klasu ocenil i Mezinárodního výboru UNESCO pro fair play. „Bral jsem to jako samozřejmost, že je úplně přirozené dojet. Nechtěl jsem z toho dělat nic extra,“ skromně říká.

Smůla se od závodníka Dukly Brno neodlepila ani v soutěži jednotlivců v roce 1980 na olympiádě v Moskvě. „Cítil jsem se velice dobře, ale nevyšlo to. Mohli tam startovat jezdci téměř ze všech zemí, takže tam jezdili Uruguayci nebo Afričané, kteří na kole předtím skoro neseděli,“ směje se.

Předčasný konec

Při jednou z pádů ještě Klasa zabrzdil, ale zezadu do něj vrazili další závodník a československý reprezentant skončil opět na zemi se zlomeným prstem. „Nemohl jsem ho ani ohnout a natož brzdit, proto jsem závod musel vzdát,“ uznává.

Z hlavního města Svazu sovětských socialistických republik se ale nevracel s prázdnou. Ještě před soutěží jednotlivců totiž vybojoval bronzovou medaili v závodu družstev. Spolu s Vlastiborem Konečným, Alipi Kostadinovem a Jiřím Škodou skončili za druhými Východními Němci jen o sedm desetin. „Je to škoda, že nám stříbro uniklo o takový kousek, ale přesto jsem spokojený. Dovezli jsme si totiž medaili,“ těší Klasu olympijský bronz, který považuje za největší úspěch svojí kariéry. „Byli jsme potom ještě druzí na mistrovství světa, ale olympiáda je olympiáda,“ hlásí.

Stříbro ze světového šampionátu v roce 1985 bylo také posledním úspěchem na mezinárodní scéně. O rok později totiž končí aktivní kariéru. Ve třiatřiceti letech. „Už dva roky jsem oddaloval odchod. Měl jsem problémy s kolenem, které mi museli doktoři opíchávat. Bolelo mě ještě tři roky po odchodu,“ popisuje.

Od cyklistiky úplně neodešel. Začal trénovat mládežnickou reprezentaci a později i dorostence. „Měli jsme úspěchy, po reorganizaci ale na mě nezbyly peníze, takže moje místo zrušili a vyhodili mě,“ krčí rameny po desetileté práci.

Nyní se živí prodejem výživy pro vrcholové sportovce. Na kole si v šestapadesáti letech vyjede už jen pro zábavu. Při vzpomínce na nešťastný pád a zlomenou čelist se už jen usmívá.

Autor: Tomáš Valaškovčák

23.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
1

Na dálnici u Tvarožné se srazila dvě auta. Nehoda omezila i dopravu ve Slatině

Ilustrační foto

Červená světla u železnice? Ženě s třemi dětmi v přecházení nevadila

AKTUALIZOVÁNO

Tramvaj přejela muže ležícího na kolejích. Amputovala mu obě nohy

Brno – V kritickém stavu převezli záchranáři do nemocnice mladého muže, kterého ve čtvrtek večer v Brně přejela tramvaj. Muž při nehodě utrpěl vážná zranění, přišel o obě nohy.

Na jihu Moravy chytili Syřana s osmiletým synem. Chtějí je vrátit do Maďarska

Jižní Morava – Už třiadvacet migrantů zachytila letos cizinecká policie na jižní Moravě. Poslední dva chytili v Břeclavi na nádraží při kontrole mezinárodního vlaku z Rakouska do Německa v noci na pátek. Jednalo se o čtyřicetiletého muže ze Sýrie a jeho osmiletého syna. „Oba žádali o azyl v Maďarsku, kam budou vráceni," uvedla policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

AKTUALIZOVÁNO

Hasiči vyjížděli k popadaným stromům. V centru Brna zasahovali na střeše

Brněnsko – Na šesti místech na Brněnsku museli od pátečního rána zakročit hasiči. Kvůli silnému větru totiž padaly stromy. „Stromy spadlé přes silnice jsme odstranili pomocí motorových pil. Zatím nevíme o žádných způsobených škodách," poznamenal krajský mluvčí hasičů Jaroslav Mikoška.

Sto dnů krajské vlády: hejtman Šimek není vidět. Hašek je zvědavý na hyperloop

Brno – Doba hájení nového vedení kraje skončila, radní a hejtman ve svých funkcích ve čtvrtek oslavili sto dnů. A za tu dobu dali vznik novému termínu: neviditelný Šimek. Brněnský deník Rovnost oslovil tři politology z Masarykovy univerzity, aby nové vedení zhodnotili. Zatímco bývalý hejtman Michal Hašek informoval voliče o takřka každém svém kroku, Bohumil Šimek jakoby zmizel.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies