Sluneční paprsky se třpytí na vodní hladině, která zůstává nezvykle klidná. Je půl deváté ráno, lehátka okolo brněnského bazénu na Kraví hoře zejí prázdnotou. Koupaliště se teprve probouzí k životu, dálkový plavec Rostislav Vítek už ale vydýchává téměř dvouhodinový trénink.

Ostatní čeští reprezentanti po mistrovství světa si dávno užívají dovolenou, proto válčí ve vodě sám. Na nedávném mistrovství světa v Římě Vítek skončil osmý na pětadvacetiki­lometrové trati a vybojoval nejlepší výsledek pro české barvy. Teď se chystá na další výzvu. Chce překonat slavný kanál La Manche. Ve světovém rekordu. „Den D“ by měl přijít někdy v tomto týdnu. „Budu čekat na zprávy od lodivoda, ten přesně určí termín. Mělo by to být okolo patnáctého srpna,“ líčí třiatřicetiletý brněnský plavec.

Sledujete už pečlivě předpověď počasí?
Úplně ji nesleduju. Ale říkali, že voda na La Manchi má teď asi osmnáct stupňů, což mi vyhovuje. Posílali mi mailem i grafy, jak vypadá počasí po hodinách. Já se v tom moc nevyznám, abych pravdu řekl. Poznám výšku vln, která určuje kdy začít. Ale přesně se neorientuju.

A jaké podmínky by vám vyhovovaly?
Těžko říct, co mi vyhovuje na kanále. Ale nejspíš klidná hladina. Mám rád vlny při závodě, ale je to něco jiného, jde o taktiku. Tady mě půjde o co nejlepší čas, proto potřebuju co nejpříhodnější podmínky. Takže moře bez vln a aby mi foukalo do zad. (smích)

Proč je pro plavce přeplavání La Manche tak prestižní, je to o tradici?
Není to zase tak prestižní pro závodní plavce, spíš pro lidi, kteří se tomu nevěnují profesionálně. Spíš jde o to něco dokázat. U nás je to zakořeněné Venclovským a Novákem. Je to taková meta, znamená to něčeho dosáhnout. Dokázat sám sobě, že člověk něco překoná. Pro nás závodní plavce je to v poslední době hlavně o hecování.

Netajíte se tím, že chcete pokořit bájnou sedmihodinovou hranici. Co pro vás osobně znamená La Manche?
Samozřejmě jej chci přeplavat. Býval to můj sen, když jsem se plavání ještě nevěnoval profesionálně. Teď se s tím roztrhl pytel mezi plavci, kteří soupeříme ve Světovém poháru. Chceme se vzájemně překonávat. Nedávno to přeplaval ve světovém rekordu Bulhar Petr Stojčev, který ve Světovém poháru vyhrává už devět let. Zlomil sedmihodinovou hranici a každý se to teď snaží pokořit.

Takže se vzájemně hecujete?
Bavíme se o tom, děláme si srandičky. Pro nás je to zábava, která něco stojí. Musí se za to platit. Ale když se pak někdo vrátí na svěťák, určitě to rozebíráme.

Říkal jste Petarovi, že po vašem návratu z La Manche už možná bude bez rekordu?
To úplně ne. Ale vím, že když přijel na jeden závod Světového poháru, měl na zádech nápisy, že překonal světový rekord na kanálu La Manche. Na trenkách na zadku měl zvýrazněnou pokořenou sedmihodinovou hranici. To bylo docela úsměvné, ale samozřejmě to bereme vážně.

Vy jste se k La Manchi dostal docela náhodou, že?
Jo, jo. Po olympiádě jsem se tomu začal věnovat. Věděl jsem, že většinou trvá dva roky, než člověku přidělí termín. Je tam kupodivu dost narváno. Lze plavat jen od června do září. Podařilo se mi tam dostat přes Petr Miholu, který už má s La Manchem zkušenosti. Plaval to několikrát s oběma lodivody, kteří jsou tam nejznámější. Přimluvil se za mě a zeptal se, jestli by se pro mě jako pro rychlejšího plavce nenašel příhodný termín. Nabídl nám nějaké termíny a my jsme si vybrali. Ještě záleželo, jakou budu mít pozici v tom daném termínu, v němž může plavat až pět lidí. Nakonec jsem dostal od lodivoda první pozici. Vyšlo to perfektně.

Už se tedy jenom trefit do počasí…
Podle termínu mám vhodné podmínky, abych zaplaval co nejrychleji. I když nejrychlejší termín bývá až týden poté. Ale to je zase zrádné, protože jsou tam rychlé proudy. Když se v určitém okamžiku nedostanu na správné místo, můžu plavat o hodinu déle.

S ohledem na osmé místo na nedávném mistrovství světa to vypadá i na dobrou formu.
Formu po mistrovství světa udržuju, jak se dá. Přece jen hecovat se po vrcholu , je docela těžký. Zvlášť když všichni skončili a jsem tady sám. Netrénuju objemy ani rychlost, snažím se jen tak proplavávat. Deset dvanáct kilometrů denně, což není moc. Před mistrovstvím světa to byla daleko víc. Spíš se teď hlídám, abych neonemocněl., nějak se nezranil.

Jak bude vypadat den „D“ na La Manchi?
Nemá s tím zkušenosti, jen co jsme zaslechl. Ani nevím, co očekávat. Vybíral jsem hotely poblíž vody. Ještě přesně nevím, který bude ten den D. Budu čekat na zprávy od lodivoda, který počasí hlídá hodinu po hodině a je za to placený. Řekne mi asi jeden dva dny předem, že se mám začít chystat.

Vraťme se k šampionátu v Římě. Dosáhl jste nejlepšího českého výsledku, takže pokračujete v životní sezoně.
Původně jsem na mistrovství světa plánoval ještě lepší výsledek. I když jsem samozřejmě rád za osmý místo, což je můj nejlepší výsledek na této akci. Letošní sezona se pro mě vyvíjela příznivě. Měl jsem ambice na páté místo, ne li na medaili. Ale záleží, jaké hvězdy se v závodě ukážou. Na pětadvacetiki­lometrové trati to bývá vyšperkované. Každý má ambice na medaili. O to je těžší uspět. Jsem rád alespoň za tu osmičku, i když mi nesedlo počasí ani plavecký okruh.

Jak se závod vyvíjel?
I kvůli menší možnosti občerstvování se plavalo pomaleji a každý šetřil síly na posledních pět kilometrů. Na nich se to napálilo. Pole se roztrhalo a kdo neměl sílu,neudržel se. Mě taky kousek poodjela hlavní skupinka, ale nástup jsem chytil a dostal jsem se o něco víc kupředu. Pak jsem těžil ze zkušeností a bez energie jsem to nějak domlátil do cíle.

Když se podívám na vaše letošní výsledky, vypadá to že zrajete jak víno.
Myslím, že těžím z přípravy na loňskou olympiádu. Ta mě nastartovala. Zrychlil jsem časy v bazénu, kdy jsem se na všech tratích pohyboval okolo osobních rekordů. Přenesl jsem to i do otevřené vody, do finišů. Sezona pokračuje v dobrým rozpoložení a snad ještě nekončí. (pousměje se)

Změnil jste něco v tréninku?
Přitvrdil jsem v rychlosti. Ale co se týče tréninku, kilometráž je stejná. Stále kolem dvou a půl tisíce za rok. Sebevědomí roste s výsledky.

Na takovou porci kilometrů musíte být obojživelník. Neleze vám někdy voda na nervy?
Když se v zimě vstává na trénink do tmy, samozřejmě to není příjemné. Ale ve druhé polovině roku mám lepší tréninkovou morálku a přes zimu to musím nějak zvládnout. Vždycky to nějak překonám, vodu mám rád, jinak bych tu nebyl.

Kolik času v ní denně strávíte?
Když mám objemovou přípravu asi šest hodin, takže nějakých osmnáct kilometrů. Pokud příprava spěje k závodům, ubírám a plavu asi čtyři hodiny každý den.

Co děláte, když neplavete?
Teď mi nezbývá moc času na nic jinýho. Mám rád další sporty, kolečkové brusle, kolo. Rád si zahraju tenis, ale musím se věnovat rodině a malé dcerce. Mám taky internetový obchod s plaveckým zbožím, takže se snažím nějak uživit navíc. Ale trénink se snažím brát jako odreagování a ta voda je k tomu výborná.

Nepodivuje se vaše manželka občas tomu, že stále zdoláváte nějaké řeky?
Manželka bývala akvabela, takže sportu rozumí. Procestovala taky celý svět. Ví, co to obnáší a spíš mě podporuje a děkuju jí.

Čeho byste chtěl v kariéře ještě dosáhnout?
Jsem limitovaný zdravím, jestli vydrží ramena. Je mi třiatřicet, klouby a svaly se ozývají čím dál tím častěji. Těším se příští rok na mistrovství světa v Kanadě, evropský šampionát v Budapešti, kde se mi před třemi lety zadařilo. Chtěl bych zkusit objet celý Světový pohár a skončit do třetího místa v celkovém hodnocení. To by byla tečka a pomalu bych přemýšlel, čemu se věnovat dál.