Další díly Kodaňského zápisníku si přečtěte ZDE

Šampionát skončil a můžu si zhodnotit, čím mě obohatil:

1. Premiérově jsem se projel na trajektu a viděl Dánsko (i když zem na mě působila docela depresivně).

2. Potkal jsem skvělou partu lidí, o čemž už se nemusím rozepisovat. Třeba nápady Kaňoura (Alois Kaňkovský) mě baví ještě teď a nenechaly mě osm set kilometrů zahmouřit oka.

3. Potěžkat si medaili z mistrovství světa se nepoštěstí každému a Milanu Kadlecovi jsem vděčný, že mi ji půjčil, aniž by si ověřil riziko případné ztráty.

4. Hlavně: na vlastní kůži jsem okusil atmosféru dráhové cyklistiky, která je pro běžného „fotbalového“ fanouška značně neprůhledná. Nekasám se, že jí brilantně rozumím, ale nahlédl jsem do ní a vím, že už mi učarovala napořád. A představte si ty výsledky, kdybychom v Česku měli dřevěnou dráhu…

5. Zchudl jsem o sedm eur za půllitr dánského patoku!