VYBERTE SI REGION

Cyklista Klasa ujel 80 kilometrů. Se zlomenou čelistí

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Bývalý cyklista Dukly Brno nechtěl za žádnou cenu vzdát Závod míru. Dosud jako jediný Čech se zúčastnil olympiády na dráze i silnici.

23.9.2010
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Cyklista Dukly Brno Michal Klasa.

Cyklista Dukly Brno Michal Klasa.Foto: archiv Michala Klasy

Odřenina, pohmožděnina nebo bolavý zub. Potíže, kvůli kterým by někdo raději nešel do práce a navštívil doktora. Představte si ale, že byste museli ujet ještě osmdesát kilometrů na kole s dvakrát přelomenou čelistí. Podobný kousek zvládnul cyklista Dukly Brno Michal Klasa, který je hlavní postavou dalšího dílu seriálu Když tady zářil.

Skvělých dráhařů nebo silničářů bylo v Československu hned několik. Klasa se možná mezi nimi nemůže rovnat co do úspěchů, ale v jedné věci je jednoznačně trumfne. Byl z nich nejuniverzálnější.

Jako jediný se dosud zúčastnil olympijských her v silniční a zároveň dráhové cyklistice. „To jsem ani nevěděl, že držím takový rekord. Ale je to příjemné,“ říká Klasa.

Sednout a jet. Mladý přerovský klučina brázdil město a jeho okolí výhradně v sedle svého kola. „Měl jsem ho a chtěl jezdit,“ stručně popisuje, jak se z dětské zábavy dostal až do přerovské Lokomotivy.

Škola nebo vzdělání? Oboje se muselo podřídit cyklistice. „Šel jsem raději na učňák, abych se nemusel tolik připravovat do školy a mohl víc trénovat a jezdit,“ otevřeně přiznává Klasa, který si až po konci kariéry dodělal vysokoškolské vzdělání.

Přestože už v Přerově měl za sebou úspěchy na silnici a patřil do juniorské reprezentace, největší slávu si vydobyl až v dresu brněnské Dukly. „V devatenácti jsem musel na vojnu a tak si mě vybrali jako jednoho z talentů,“ vysvětluje jezdec, který v armádním klubu strávil téměř čtvrt století.

V té chvíli jako by se od mladého československého talentu ale štěstí otočilo zády. Na jednom ze zahraničních závodů si při nárazu do auta vážně zlomil nohu a musel nuceně odpočívat. „Byl to těžký začátek. Po půl roce jsem si ji totiž zlomil znovu,“ vzpomíná na těžké začátky.

Ani po opakovaném zranění ale na cyklistiku nezanevřel. Úrazem Klasa otevřel spíše novou kapitolu své závodní kariéry. „Kvůli přetrvávajícím potížím jsem totiž začal jezdit stíhačku na dráze. Nebyla to taková zátěž na poraněnou nohu,“ vysvětluje cyklista, kterého k přechodu přemluvil také olympijský vítěz Jiří Daler. „Byla to velká osobnost,“ uznává zlatého medailistu z roku 1964.

Zpátky na silnici

Na dráze vydržel tři roky, vybojoval pět titulů československého mistra a bronz ze světového šampionátu. „Musím se přiznat, že kroužení dokola mě moc nebavilo. Oproti silničním závodům tam stále jezdíte sám,“ směje se Klasa.

Vrcholem jeho snah na oválech byly olympijské hry v roce 1976 v kanadském Montrealu, kde vybojoval v družstvech sedmé a mezi jednotlivci osmé místo. „Měl jsem naplánované, že po Hrách na dráze definitivně skončím. Už mě to nebavilo,“ svěřuje se

Přechod zpátky do bojů v pelotonu mu nedělal žádný problém. Důkazem toho je i Závod míru o dva roky později, ve kterém až do poslední etapy vévodil souboji o nejlepšího sprintera.

Osmdesát kilometrů před cílem v polské Varšavě mu ale vběhl do cesty pes a držitel bílého trikotu skončil na zemi. „Vůbec jsem nevěděl, co se stalo. To jsem se dověděl až v cíli. Jen jsem si hlídal svoje soupeře, takže stačilo dojet do cíle,“ popisuje.

Bílý trikot od krve, dvakrát přeražená čelist a několik pohmoždin a odřenin. Tak viděli diváci přijíždět do cíle pražského rodáka. O odstoupení ze závodu totiž Klasa nechtěl ani slyšet. „Vyplivl jsem zub, vstal a jel dál. V žádném případě jsem nechtěl závod vzdát. Cyklistická čest mi to nedovolila,“ vysvětluje. „Jel jsem pak zbytek závodu s otevřenou pusou, protože jsem ji nemohl zavřít. Bolest mi ale nevadila. Cyklisté jsou na ni zvyklí a je pro ně podřadná. Spadnou, nasednou na kolo a prostě jedou dál,“ konstatuje.

Sprinterskou soutěž nakonec nevyhrál. Jako projev úcty mu ale šampion Aavo Pikkus daroval svůj bílý dres a Klasu ocenil i Mezinárodního výboru UNESCO pro fair play. „Bral jsem to jako samozřejmost, že je úplně přirozené dojet. Nechtěl jsem z toho dělat nic extra,“ skromně říká.

Smůla se od závodníka Dukly Brno neodlepila ani v soutěži jednotlivců v roce 1980 na olympiádě v Moskvě. „Cítil jsem se velice dobře, ale nevyšlo to. Mohli tam startovat jezdci téměř ze všech zemí, takže tam jezdili Uruguayci nebo Afričané, kteří na kole předtím skoro neseděli,“ směje se.

Předčasný konec

Při jednou z pádů ještě Klasa zabrzdil, ale zezadu do něj vrazili další závodník a československý reprezentant skončil opět na zemi se zlomeným prstem. „Nemohl jsem ho ani ohnout a natož brzdit, proto jsem závod musel vzdát,“ uznává.

Z hlavního města Svazu sovětských socialistických republik se ale nevracel s prázdnou. Ještě před soutěží jednotlivců totiž vybojoval bronzovou medaili v závodu družstev. Spolu s Vlastiborem Konečným, Alipi Kostadinovem a Jiřím Škodou skončili za druhými Východními Němci jen o sedm desetin. „Je to škoda, že nám stříbro uniklo o takový kousek, ale přesto jsem spokojený. Dovezli jsme si totiž medaili,“ těší Klasu olympijský bronz, který považuje za největší úspěch svojí kariéry. „Byli jsme potom ještě druzí na mistrovství světa, ale olympiáda je olympiáda,“ hlásí.

Stříbro ze světového šampionátu v roce 1985 bylo také posledním úspěchem na mezinárodní scéně. O rok později totiž končí aktivní kariéru. Ve třiatřiceti letech. „Už dva roky jsem oddaloval odchod. Měl jsem problémy s kolenem, které mi museli doktoři opíchávat. Bolelo mě ještě tři roky po odchodu,“ popisuje.

Od cyklistiky úplně neodešel. Začal trénovat mládežnickou reprezentaci a později i dorostence. „Měli jsme úspěchy, po reorganizaci ale na mě nezbyly peníze, takže moje místo zrušili a vyhodili mě,“ krčí rameny po desetileté práci.

Nyní se živí prodejem výživy pro vrcholové sportovce. Na kole si v šestapadesáti letech vyjede už jen pro zábavu. Při vzpomínce na nešťastný pád a zlomenou čelist se už jen usmívá.

Autor: Tomáš Valaškovčák

23.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Židenický místostarosta Kunc byl podle inspekce hrubý na zaměstnance radnice

Automatické sněžné řetězy jsou český vynález

Automatické sněhové řetězy. Nový vynález pochází z Česka

Kamechy a Žebětín spojí chodník a cyklostezka. Cenu zvyšují výkupy pozemků

Brno – Chodník podél silnice ze sídliště Kamechy do Žebětína ocení matky s kočárky a další chodci, kteří kolem Žebětínského rybníka procházejí. Pokud se vše podaří, žebětínská radnice ho chce začít stavět příští rok.

Mrazy: rybáři denně sekají díry do ledu, ryby se nadechují jen párkrát za minutu

Pohořelice - Rybáři z Rybníkářství Pohořelice od začátku letošního roku, kdy teploměr téměř neustále ukazuje teploty pod bodem mrazu, obcházejí chovné rybníky a denně prořezávají do ledu prohlubně. Do rybníka tak vnikne více světla, fytoplankton může nastartovat fotosyntézu a dodává vodě potřebný kyslík.

AKTUALIZOVÁNO

Pojď hrát hokej, láká sportovní akce jihomoravské děti. Čekají je zábavné nábory

Jižní Morava – Mnozí si nasadí poprvé brusle a poprvé posunou hokejkou puk. Český svaz ledního hokeje pořádá pro děti ve věku od čtyř do osmi let celorepublikovou akci Týden hokeje s heslem Pojď hrát hokej, při níž si vyzkouší zdarma tento sport.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies