S osobním maximem 821 centimetrů zaostává brněnský dálkař za českým rekordem Milana Mikuláše o pouhé čtyři centimetry. Halovou sezonu začal už pod vedením nového kouče Michala Pogányho a první letošní starty naznačují, že se Novotný vydal správnou cestou. „Ještě nikdy jsem nedostal hotového závodníka, jakým je Roman. Je velmi dobře připravený a snad zužitkuje svou silnou psychiku,“ uvedl na adresu třiadvacetiletého skokana Pogány.

Romane, vaše účast v olympijském finále mnohé fanoušky překvapila. Už opadl rozruch okolo vaší osoby?

Nějaký extrémní tlak jsem necítil ani hned po olympiádě. Lidé mě na ulici nepoznávají, pořád je všechno při starém. To by přišlo spíš s medailí, finále není až tak závratné.

Pro vás osobně bylo osmé místo překvapivé?

Věděl jsem, že na finále bych měl mít, ale nevěřil jsem, že by se to mohlo povést.

Nově vás trénuje Michal Pogány. Proč jste se rozešli se Stanislavem Joukalem?

S bývalým trenérem jsem byl sedm let a už jsem cítil, že potřebuju změnu. Málokdo vydrží celou kariéru s jedním trenérem. S Michalem Pogánym jsme se dohodli a teprve uvidíme, zda to bude fungovat. Ale jeví se to velice nadějně.

Jak se změnila příprava?

Přibylo hodně kvalitních tréninků a soustředění. Také dost regenerujeme, snad se to projeví pozitivně na výkonech.

Hned při prvním startu jste v polském Brzeszcze skočil 760 a teď v Olomouci 781 centimetrů. Spolupráce tedy nese ovoce?

Výkon v prvním závodě je na moje poměry dobrý, což nasvědčuje, že by nám to mohlo klapat. Přece jen jsem skočil 760 z plné přípravy. Jsou různé tréninkové ukazatele a já jsem se zlepšil úplně ve všech. Nechtěl bych však předbíhat a něco zakřiknout. Uvidíme až v průběhu sezony po třech čtyřech závodech.

Všechnu přípravu směřujete k halovému mistrovství Evropy v Turíně?

Tam půjde o všechno. Je to vrchol halové sezony. Pokud se tam dostanu, musím předvést co nejlepší výkon. Chci zvládnout kvalifikaci a dostat se do finále, kde bych chtěl útočit na osmimetrovou hranici.

Účast ve finále. Není to na vaše poměry mírný cíl?

Určitě ano, ale nechci na sebe zbytečně vyvíjet nějaký tlak a poukazovat na to, že chci medaili. Když tam pojedu s klidnou hlavou, bude se mi daleko lépe závodit, než když budu vyhlašovat, že vyhraju. Pak by mohlo být všechno jinak.

Které významnější mítinky vás v halové sezoně čekají?

O víkendu skáču v Otrokovicích, ale domácí podniky mám vyloženě na rozzávodění. Větší mítink přijde desátého února ve francouzském Lievinu a o čtyři dny později ve Valencii. To jsou obrovské závody, další velký mítink bude koncem února v O2 aréně v Praze.

Určil jste si maximum, které bystě chtěl v letošní halové sezoně překonat?

Chtěl bych skočil 792 centimetrů, čímž bych si o centimetr vylepšil osobní rekord v hale.

Studujete na brněnské Fakultě sportovních studií. Stíháte školu skloubit se závoděním?

Moc to nejde. Mám teprve uzavřený druhák a teď pokračuju ve třeťáku. Nemám žádný individuální plán, studuji prezenčně, a proto se snažím s učiteli všelijak dohodnout. Řešíme to většinou tak, že odevzdávám spoustu seminárek, nebo nahrazuju. Uvidíme, zda se mi podaří dostudovat (úsměv).

Kdy by se to mohlo podařit?

Když všechno vyjde, chtěl bych tak za rok dokončit státnice.

Zítra začíná Moravská výškařská tour, se skokem vysokým jste začínal (osobní rekord 217 cm – pozn. autora). Ukážete se v Třinci nebo Hustopečích?

Chtěl jsem jet do Hustopečí, kde to mám velmi rád. Dokonce jsem zvažoval, že bych tam skákal, ale trenér mi řekl, že to nepřipadá v úvahu. Nakonec mi tam vlezl závod, takže ani nepřijedu.

Jak jste na tom ve srovnání s vašimi největšími soupeři?

Nad moje možnosti je zatím spousta borců jako třeba Saladino, kteří mají skočeno za 850 centimetrů. Když to pokazí, skočí 820. Když to zkazím já, skáču 770, zatímco když se mi to hodně povede, skočím 800 až 820. Takoví závodníci se blbě poráží.

Ale tempem, jakým jste do světové dálky vstoupil, by atakování osmi a půl metrů nemuselo trvat dlouho…

Čím výš jste, o to se zlepšujete pomaleji. Můj cíl je skočit 830. Osm a půl metru už je taková dálka, na kterou se ani nedívám.