Hamilton-Carterová: Čeština? Zatím se stydím něco vyslovit

26. 11. 2013

Brno /ROZHOVOR/ - Ze Švédska do Ameriky, z Ameriky do Brna. Ale ještě ne do základní pětky basketbalového Imosu. Pivotka Danielle Hamilton-Carterová zatím o lepší pozici v týmu účastníka Euroligy bojuje. Právě kvůli evropské soutěži však nabídku českého vicemistra přijala. „Jsou tady kvalitní trenéři, Brno je pro mě parádní zkušenost," říká stále rozesmátá třiadvacetiletá Švédka.

Pivotka brněnského Imosu Danielle Hamilton-Carterová. | Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Jak na vás zatím zapůsobila česká nejvyšší soutěž?

Je v jednom dost podobná švédské. Na špičce jsou opravdu silné týmy, ale zbytek ligy už tak kvalitní není. Jasně, favorita umí tyhle celky také porazit, když nemá svůj den. Ale jinak se s nimi hraje na povinné vítězství. Ale myslím si, že v české lize jsou silnější týmy. Jenže už jsem švédskou ligu pár let nehrála, tak se mohlo leccos změnit. (úsměv)

V Imosu se švédské tváře objevují často, zejména díky dřívějšímu angažmá asistenta trenéra Milana Veverky u tamní reprezentace. Je to plus?

Zná švédský basketbal dobře. Máme tady s kým komunikovat. Trenéři v Imosu mi připomínají ty americké, které jsem měla na univerzitě. Umí zvýšit hlas, což je dobře. Jsem na to zvyklá. Ve Švédsku jsou trenéři dost rezervovaní.

Určitě jste ale angažmá v Brně probírala i s Farhiyou Abdiovou, která v Imosu hrála ještě loni…

Jasně. Ne sice moc, protože v létě byla v Americe. Trochu jsme se bavily loni, když jsme hrály evropskou kvalifikaci, ale víc informací jsem asi měla od Fridy Eldebrinkové a Louice Halvarssonové. Také jsem se radila s Martinou Staalvantovou, to je jedna z mých nejlepších kamarádek. Všechny tady strávily pár let.

A co jste se od nich dozvěděla?

Všechny mluvily pozitivně. Chválily město i atmosféru v týmu. Přicházely v podobné situaci jako já. Také byly mladé a neměly za sebou žádné zkušenosti s Euroligou. Jsem na tom stejně. Když nepočítám Ameriku, také hraji poprvé v zahraničí. Takže věřím, že to i pro mě bude stejná šance jako pro ně.

Naplňují se zatím předpovědi vašich krajanek?

Jsem tady moc spokojená. Líbí se mi město, spoluhráčky mám skvělé, jsou tady kvalitní trenéři. Zatím je to pro mě parádní zkušenost.

Jak se vám podařilo zapadnout do kolektivu?

Všechny holky mám ráda. Hned při prvním setkání se chovaly moc přátelsky. Ukazovaly nám s Ashley místa, kam si zajít. To je další věc, která se mi hrozně líbí. Vztahy uvnitř týmu jsou perfektní, neexistují tady žádné skupinky.

Trávíte s některými spoluhráčkami čas i mimo zápasy a tréninky?

Dost času prospím. (smích) Ale jinak ráda chodím do kaváren a třeba se jen tak projít po městě. Párkrát jsem byla u Ashley, která tady má rodinu.

A jak bojujete s českým jazykem?

Je těžký, ale beru to s humorem. Občas rozumím, když něco vyznívá z kontextu. Ale konkrétním slovíčkům nerozumím. Takže s Ashley třeba jen hádáme, o čem se druzí baví.

Naučily vás spoluhráčky něco česky?

Stydím se zatím něco říct. (smích)

Spolu s Ashley Keyovou máte jména, která nasvědčují spíš o americkém původu…

Táta je Američan, maminka Švédka. Otec se tam přistěhoval, takže já už se ve Švédsku narodila a strávila tam celý život, když nepočítám poslední čtyři roky v Americe.

A Ashley?

Je to taky Švédka. Některé hráčky si jen vyřídí pas a hned hrají za národní tým. To není případ Ashley. Mluví švédsky, žije tam a platí daně. (smích)

Stýská se vám po domově?

Zatím ani ne. Ráda cestuji, takže když bude v sezoně volno, třeba se podívám někam za svými přáteli. Byla jsem čtyři roky v zámoří, teď jsem mámě blíž, takže až jí budu chybět, řeknu jí, ať přijede ona za mnou. (smích) Jsou to jen dvě hodiny letu.

V létě jste si zahrála na mistrovství Evropy, poprvé nastupujete také v Eurolize. Kam až směřují vaše cíle?

Teď se hlavně chci prosadit jako dobrá evropská hráčka. Hodně pro mě znamená i švédská reprezentace. Věřím, že jsme s ní na vzestupu a probojujeme se i na mistrovství světa. Každopádně basketbal chci hrát co nejdéle.