VYBERTE SI REGION

Hájková a Vincour: Favorité jezdí stejně

Brno /ROZHOVOR/ - Brněnští krasobruslaři Kamila Hájková a David Vincour trénují s legendární Ruskou, na olympiádě jim fandí Detroit a těší se na mávání do kamer.

13.2.2010
SDÍLEJ:

Kamila Hájková a David VincourFoto: ČTK

Tři ze čtyř českých krasobruslařů na olympijských hrách udělali první krůčky v zašněrovaných bruslích na brněnském ledě. Atmosféru olympiády bude ve Vancouveru poprvé nasávat vedle Michala Březiny také Kamila Hájková s Davidem Vincourem.

Brněnský taneční pár si do Brna odskočil jen pár hodin před odletem směr Kanada. Sbalili si tašky, nabrousili brusle a udělali si čas na exkluzivní rozhovor pro Brněnský deník Rovnost. „Vyrůstali jsme v Brně. Každý ví, jak se krasobruslař nadře, proto nám tady hodně lidí drží palce. Navíc pořád za Brno jezdíme a jsme tady doma,“ říkala za oba dvaadvacetiletá studentka Masarykovy univerzity.

Jak se vám líbí olympijská kolekce oblečení?
Kamila Hájková: Nejde o bundu. Jde o to, že máme možnost jet na olympiádu a účastnit se všeho dění. Strašně se těším na atmosféru, ale zatím si ji nedokážu vůbec představit. Zajímavé je, že před mistrovstvím Evropy nebo světa cítím velký tlak, ale teď ne. Olympiáda je za odměnu, takže se hrozně těším.
David Vincour: Olympiádu si budeme opravdu užívat. Je to sen každého sportovce.

Vážně nejste nervozní? Vždyť je to vrchol čtyřletého snažení.
Hájková: Já se těším na lidmi nacpanou halu, nedokážu si to zatím vůbec představit. Závod, kde bude čtrnáct tisíc diváků, jsme ještě nezažili. Pořadatelé slibují, že bude vyprodáno i na tréninky, které tak budou bouřlivé jako závod.
Vincour: Hromadu lidí jsme zažili už na mistrovství světa v Calgary, ale tohle je vážně něco jiného. Trošku nervozní musí být před startem olympiády každý sportovec.

Do Kanady letíte na poslední chvíli.
Vincour: Nominace přišla, až když jsme byli na Evropě. Museli jsme řešit, jestli vůbec pojedeme z Talinu ještě trénovat do Detroitu. Nakonec jsme jeli. Do Kanady člověk potřebuje vízum. Olympijská akreditace slouží jako vízum, ale tu jsme mohli dostat jen v Praze na letišti. Finančně pro nás také bylo výhodnější vrátit se domů a letět do Vancouveru se skupinou sportovců.
Hájková: Všichni letěli hodně brzo, ale my máme závod až 19. února, takže nám stačilo letět později.

Nebudete mít problém s časovým posunem?
Vincour: Třeba Michal (Březina, pozn. red.) je v Kanadě už delší dobu. My jsme si po návratu do Brna ani nepřehazovali americký čas. Nechal jsem ho na hodinkách a nešli jsme ani spát, abychom zpátky v Americe nebyli překvapení, že je zase den.

Jak vůbec hodnotíte osmnácté místo z mistrovství Evropy?
Vincour: Mrzelo nás to, protože ve finále mohlo jet jen šestnáct párů. My jsme skončili těsně za touto hranicí. Chtěli jsme ukázat volnou jízdu, která je nejsilnějším článkem našich programů. Nevyšlo to, i když jsme podle mě předvedli v povinném i originálním tanci solidní výkon. O všem rozhodují rozhodčí a my jsme s tím už nic nemohli udělat.
Hájková: Souhlasím s Davidem. Jsme z toho smutná, protože jsme byli dobře připravení. Volnou jízdu jsme chtěli ukázat, takže se musíme těšit na olympiádu, kde ji pojedeme.
Vincour: Tam nevypadává nikdo, všichni jedou všechno.

V Talinu jste museli být napnutí, protože olympijská nominace pořád nebyla jasná.
Vincour: Víme to tři týdny, pořád nebylo nic jisté. Měl jet konkurenční pár Lucka Myslivečková a Matěj Novák. Nakonec mělo rozhodnout mistrovství republiky, které jsme vyhráli my. Pořád ale nikdo nic nevěděl. Nakonec jsme čekali na schválení olympijským výborem, protože co není psáno, není dáno.
Hájková: Nic jsme s tím nemohli udělat, takže jsem pořád jen věřila, že to vyjde.

Nebude na vás druhý český pár naštvaný?
Hájková: Jsou to pořád naši kolegové, ale je to jenom sport, takže tentokrát vyhráli lepší.

Od listopadu spolupracujete s krasobruslařskou legendou Anjelikou Krylovovou.
Hájková: Ano, vyměnili jsme trenéry. V Detroitu s Anjelikou trénujeme od ledna. Původně jsme se s ní připravovali v Moskvě, ale ona spolupracuje se svým partnerem Pascalem Camerlengem v Detroitu, kde oba žijí. V Moskvě jsme byli proto, že Anjelika jezdila televizní show. Něco jako StarDance na ledě. V Rusku tomu říkají Lednikoviy Period. Měla na nás hodně času, takže jsme tam trénovali s ní. Po Vánocích jsme už odjeli do Detroitu.
Vincour: Je to úžasné. Sama tance ještě jezdí, takže nás rychleji zaveze do techniky. Všechno je jednodušší. Nestojí za mantinelem, ale projíždí s námi všechny tance. Je to velká zkušenost.

Takže s vámi pořád jezdí na ledě?
Hájková: Ano. Anjelika ještě před čtyřmi lety sama jezdila na různých show. S Davidem třeba zkouší zvedačky. Je stejně vysoká jako já, takže David akorát vymění kus za kus. (směje se)

Jak jste se ke Krylovové a Camerlengovi dostali?
Hájková: V létě jsme byli v Detroitu na stáži u Pascala, který nám dělal choreografii pro novou volnou jízdu. Anjelika tam byla také a začala nám pomáhat. Uvažovali jsme, jak ve spolupráci pokračovat, takže jsme za ní jeli do Moskvy. Hned od prvních chvil jsme se cítili lépe a definitivně jsme se rozhodli pro změnu trenérů.

V detroitském centru trénujete s větší skupinou?
Hájková: Ano. Připravujeme se ve skupině šesti špičkových párů. Motivují nás k lepšímu výkonu.
Vincour: Každý trénink je tam závod. Všichni třeba jdeme na led, vylosujeme si čísla a jezdíme celé programy. Ostatní páry krouží dokola a pomáhají, tleskají, radí. Vážně je to motivující.

Jak vás v Americe přijali?
Hájková: Perfektně. Jsou to tři americké páry a taky jeden kanadský pár. Je to lepší, než když trénujete osamotě.
Vincour: Stejný krok udělal i Tomáš Verner. Spolupracuje s těmi nejlepšími v zahraničí. Člověk se na ledě cítí mnohem lépe a jistěji, než když je sám. Když vidíme na ledě v tréninku špičkové páry, které jedou stejné tance jako my, tak nás to žene dopředu.

Vždy jsem obdivoval pár Marina Anissinová a Gwendal Peizerat. Z jejich jízd měl divák husí kůži. Máte nějaký krasobruslařský vzor?
Vincour: Doba se mění. V našem sportu už není vepředu jen Rusko, Rusko a zase Rusko. Obdivuju bulharský pár Albena Denkovová a Maxim Staviski. Maxim je vynikající bruslař a můj velký vzor.
Hájková: Já se musím přidat do fanklubu Anissinové a Peizerata. Když jsem ještě jezdila sama, tak jsme je sledovala v televizi a zaujali mě. Nebylo to jenom bruslení, ale velký příběh na ledě. Řekla jsme si, že tohle chci taky umět.

Tento pár jezdil třeba na Carminu Buranu od Carla Orffa. Jaký je váš oblíbený doprovod?
Hájková: Mně se líbí taneční hudba, kterou jezdíme teď.
Vincour: Vystřídali jsme hodně žánrů. Sedí nám rock'n'roll a tango. Jsme narozdíl od nich omezení novými pravidly. Jezdí se od elementu k elementu. My se aspoň mezi předepsané prvky snažíme vložit nějaký kus sebe a kus tanečnosti. V době Anissinové a Peizerata to by ještě tanec na ledě. Teď si bruslař musí odháčkovávat prvky, které splnil.

Nejsou nová přetechnizovaná pravidla na škodu?
Vincour: Určitě. Je to škoda. Když si vzpomenu na jízdy Jayne Torvillové a Christophera Deana nebo Oksany Griščukové a Jevgenije Platova, tak oni během čtyř minut najeli obrovské množství kilometrů. My musíme po půl kole splnit diagonální krok, potom zase zvedačku, zastavíme piruetou a je konec hudby. Schází tomu rychlost, kterou měly jízdy párů ještě před osmi lety.

Lyžaři vezli letadlem skoro dvě tuny výbavy. Kolik věcí vezou krasobruslaři?
Vincour: S tímhle nemáme problémy. Máme jenom šaty, brusle a oblečení. Nic jiného nepotřebujeme, nemusíme ani tahat zbytečně moc šatů, stačí troje nebo čtvery i na tréninky.

Jaké ambice budete ve Vancouveru mít?
Hájková: Chceme se líbit, aby nás všichni hodnotili pozitivně. Chceme být bezchybní.

A doopravdy?
(Oba se smějí) Vincour: Když budeme do dvacátého místa, budeme spokojení. Čím výš, tím líp. V první dvacítce to ale bude v pohodě.
Hájková: Na oficiální tréninky chodí diváci a taky rozhodčí. Budeme už na tréninku předvádět program v plné palbě před rozhodčími, aby si udělali obrázek. Málokdo ví, že taneční závody se často rozhodují už na tréninku, kde si rozhodčí dělají na papír svoje vlastní pořadí.
Vincour: Při závodě už jenom dojde k malým změnám.

Páry jsou asi hodně vyrovnané?
Vincour: Každá chyba ovlivní pořadí. Prvních deset párů na světě je skoro stejných. Záleží už jen na tom, kdo trošku zavrávorá. Třeba v povinném tanci jsou úplně všichni na stejném levelu.

Přesto, kdo je pro vás největší favorit?
Vincour: Favoritů je spousta, ale pro nás je to americký pár Charlie White a Meryl Davisová.
Hájková: Určitě. Trénují čtyřicet minut od nás a vídáme je často. Technicky jsou perfektní, což je v novém systému ideální.

Stihnete ve Vancouveru sledovat i jiné sporty?
Vincour: Po závodě máme ještě celý týden času. Takže prostor bude. Doufám, že ve finále hokejového turnaje bude Česko, takže chceme jít i na hokej. Neviděl jsem ale ještě přesně rozpisy, kdy a kdo závodí. Krasobruslení a rychlobruslení je v jedné federaci, takže budeme koukat hodně na rychlobruslaře. Bude nás ale zajímat úplně všechno.

A na co se nejvíc těšíte?
Hájková: Zahájení bude super. Vždycky jsem záviděla sportovcům, když mávali z průvodu do kamer. Teď budu mávat taky. (usmívá se)
Vincour: Byli jsme už na zahájení Univerziády, které bylo taky parádní, ale olympiáda je olympiáda.
(Do rozhovoru vstoupí správce brněnské krasobruslařské haly Radovan Hrázský: „Brusle jsem udělal na medaili,“ prohodí se dvěma nabroušenými páry bruslí v levé ruce. „Děkujeme mockrát, jste nejhodnější,“ odpovídají s úsměvem oba krasobruslaři.)

Kolik medailí přiveze z her česká výprava?
Vincour: Tyhle prognózy jsou šílené. Vůbec nevím. Martina Sáblíková je na tom určitě v tomhle ohledu nejlíp. Mladá Karolina Erbanová taky. Ztracení nejsou ani Tomáš Verner s Michalem Březinou. U kluků se trestá každé zaváhání. Pokažený axel stojí body, takže když někdo trošku zachybuje, tak můžou oba dva zazářit. Uvidíme, jak dopadne Lukáš Bauer, Nikola Sudová to bude mít se zraněným kolenem hodně těžké. Je to velká škoda.

Já jí věřím.
Vincour: Jo? To by bylo super. Moc bych Nikole medaili přál.
Hájková: Počet medailí? Říkám pět.

Znáte někoho z českého týmu?
Vincour: Chceme se potkat s úplně všemi. Kromě kluků krasobruslařů totiž neznáme vůbec nikoho, takže snad bude co nejvíc medailových oslav.
Hájková: A třeba taky po našem závodě. (směje se)

Autor: Marek Těšík

13.2.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

O Seniorbus je enormní zájem. Na jízdu lidé čekají i šest týdnů

Brno /FOTOGALERIE/ – Seniorbus, který usnadňuje cestování brněnským seniorům či lidem s postižením, jezdí už půl roku. Měsíčně přepraví okolo devíti stovek lidí. „U pětaosmdesáti procent cestujících jde o seniory, zbylých patnáct tvoří lidé se zdravotním postižením," vyčíslila mluvčí brněnského dopravního podniku Barbora Lukšová.

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Odejde Zbrojovce snajpr? Útočník Škoda je v kurzu

Brno - Na podzim nastřílel deset branek, vyšvihl se do čela pořadí kanonýrů vedle renomovaného Davida Lafaty. Brněnský fotbalista Michal Škoda se v zimním přestupovém období patrně stane horkým zbožím. Už kolem něj také někteří zájemci krouží. „Mám nějaké informace od manažera, ale spíš čekám na něco konkrétního, zatím je to jen oťukávání, což moc neřeším," odvětil Deníku Rovnost útočník Zbrojovky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies