Zpět na atletický ovál, kde na konci července v poslední možnou chvíli doskočil pro olympijskou letenku. „Moc jsem se těšil. Kromě limitu jsem si tu vytvořil osobák (821 centimetrů – pozn. red.),“ líčil třiadvacetiletý talent, který přišel na stadion pod Palackého vrchem jako host atletického mítinku.
Jaká byla cesta z Číny?
Přiletěl jsem v devět hodin ráno. Kamarád pro mě dojel autem, protože moje se mi rozbilo. (smích) Hned jsem jel sem. Stihl jsem se akorát oholit a osprchovat.
Prožíváte zvláštní pocity, když vidíte doskočiště pod tribunou?
Na pocity nebyl čas, protože jakmile jsem udělal krok na plochu, tak už jsem musel jít na zahájení.
Na kdyby se nehraje, ale přesto. Kdybyste na olympiádě zopakoval výkon z tohoto stadionu, mohla z toho být třetí příčka…
Rozdíl je v tom, že tady panovaly ideální podmínky. Bylo krásně, foukal optimální vítr oproti Pekingu, kde nás trápil protivítr. Ale mohl jsem skočit víc. Co si budeme nalhávat, kdyby to vyšlo, byla by z toho bronzová medaile.
Co s člověkem udělá, když se dozví, že si doskočil pro nejlepší český dálkařský výsledek v historii olympijských her?
Já jsem nad tím moc nepřemýšlel. Čeští dálkaři přede mnou byli určitě lepší, protože český rekord ještě nemám, ale asi jim ve správný okamžik chybělo štěstí nebo se špatně připravili.
Soudě podle vašich výkonů jste asi mužem posledních pokusů. V nejzazší chvíli jste si vybojoval Peking, tam jste závěrečným pokusem postoupil o jediný centimetr do finálové osmičky…
Je to tak. Ale co se týče limitu, vyplývá to z toho, že ještě nejsem tak zkušený jako ostatní borci jako třeba Tomáš Janků. Takže limity neumím plnit v prvních závodech. Doufám, že se to zlomí a příště se zadaří dříve a budu mít víc času se připravit.
Olympiáda byla vaším prvním „top“ závodem. Dolehne to na člověka?
Je pravda, že jsem byl trošku smutný z toho, že jsem si nevyzkoušel žádné mistrovství Evropy nebo světa. Přišla rovnou olympiáda a to je svým rozsahem obrovská akce. Hranice úspěchu a neúspěchu je malá. Média se víc zajímají, více vás svazuje. Ale šel jsem na stadion s čistou hlavou. Jel jsem tam jako outsider, od kterého nikdo nic nečekal.
Už jste stihl osmé místo oslavit?
Zatím ne. Budu ještě závodit v Curychu. Odlétám už pozítří. Nechci to teď podcenit, ale po sezoně oslava přijde.
Změní vám úspěch z Pekingu život?
Určitě by mi to mělo otevřít cestu na mítinky. Manažerovi to snad ulehčí práci, i když on je prostě nejlepší ve svém oboru. Určitě si polepším i finančně, ale jinak myslím, že mě to nijak nezmění.
Jak se vám zamlouvaly hry v Číně?
Nemůžu srovnávat s jinými olympiádami, ale Honza Železný říkal, že kdyby bylo na něm, tak už nikde jinde olympiádu nepořádá. Bylo to sladěné do detailů. Pro mě byl největší zážitek stadion, jak po architektonické stránce, tak i povrch byl úplně nový. Bylo tam mondo, které snad ještě nikdo nikde neviděl.
Komentátoři v televizi se rozplývali nad krásným rovným doskočištěm…
Doskočiště totiž obsluhuje elektronické hrabadlo, které samo zarovná písek. Takže to vypadalo jako zrcadlo.
Co olympijská vesnice? Líbilo se vám mezi slavnými sportovci?
Zaskočilo mě, když jsem v jídelně potkal Ronaldinha. Má charizma, je to trošku výstřední osobnost, takže nás hned trkl do oka.
A tajné plány do budoucna?
Vzhledem k tomu, že v Brně není hala, bude těžké se dostat na halový šampionát, ale na mistrovství světa bych chtěl vylepšit osmé místo. No a kdyby vše šlo dobře, další rok na evropském šampionátu by byla placka reálná.