VYBERTE SI REGION

Hájková: Všichni se na nás vrhali a chtěli koupit bundy

Brno /ROZHOVOR/ - Krasobruslaři David Vincour a Kamila Hájková se z Vancouveru vrátili s hromadou zážitků. Těžkali medaile a málem přišli o oblečení.

15.3.2010
SDÍLEJ:

Taneční pár Kamila Hájková a David Vincour.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Na smluvenou schůzku přišli krasobruslaři David Vincour a Kamila Hájková v olympijských soupravách a s úsměvem od ucha k uchu.

Z brněnského tanečního páru, který se na Olympijských hrách umístil na jedenadvacátém místě, sálala výborná nálada a hrdost na to, že mohl ve Vancouveru reprezentovat Českou republiku. „Jsme nadšení. To, co jsme předpokládali, že bude super, tak bylo ještě lepší. Olympiáda nás nakopla do další práce,“ usmívala se za oba dvaadvacetiletá Hájková.

Olympijské hry vás evidentně nadchnuly.
Hájková: Pohybovali jsme se v podstatě jen mezi krasobruslaři, takže jsem si připadala jako na táboře. Máme svůj kolektiv, vedoucího a všichni se poznáváme. Prostě perfektní týmová nálada. Byly to skvělé tři týdny se vším všudy.

Jak jste se dostávali z vancouverského režimu?
Vincour: My se z toho nechceme dostat. Proč nás z toho vyhazujete? (směje se). Bylo to krásné. Dokonce jsme teď jeli do Prahy křtít fotografickou knížku o olympiádě. To nás zase naladilo na olympijskou vlnu. Musíme se ale rychle dostat do reality a plánovat další sezonu.

Zapůsobila na vás olympijská atmosféra?
Hájková: Byla nesrovnatelná s čímkoliv jiným. V hale bylo přes deset tisíc diváků, takže se stačí podívat na tribuny a máte úžasný pocit. Měli jsme pro koho jet a komu se předvést, takže úplná paráda.
Vincour: Tenhle závod umocnilo pět kruhů. Když třeba vyjeli na led Kanaďané, tak hala vřela. My jsme měli štěstí, protože jsme jeli ve volné jako první a mohli jsme se ještě v klidu soustředit.

Volnou jízdu Kamila pokropila krví, když se řízla o brusli.
Hájková: Mám ruce pořezané všude. To se stává denně. Spravila to jedna mašlička. Je to tím, že musí rychle chytit brusli a dostat ji do pozice, která je hodně bodovaná. Jdu automaticky rukou po noži. Když nůž chytím špatně, tak ho už nemůžu pustit. Pak se říznu.
Vincour: Měli jsme perfektně nabroušeno. (usmívá se)

S výsledkem jste spokojení?
Vincour: Jsme maximálně spokojení s volnou jízdou. Měli jsme sedmnáctý nejvyšší základ. Všechno klaplo. Možná jsme předvedli víc, než normálně na tréninku. K lepšímu výsledku nám ale chyběly dva první bezchybné programy. Aspoň jsme udělali dobrou tečku.

Co jste ve Vancouveru všechno viděli?
Vincour: Viděli jsme rychlobruslení, hokej a taky Šárku Záhrobskou. Měla hrozné počasí. Postřehli jsme jen asi dvě cílové branky. Bylo to jako koukání na televizi v horké sprše. Totální mlha.
Hájková: Já jsem byla na short tracku. To je hodně akční sport.
Vincour: Nestihli jsme snad jenom bobovou dráhu. Nikdy jsem ji neviděl. Jinak jsme z volného času vyždímali všechno, co se dalo.
Hájková: Třeba na rychlobruslení jsme seděli vedle Káji Erbanové, takže jsme měli komentář z první ruky. Přesně věděla, jak Martina jede, takže jsme byli v obraze. I tak jsme byli nervózní, protože jsme věděli, že byla nemocná a ubralo jí to síly.

Vy jste, Kamilo, s Martinou Sáblíkovou i bydlela.
Hájková: Byla jsem překvapená, jakou má Martina vůli. Stoprocentně dodržuje disciplínu a neuvěřitelně na sobě maká. V pokoji třeba měla kolo a ve volném čase šlapala. Martina je strašně skromný člověk a má v hlavě všechno poskládané.

Těžkali jste její medaile?
Vincour: To byla povinnost.

Byli jste i na hokejovém finále?
Vincour: Parádní zážitek. Já jsem fandil Kanadě, takže jsem si připadal jako místní.
Hájková: A já jsem byla Američanka, takže jsme byli každý v jiném táboře a mohli jsme se dohadovat.

Jak reagovali Kanaďané na reprezentační pestrobarevné oblečení?
Hájková: Jen co jsme vyšli z vesnice, tak se všichni vrhli na naše bundy a chtěli je koupit.
Vincour: Nebo aspoň vyfotit.
Hájková: Lidi nás poznávali jako sportovce, takže nám stouplo sebevědomí. V Brně žádné velké poznávání na ulici nefunguje. (směje se)

Co jste říkali na kanadskou hrdost, s jakou pojali organizaci Her?
Vincour: Kdyby byla olympiáda u nás, tak všude vidíme české vlajky a symboly. Je to největší sportovní svátek a Kanada si ho uměla užít. Navíc jim všechno vyšlo a sbírali medaile jako na běžícím pásu.
Hájková: Všude byly nápisy „Go Canada, Go.“ Jeli jsme v tramvaji, sedneme si a z rozhlasu se ozvalo: „Vítejte v olympijském speciálu, který jede tam a tam. Go Canada, Go.“ Jsou hrdí, že jsou z Kanady. U nás se hrdost moc nenosí.

MAREK TĚŠÍK A JAROSLAV KÁRA

15.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies