V celkovém pořadí si tak oproti loňské dvanácté pozici pohoršila. Letos jí po deseti závodech patří 21. příčka. „Škoda toho pádu v Americe. Ve finále mistrovství světa se bojuje o mnohem víc bodů. Kdybych dokončila kolem dvacátého fleku, tak proklouznu do elitní patnáctky. Ale sezona špatná nebyla," hodnotí nedávno dvaatřicetiletá dvojnásobná olympionička.

Co se vám v Chicagu vlastně přihodilo?
(Smích) V cyklistické části bylo asi 54 zatáček. Trať byla hodně technická, to nebývá úplně zvykem. Šlo v podstatě o takové kritérium, za každou zatáčkou následoval nástup a na trati nebylo ani moc místa. Docházelo ke strkanicím. Na jednu z nich jsem také doplatila. Štrejchla jsem si o zadní kolo jedné ze závodnic a už jsem letěla.

Zanechal pád nějaké vážnější následky?
Naštěstí ne. Jsem jen odřená a kouslo se mi lýtko. Nic vážného.

Uvažovala jste o tom, že v závodě budete pokračovat?
Ne, ani to moc nešlo. Skončila jsem na zemi pod kolem se zaklíněnou nohou v pedálu. Jak jsem měl zkroucenou nohu, ihned mě chytla velká křeč do lýtka. Nemohla jsem se z té pozice dostat. Museli mi pomoct diváci. (úsměv)

Kolikrát se vám něco podobného přihodilo?
Moc často se mi to nestává. Při závodě jsem upadla snad jen třikrát. Ale Chicago bylo nebezpečné. Padali i muži, odnesl to třeba Slovák Ríša Varga.

Závěr sezony se vám tedy moc nepovedl…
Úplně podle mých představ nebyl, to je pravda. Ale měla jsem i smůlu. Teď jsem spadla a při minulém závodě v kanadském Edmontonu jsem přemýšlela, zda to má vůbec smysl. Byly asi čtyři stupně Celsia a pršelo. Podmínky byly velmi obtížné a skončila jsem 21.

V sérii mistrovství světa jste letos zaznamenala čtvrtým místem v Aucklandu české historické maximum. Jde o váš životní výsledek?
Určitě, perfektní umístění. Je hrozně těžké dostat se do popředí. Konkurence je obrovská.

Strach z vody v Riu nemá

Dočkají se u vás fanoušci pódia?
Snad někdy jo. U mě se musí vše sejít dohromady. Navíc když startuje Američanka Gwen Jorgensenová, tak se zápolí jen o zbylá dvě místa.

Jorgensenová drží skvělou sérii. V mistrovství světa vyhrála v Chicagu podvanácté v řadě a letos opanovala všech svých sedm startů. Kde se v ní suverenita bere?
Má obrovské předpoklady. Minulý rok snad držela nejlepší americký čas na běžecké silniční desítce. To hovoří za vše. Navíc v poslední době zamakala na plavání a cyklistice, takže je neporazitelná. Když se jí v závodě nestane nějaká kolize, těžko zvítězí někdo jiný.

Jsou ostatní triatlonistky naštvané, že dominuje tak jasně?
Ani ne. Je dobře, že Gwen posouvá triatlon stále dál. Vždy danému sportu pomáhá, když je někdo hodně vepředu, ostatní se na něj snaží dotáhnout. Holky na ni možná i vymýšlejí cyklistické aliance, aby jí spolu odjely v balíku.

V srpnu jste v Táboře obhajovala český mistrovský titul, místo abyste si vyzkoušela olympijskou trať při testovacím závodě. Mrzí vás absence na zkoušce?
Tohle radši nechci komentovat. Rozhodnutí svazu jsou pro mě nepochopitelná. Šlo o jedinou možnost si odzkoušet tamní trať.

Jaké o ní máte zvěsti?
Ostatní členové mojí mezinárodní tréninkové skupiny tam byli, takže mi pak referovali. Natáčeli závod i na kameru GoPro. Ale to osobní zkušenost nenahradí.

Mnozí sportovci mají strach ze znečištěné vody v Riu de Janeiro. Vy také?
Triatlonisté plavou na olympiádě přímo na pláži Copacabana, kde se normálně koupou lidé. Neplaveme v znečištěné zátoce. Tam startují třeba jachtaři.

Co vás letos ještě čeká?
Asi vyrazím ještě na jeden závod Světového poháru do Turecka. Pak už se budu chystat na další olympijskou sezonu. I nadále se budu připravovat zejména v zahraničí. Tento model se nám osvědčil.