Proč jste se do patronátu pustil?

Oslovil mě kamarád, poté jsme se sešli s ředitelkou fondu Monikou Chasákovou a domluvili jsme se na spolupráci. Na úrazy umírá každoročně spousta dětí a i já jsem jeden v dětství měl. Proto mi přišlo tohle téma zajímavé.

Vidíte v podpoře Modrého hrocha díky vaším častým úrazům větší smysl?

Ani ne. Zranění jsem měl tolik, že už mě teď moc neovlivňují. Poznamenal mě první úraz v šestnácti letech. Díky němu jsem změnil přístup jak k životu, tak ke sportu. Nejvíc mě však ovlivnilo narození syna Alberta. Rizika dětských zranění teď vnímám mnohem intenzivněji.

Letos jste dražil závodní čísla a výtěžek šel právě na fond Modrého hrocha. Jak jste spokojený s jejich prodejem?

Ze začátku v tom byl trochu chaos. Čísla se dražila přes facebook. Pak to začalo fungovat a vybralo se skoro osmdesát tisíc korun. Na jednu akci do Ostravy jsem přivezl číslo z mistrovství světa a pořadatelé mi za něj dali peníze v hotovosti, i když jsem chtěl, ať je pošlou na účet fondu. Pak jsem na ně samozřejmě zapomněl. Přítelkyně věří na karmu a podobné věci a teď mi vyčítá, že mám tolik úrazů, protože kradu peníze dětem. (úsměv)

Čemu se nyní nejvíc věnujete?

Sportu teď moc nedávám. Užívám si naplno syna a snažím se, ať se nezraní. (smích) Ale už začínám i trénovat.

Jak se po ošklivém pádu na světovém šampionátu cítíte?

Psychicky jsem v pohodě. Fyzicky to také jde, před časem jsem odložil berle. Jezdím na kole a plavu.

Pokračujete dál ve vrcholové kariéře?

Záměrně rozhodnutí neprotahuji. Dělám všechno tak, jako by mě čekala další sezona. Stále však nevím, co udělá zraněné koleno a kotník. Možná budu muset na drobnou operaci, což by zase změnilo situaci. Pokud zdraví vydrží, tak pokračuji v lyžování dál.

Kdy se definitivně rozhodnete?

Žádný přesný termín jsem si nedal. Vyčkávám. Zatím mám čas. Na sníh musím tak za dva měsíce.