VYBERTE SI REGION

Džáva: Beach je moderní, lidi přes zimu halu zaplní

Brno /ROZHOVOR/ – Ze hřiště v Odolene Vodě musel občas do továrny na výrobu leteckých součástek. V Americe se setkal s podnikatelem Tomášem Baťou. Na mistrovství světa v Brazílii v hale Maracaná zažil elektrizující atmosféru a 35 tisíc fanoušků.

5.1.2010
SDÍLEJ:

Milan Džavoronok.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Volejbal i jeho plážová odnož připravily Milanu Džavoronokovi spoustu nezapomenutelných zážitků. „Rád na ně vzpomínám,“ přiznává v rozhovoru pro Deník Rovnost bývalý volejbalový reprezentant a průkopník českého beache.

Na písečných kurtech jako hráč vydržel až do čtyřicítky, pak se pouze přesunul za čáru a vrhl se na trenérskou dráhu. Vede juniorskou reprezentaci, osm let také koučoval nejlepší české beachvolejbalistky Hanu Klapalovou s Terezou Petrovou. Jenže ty se v listopadu po výsledkově nejlepší sezoně rozešly. „Byl jsem z toho překvapený i zklamaný,“ líčí člen klubu Sokol Brno I své pocity.

Jak si vůbec vede český beachvolejbal oproti konci devadesátých let?
Tehdy jsme měli tři čtyři dvojice, které hrály pravidelně Světovou sérii a vozili jsme medaile z mistrovství Evropy, měli jsme olympijské účastníky. Když se to zhodnotí z tohoto pohledu, šel český beach dolů. Na druhou stranu konkurence strašně stoupla.

Beachvolejbal je hodně moderní sport, vnímáte to stejně?
Určitě. Hraje jej hodně lidí. Vidím to třeba teď v nafukovací hale v Kounicově ulici. Přes zimu je neustále zaplněná. Když to čtyři lidi trošku umí, krásně si zahrají. Ale pokud jde o profesionálnější úroveň, beach se hodně kříží se šestkami (klasický volejbal – pozn. red.). Navíc ve sportu je teď méně dětí i talentů.

Takže máte v brněnském Sokolu málo beachvolejbalo­vých členů?
Abychom nevymřeli, museli jsme začít i s přípravkami. Nabíráme děti odmala, i když jsem si dříve myslel, že je schůdnější začínat šestky a pak přejít na beach. Jenže to bychom vymřeli, protože nám nikoho nepouštějí.

Jak děti nalákat?
Od letošního roku se do toho chceme pořádně pustit. Budeme na Sokoláku pořádat celé prázdniny beachové kempy, abychom zaměstnávali co nejvíce mládeže.

Vzpomenete si ještě na svoje začátky na písku? Vy už jste rozhodně dítě nebyl, táhlo vám na třicet…
Já do beache vstoupil v roce 1990. To se hrál v Česku jen jeden turnaj ročně.

V té době jste ale ještě hrál volejbal ve slavném Aeru Odolena Voda.
Po vzoru Káčat (první beachvolejbalový kurt v ČR – pozn. red.) jsme taky začali stavět kurty. Měli jsme inspiraci a beach nás hned od začátku chytil. Byli jsme hravá generace, sami jsme si vymýšleli různé hry. Ale v beachi jsme viděli větší volnost. Jezdili jsme i trénovali sami. Bylo to krásné zpestření. Sport se postupně v Česku i v Evropě vyvíjel, vznikala klasická tour. Mistrovství Evropy se myslím hraje pravidelně od roku 1994.

Ale předtím jste v Odolene Vodě na konci 80. let zažil slavnou éru.
Na ta léta strašně rád vzpomínám. Na vojně jsem dostal několik nabídek. Zalíbila se mi Odolena Voda, protože se tvořil nový tým. Nebyly tam zdaleka nejlepší podmínky, ale chtěl jsem to risknout. Udělal na mě velký dojem i trenér Krob, který mě tam vedl. Během roku jsem se dostal do základního kádru, poté i do reprezentace.

Čím bylo Aero jedinečné?
Trénovali jsme dvoufázově, i když před rokem 1989 jsme byli zároveň zaměstnanci Aera. Chodili jsme do fabriky třikrát týdně. Měli jsme výhodu v tom, že když jsme se přímo objevili v pracovním procesu, tak si nás lidi víc vážili a chodili nám fandit na volejbal. Byli jsme jim blíž.

Utužovalo to hráčský kolektiv?
Jistě. Po zápasech vždycky v pondělí jsme měli v továrně tiskové konference, kde se sešli i ostatní zaměstnanci. Bylo to zajímavé. (smích) Někteří lidé s námi jezdili po celé republice. Když jsme vyhráli titul, bylo to jako pouťová zábava. Slavili úplně všichni.

A ne jednou.
Za šest let v Odolene Vodě jsem s nimi získal dva tituly. Hráli jsme i evropské poháry. Vyvrcholení přišlo, když jsem se v roce 1990 s nároďákem dostal na mistrovství světa v Brazílii.

Jaké to bylo těsně po revoluci vycestovat do Jižní Ameriky?
Už příprava byla zajímavá. Na jaře 1990 jsme byli první československá reprezentace, která po revoluci vyjela ven. Byli jsme pozvaní asi na na měsíc do Spojených států a Kanady. Zúčastnili jsme se spousty zajímavých setkání. Sešli jsme se třeba s Tomášem Baťou a dalšími emigranty.

Co jste říkal na Baťu?
To bylo neuvěřitelné a nezapomenutelné setkání. Měli jsme s ním besedu. Povídal nám o světě, protože jsme o něm věděli houby. Byli jsme ze všeho docela vyvalení, což bylo v té době normální.

Pak přišel světový šampionát.
Mistrovství se hrálo na Maracaná, hned vedle fotbalového stadionu. Zahajovali jsme celý šampionát zápasem s Brazílií. Přišlo asi pětatřicet tisíc lidí. Fantastická atmosféra. Dostali jsme 0:3, ale prostředí bylo nezapomenutelné. Vlezli jsme dovnitř a na hřišti jsme se neslyšeli.

Později jste na dva roky zakotvil v tureckém Galatasaray Istanbul. Vyhovovala vám tamní nátura?
Někteří Turci se chtěli přátelit. Měli vyloženě zájem, aby poznali něco jiného. Jsou z velké části muslimové, takže si dárky dávají až na Silvestra. Pár hráčů chtělo poznat atmosféru křesťanských Vánoc. S některými z nich se vídám doteď.

Po Istanbulu už jste se zabydlel v Brně.
Vrátil jsem se zpátky. Hrál jsem v ŽS Brno, ale pak začal převažovat beach, kterým jsem si prodloužil kariéru. V šestkách se v té době razila nesmyslná tradice, že hráč ve třiceti už byl starý. Ale třicet let nic neznamená. Záleží hlavně na zdraví.

Když se ohlédnete za beachovou kariérou, co se vám vybaví?
Prostřídal jsem za tu dobu několik volejbalových parťáků. Začal jsem s Tomášem Kopsou, pak jsme se dali dohromady s Markem Pakostou, v roce 1994 s Vencou Fikarem. Neměli jsme žádné velké ambice, přesto jsme vyhráli mistrovství republiky. Vítěz měl tehdy zajištěnou účast v sérii mistrovství Evropy.

A?
Hned první podnik v italské Peskaře jsme vyhráli. Byli jsme obrovsky překvapení. Turnajů bylo pět, zároveň znamenaly možnost kvalifikace na olympiádu v Atlantě. Byl mezi nimi i první velký turnaj v České republice na Máchově jezeře. Přišly mraky lidí a my jsme jej korunovali vítězstvím. Po čtyřech turnajích jsme celou Tour vedli. Přišel poslední. Stačilo, abychom skončili pátí. Jeli jsme tam autem. Venca se během turnaje zranil. Skončili jsme sedmí, celkově druzí a nepostupovali jsme na olympiádu do Atlanty.

To muselo mrzet hodně.
Beach byl v Atlantě poprvé mezi oficiálními sporty, tedy jen muži. V Americe měl navíc báječnou atmosféru. Taková zklamání ale ke sportu patří. Projevil se u nás amatérismus. Zpětně jsme si říkali, že jsme měli na turnaj letět.

Klíčová otázka v beachi asi spočívá v souznění dvojice. Ti dva si musí rozumět i mimo kurt.
Přesně tak. To je kolikrát důležitější než dění na hřišti. Tři čtvrtě roku jste společně na cestách, je to strašně náročné. Hezky se o tom mluví před sezonou. Když se nezadaří, opravdu se projeví, jak na tom dvojice opravdu je.

Dvě nejlepší české dvojice Marek Bíza s Pavlem Rotreklem i vaše svěřenkyně Hana Klapalová s Terezou Petrovou už spolu nejspíš nastupovat nebudou. Je to shoda náhod?
Co se týká Bízy s Rotreklem, vznikl nový klub v Praze, který jim dokázal zabezpečit celoroční podmínky. Ti kluci měli pod dohledem Michala Palinka tu nejlepší přípravu. Skvěle vlétli do Světové série, jenže po třech měsících si přestali rozumět. Teď se pokouší o návrat. Je to strašná škoda. Herně jim to šlo, ale chybí shoda mimo kurt.

Naopak Klapalová s Petrovou spolu trénovaly osm let. A rozešly se po nejlepší sezoně.
Pamatuju si, že jsem je dával dohromady. Říkal jsem si, že by to mohlo fungovat, což se začalo potvrzovat. Byly veliké kamarádky. Rozuměly si ve všem. Zlepšovaly se, ale pořád nebyly brané jako nejperspektivnější pár. Vše si musely vybojovat. Vloni se dostaly do dvacítky nejlepších světových dvojic, což už je moc pěkné. Ale skončilo to.

Jak jste rozchod vzal?
Když se sečtou body a výsledky, šlo o jejich nejlepší sezonu. Ale byly spolu dlouho, hromadily se i problémy mimo beach. V půlce sezony přišla menší krize. Ale beach není pohádka. Potíže vyřešily, vrátily se . Proto jsem pak byl zaskočený. Vzájemně jsme se domluvili na další spolupráci, holky v závěru sezony odjely na dva turnaje do Asie, a když se vrátily, Hanka přišla, že se chce rozejít.

Už je nešlo přesvědčit?
Hanka byla rozhodnutá. Věděla, že chce hrát s Lenkou Háječkovou. Já si před tím myslel, že by ten rozchod mohl být jen dočasný. Bohužel se tak nestalo.

Rozpady dvojic asi hodně zamávaly s českými beachovými ambicemi na olympiádu.
Obě dvě nejvíce favorizované dvojice se rozpadly. Teď bude ve hře Soňa Nováková s Terezou Tobiášovou. Ale obě jsou maminky, není to nic jistého. Hanka Klapalová si našla kvalitní hráčku, ale bude záležet, jak Lenka dokáže skloubit rodinu a cestování.

Klapalovou s Háječkovou budete trénovat dál?
Co se týká trénování, Hanka má představu, že bude víc v Praze. Když bude v Brně, trénovali bychom spolu. Uvidíme, jak to bude vypadat v praxi. Byl bych rád, kdyby obě hráčky byly členky brněnského Sokola.

Kdybyste tipoval, kolik podle vás bude mít Česko beachových dvojic na olympiádě v Londýně?
V ženách máme větší šanci. Nesmíme zapomenout na mladý pár Kolocovou se Slukovou. Je to naše nejperspektivnější dvojice. Jim se taky dařilo na turnajích Světové série. Přál bych si, abychom měli zastoupení alespoň jedné dvojice. Beach v Česku to zpopularizuje. V Sydney jsme měli tři dvojice, v Aténách jednu a v Pekingu žádnou. Nováková s Tobiášovou jsou vynikající hráčky. Když bude všechno, jak má být a nepřijdou zdravotní problémy, mohly by se tam dostat. Bude záležet, jak vše skloubí. Obě jsou také Brňanky, Sokol se jim bude snažit pomoct.

Juniorům se na mezinárodní scéně docela daří. Proč se to neprojeví i u dospělých?
Byly roky, kdy jsme přivezli třeba tři medaile. Máme jich spoustu z juniorských světových i evropských šampionátů. Jen jsem myslel, že se víc mladých později uplatní i v seniorech. Přechod je těžký. Každému nevyhovuje jezdit celý rok po světě. Blíží se to tenisu, jenže ten je finančně někde jinde. Turnajů je moc. Tenisté si mohou vybírat z velkého množství.

Co byste popřál českému beachvolejbalu do nového roku?
Abychom měli v každé kategorii alespoň jednu dvojici, která bude pravidelně nastupovat ve Světové sérii. V Praze se na konci června představí muži. To je podnik, který může nalákat mnho nových zájemců. Snad se vydaří.

MILAN DŽAVORONOK

Narozen: 1. listopadu 1961 v Rokycanech
Hráčská kariéra:
Volejbal: Rokycany, Kolín, Plzeň, Aero Odolena Voda (2x čs. mistr – 1986, 1987), Galatasaray Istanbul (3. místo CEV – 1991), ŽS Brno.
Reprezentace: 9. místo na MS v Brazílii (1990)
Beachvolejbal: 3x mistr republiky (1995, 1997, 2000 jednou s Fikarem, dvakrát s Pakostou), 2. místo na ME (1995), pravidelný účastník Světové série s Markem Pakostou (1997–2000)
Od roku 2001 hlavní kouč juniorské reprezentace (s ní přivezl 14 medailí)
Rodina: podruhé ženatý, má čtyři syny
Přezdívka: Džáva
Zajímavost: Napsal první českou knihu o plážovém volejbalu

Autor: Tomáš Svoboda

5.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies