Dráhař Kelemen: Možná jsem domácí puťka, ale mám rád svůj klid

Dělá rivalita dobrotu v brněnské partě, když se na olympiádu připravujete čtyři?

Asi to k tomu patří, jsme individuální sport. Musím se od toho oprostit a soustředit se jen na sebe.

Nechává vás Rio v klidu?

Nebudu říkat, že to nevnímám, olympiáda se blíží, ale tolik to se mnou nedělá. Neříkám, že je příjemné, když se mě každý vyptává, jak jedu, jaká je forma, ambice, pořád dokola, ale to k tomu patří.

V jakém rozpoložení se momentálně cítíte?

Nenacházím se v nejlepší formě, měli jsme hodně těžkých tréninků a moje tělo má dobrou ruční brzdu. Když je toho dost, jedu jak se zataženou. Až si odpočinu, většinou se forma vyjezdí a věřím, že to bude před Riem.

Může únava poznamenat váš boj o sprint i keirin?

Chci jet v Riu obě disciplíny. Vím, že někteří kluci od nás si brousí zuby, snaží se být teď lepší než já. Pokouším se od toho oprostit a když něco natrénuji, odpočinu si, v Riu to bude dobré.

Když jste sbíral mládežnické tituly v bikrosu, napadlo vás, že se zúčastníte olympiády?

Nečekal jsem já ani nikdo jiný, že můžu startovat na olympiádě. V Riu se chci podívat na bikros. Budou tam stejně staří jezdci, se kterými jsem závodil.

Šlo o dobré rozhodnutí, že jste přešel na dráhu?

Bikros je super průprava celkově na cyklistiku, ať silniční, horskou nebo dráhovou. Jezdí se třeba od pěti let a závodník získává techniku s kolem, dokáže ho ovládat, taky zlepšuje rychlost, kterou vyvíjí hlavně v mládežnických letech. Jde o předpoklad pro sprint, i když plno bikrosáků dráhu zkoušelo a nevyšlo jim to.

Sednete ještě někdy na bikrosové kolo?

Od doby, co jsem na dráze, jsem na něj nesedl. Mám ho pořád doma, snažil jsem se ho prodat, což nevyšlo a válí se v garáži. Někdy se možná svezu, až bude čas.

V Londýně jste byl vyjukaný mladík, budete v Riu v jiné pozici?

Do Londýna jsem jel jako kuře, přišlo to zničehonic na poslední chvíli. Neznal jsem taktiku soupeřů, ani jsem ji neřešil. Teď už vím, kdo, co a jak, možná proto byl Londýn psychicky snazší.

Myslíte na vylepšení desáté příčky ze sprintu?

Jasně, ale může se stát plno věcí. Když všechno klapne, sejde se forma i štěstí, do desátého místa určitě můžu být.

Jste trémista?

Nervózní určitě jsem před velkými závody. Dřív jsem byl i před menšími, možná jsem trochu vyspěl. Na druhou stranu ani v menších kláních psychicky nedávám, když nejsem v topové formě a poráží mě lidi, kteří by jindy nemohli. I když vím, že je to v přípravě, radši bych se sbalil a trénoval doma. Nemám rád prohry.

Co potřebujete k ideálnímu výkonu?

Hodně se odvíjí od psychiky, musím ji mít v pohodě a úplně jinak se mi závodí. Chtěl bych to někdy změnit, ale jsem takový.

Na startu na vás nesmí nikdo mluvit?

Třeba Svaťa (Buchta, vedoucí trenér Dukly Brno pozn. red.) rád povídá fórky, což je dobré, atmosféru uvolní. Před velkými závody mám ale rád svůj klid, kdy si dám sluchátka do uší. Nejsem žádný puritán či samotář, ale mám rád domácí prostředí.

Vyhledáváte ho často?

Někdy odjedu na pár dní k nám na vesnici na Domažlicko, kde mám rodinu, kamarády, přijdu na jiné myšlenky než jen kolo. Možná jsem domácí puťka, nevím. (úsměv) Je pro mě příjemná změna, když tam vyrazím z města, vezmu naše dva psy na vodítko a jdu se projít k lesu.

Přitom v Brně máte kocoura Tima?

Ve městě psa mít nemůžu, protože pořád cestuji, a kocour je přijatelnější. Nikdy jsem kočky nemusel, ale kamarádka měla právě dvě britské modré a chovaly se úplně jinak, než jsem byl zvyklý na potulné vesnické, takový kočkopes. (úsměv) Dovezla kotě a je v pohodě.